Jedním z velkých mistrů francouzského rokokového malířství byl Louis-Jean-François Lagrenée. Narodil se v Paříži v roce 1724 a již v mládí vynikl jako velmi talentovaný malíř a kreslíř. Zúčastnil se veřejného uměleckého kurzu pořádaného Francouzskou akademií, který byl za malý poplatek přístupný komukoli. Šesti nejlepším mladým studentům bylo nabídnuto stipendium na tři roky studia, tzv. "École royale des élèves protégés". Jejím cílem bylo připravit mladé talenty na účast v prestižní Prix de Rome. Lagrenée se učil u Charles André van Loo, který se sám specializoval především na vícefigurální mytologické výjevy. Lagrenée byl erudovaným žákem: v roce 1749 získal Římskou cenu za dnes ztracený obraz Josef vysvětluje faraónovy sny. Jeho poznávacím znamením se od té doby staly půvabně komponované, esteticky mistrovsky inscenované figurální scény. V Římě se seznámil s malířstvím boloňské školy, zejména Guido Reni a Francesco Albani ho inspirovaly.
Po návratu z Říma v roce 1753 pracoval Lagrenée na rozměrném obraze "Únos Deianeiry centaurionem Nessem". Dílo vykazuje velkou dynamiku a dramatičnost: představuje kentaura jako drsného, ale mocně pohledného muže, který se v mžiku zmocní nahé krásky. Efektně vlající růžové látky podtrhují uměřenost této mytologické scény. Obraz oslovil učený svět rokoka: Lagrenée byl v roce 1755 přijat do Académie de Peinture et de Sculpture. Toto dílo lze dodnes obdivovat v Louvru. Lagrenée se stal celebritou, proslulí mecenáši a mecenášky mu dávali v ateliéru do ruky. Opakovaně dodával na pařížský Salon obrazy, které byly oslavovány. Nakonec si mladého Francouze všimli i zahraniční panovníci: v roce 1760 ho ruská carevna Alžběta Petrovna jmenovala svým oblíbeným dvorním malířem. Stal se také ředitelem Petrohradské akademie. Lagrenée byl na vrcholu slávy.
V Rusku dlouho nevydržel. O pouhé dva roky později se vrátil do Paříže, protože byl jmenován rektorem Královské akademie. Možná mu však francouzský savoir vivre vyhovoval více než chladná majestátní nádhera ruského carského dvora. Nyní vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl: půvabné akty v něžné inkarnaci, například když na plátně vykouzlil "Venuši a koupající se nymfy" nebo "Vycházející Auroru". V 80. letech 17. století pobýval jako ředitel akademie opět v Římě, ve vile Medici. Ve zmatcích Francouzské revoluce se mu podařilo udržet si svůj post. Když byla v době císaře Napoleona Bonaparta opět ctěna panovnická estetika, byl Lagrenée jmenován rytířem Čestné legie. Zemřel v roce 1805 ve věku 80 let.
Jedním z velkých mistrů francouzského rokokového malířství byl Louis-Jean-François Lagrenée. Narodil se v Paříži v roce 1724 a již v mládí vynikl jako velmi talentovaný malíř a kreslíř. Zúčastnil se veřejného uměleckého kurzu pořádaného Francouzskou akademií, který byl za malý poplatek přístupný komukoli. Šesti nejlepším mladým studentům bylo nabídnuto stipendium na tři roky studia, tzv. "École royale des élèves protégés". Jejím cílem bylo připravit mladé talenty na účast v prestižní Prix de Rome. Lagrenée se učil u Charles André van Loo, který se sám specializoval především na vícefigurální mytologické výjevy. Lagrenée byl erudovaným žákem: v roce 1749 získal Římskou cenu za dnes ztracený obraz Josef vysvětluje faraónovy sny. Jeho poznávacím znamením se od té doby staly půvabně komponované, esteticky mistrovsky inscenované figurální scény. V Římě se seznámil s malířstvím boloňské školy, zejména Guido Reni a Francesco Albani ho inspirovaly.
Po návratu z Říma v roce 1753 pracoval Lagrenée na rozměrném obraze "Únos Deianeiry centaurionem Nessem". Dílo vykazuje velkou dynamiku a dramatičnost: představuje kentaura jako drsného, ale mocně pohledného muže, který se v mžiku zmocní nahé krásky. Efektně vlající růžové látky podtrhují uměřenost této mytologické scény. Obraz oslovil učený svět rokoka: Lagrenée byl v roce 1755 přijat do Académie de Peinture et de Sculpture. Toto dílo lze dodnes obdivovat v Louvru. Lagrenée se stal celebritou, proslulí mecenáši a mecenášky mu dávali v ateliéru do ruky. Opakovaně dodával na pařížský Salon obrazy, které byly oslavovány. Nakonec si mladého Francouze všimli i zahraniční panovníci: v roce 1760 ho ruská carevna Alžběta Petrovna jmenovala svým oblíbeným dvorním malířem. Stal se také ředitelem Petrohradské akademie. Lagrenée byl na vrcholu slávy.
V Rusku dlouho nevydržel. O pouhé dva roky později se vrátil do Paříže, protože byl jmenován rektorem Královské akademie. Možná mu však francouzský savoir vivre vyhovoval více než chladná majestátní nádhera ruského carského dvora. Nyní vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl: půvabné akty v něžné inkarnaci, například když na plátně vykouzlil "Venuši a koupající se nymfy" nebo "Vycházející Auroru". V 80. letech 17. století pobýval jako ředitel akademie opět v Římě, ve vile Medici. Ve zmatcích Francouzské revoluce se mu podařilo udržet si svůj post. Když byla v době císaře Napoleona Bonaparta opět ctěna panovnická estetika, byl Lagrenée jmenován rytířem Čestné legie. Zemřel v roce 1805 ve věku 80 let.
Stránka 1 / 1