Louis Delaporte vedl od počátku dobrodružný život. Jako syn právníka by měl skutečně studovat. S těžce vydobytým souhlasem svého otce se však rozhodl pro kariéru na moři. Po absolvování vojenské akademie v Brestu byl v roce 1860 přijat do francouzského námořnictva jako námořní kadet a okamžitě byl přidělen do Mexika. Následovaly další výpravy, včetně jedné na Island, a nakonec se stal námořním poručíkem. Mohl pokračovat v kariérním postupu v rámci námořnictva. Louis Delaporte však měl talent, který mu umožnil víc než jen stát se důstojníkem. Byl vynikajícím kreslířem. Proto byl poslán do Kočinčíny. Tak se tehdy nazývala francouzská kolonie, která zahrnovala jižní Vietnam a část východní Kambodže.
Tam měl mladý Ludvík doprovázet badatele Ernesta Doudarta de Lagrée na jeho misi, jejímž cílem bylo prozkoumat Mekong. Kvůli klimatickým podmínkám však výprava skončila tragicky: Ernest Doudart de Lagrée zemřel a zpět k moři se dostali pouze po řece Jang-c'-ťiang. Skutečnost, že cesta zůstala v paměti Louise Delaporteho, však nebyla způsobena pouze nešťastnými okolnostmi. Během svého pobytu v Kambodži se mu také podařilo najít ruiny starobylého khmerského města Angkor. A pohled na ně ho neopouštěl. Od té doby se celý život věnoval výzkumu khmerské říše, kterou přirovnával ke starověkému Egyptu, a ochraně chrámů v Angkoru. Také díky němu se khmerské umění a architektura vůbec dostaly do povědomí Evropy. Do Francie poslal stovky beden s artefakty starověké civilizace a poté, co Louvre odmítl vystavit zahraniční exponáty, založil vlastní oficiální muzeum khmerského umění. Postupně se sbírka v Trocadéru otevřela umění z celé jihovýchodní Asie.
Z tohoto pohledu byl Louis Delaporte spíše badatelem, kurátorem a ředitelem muzea než umělcem. Součástí jeho výzkumu však bylo i pořízení přesných nákresů kamenných svědků v Angkoru a později v Bayonu. A ty jsou tak umělecky dokonalé, že dodnes visí v mnoha muzeích a sbírkách. Zobrazují nejen kultovní a kulturní památky, ale také výjevy z každodenního života obyvatel v jasných barvách. Divák se může ponořit do exotického světa, jeho zvyků, oslav, rituálů a tradic. Vidí to, co Delaporte viděl před 150 lety a co je nyní dávno ztraceno. Jeho uměleckohistorický odkaz však zdaleka přesahuje rámec kreseb a maleb, které po sobě zanechal. Díky jeho náčrtům a křídovým kresbám staveb, soch a reliéfů v Angkor Watu a na dalších khmerských posvátných místech mohou současní archeologové a restaurátoři rekonstruovat zničené nebo chybějící části chrámů a pagod.
Louis Delaporte vedl od počátku dobrodružný život. Jako syn právníka by měl skutečně studovat. S těžce vydobytým souhlasem svého otce se však rozhodl pro kariéru na moři. Po absolvování vojenské akademie v Brestu byl v roce 1860 přijat do francouzského námořnictva jako námořní kadet a okamžitě byl přidělen do Mexika. Následovaly další výpravy, včetně jedné na Island, a nakonec se stal námořním poručíkem. Mohl pokračovat v kariérním postupu v rámci námořnictva. Louis Delaporte však měl talent, který mu umožnil víc než jen stát se důstojníkem. Byl vynikajícím kreslířem. Proto byl poslán do Kočinčíny. Tak se tehdy nazývala francouzská kolonie, která zahrnovala jižní Vietnam a část východní Kambodže.
Tam měl mladý Ludvík doprovázet badatele Ernesta Doudarta de Lagrée na jeho misi, jejímž cílem bylo prozkoumat Mekong. Kvůli klimatickým podmínkám však výprava skončila tragicky: Ernest Doudart de Lagrée zemřel a zpět k moři se dostali pouze po řece Jang-c'-ťiang. Skutečnost, že cesta zůstala v paměti Louise Delaporteho, však nebyla způsobena pouze nešťastnými okolnostmi. Během svého pobytu v Kambodži se mu také podařilo najít ruiny starobylého khmerského města Angkor. A pohled na ně ho neopouštěl. Od té doby se celý život věnoval výzkumu khmerské říše, kterou přirovnával ke starověkému Egyptu, a ochraně chrámů v Angkoru. Také díky němu se khmerské umění a architektura vůbec dostaly do povědomí Evropy. Do Francie poslal stovky beden s artefakty starověké civilizace a poté, co Louvre odmítl vystavit zahraniční exponáty, založil vlastní oficiální muzeum khmerského umění. Postupně se sbírka v Trocadéru otevřela umění z celé jihovýchodní Asie.
Z tohoto pohledu byl Louis Delaporte spíše badatelem, kurátorem a ředitelem muzea než umělcem. Součástí jeho výzkumu však bylo i pořízení přesných nákresů kamenných svědků v Angkoru a později v Bayonu. A ty jsou tak umělecky dokonalé, že dodnes visí v mnoha muzeích a sbírkách. Zobrazují nejen kultovní a kulturní památky, ale také výjevy z každodenního života obyvatel v jasných barvách. Divák se může ponořit do exotického světa, jeho zvyků, oslav, rituálů a tradic. Vidí to, co Delaporte viděl před 150 lety a co je nyní dávno ztraceno. Jeho uměleckohistorický odkaz však zdaleka přesahuje rámec kreseb a maleb, které po sobě zanechal. Díky jeho náčrtům a křídovým kresbám staveb, soch a reliéfů v Angkor Watu a na dalších khmerských posvátných místech mohou současní archeologové a restaurátoři rekonstruovat zničené nebo chybějící části chrámů a pagod.
Stránka 1 / 1