Ladislav Jozef Baltazár Eustach, baron von Mednyánszky, se narodil v malém městě na západním Slovensku (tehdy v Uhrách). Jeho rodina byla šlechtického původu a žila na hradě v severních Uhrách. Mednyánszky se věnoval rozsáhlé umělecké tvorbě, v dětství se učil u vídeňského krajináře a akvarelisty Thomase Endera, později navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově a École des Beaux-Arts v Paříži. Ten opustil po smrti svého profesora, francouzského malíře Isidora Plze, a pracoval samostatně.
V roce 1877 poprvé vystavil jeden ze svých obrazů, krajinomalbu. Od té doby hodně cestoval po Evropě, zejména po Maďarsku a Slovensku. Po smrti své matky se usadil zpět v severním Maďarsku a žil dlouhá léta v ústraní. Poté opět více cestoval a většinu času pravděpodobně trávil v Paříži. László Mednyánszky obdržel cenu Společnosti výtvarných umění v Budapešti, téměř o deset let později měl samostatnou výstavu v Paříži v Galerii Georges Petit - ta zůstane jeho jedinou. Během první světové války pracoval jako válečný malíř a korespondent oddělení císařského a královského válečného tisku rakousko-uherské armády, navštěvoval fronty v Srbsku, Rusku a Jižním Tyrolsku. Uměleckou skupinu vedl plukovník Wilhelm John, který byl zároveň ředitelem Muzea historie armády ve Vídni; dodnes se tam nacházejí některá Mednyánszkyho díla. Mezi jeho válečná díla patří "Hlava vojáka", "Raněný voják", "Pohřeb vojáka" a "Vojáci lovící vši", na němž jsou zachyceni tři mladí muži, kteří se škrábou po celém těle. Další obrazy a skici se nacházejí v Maďarské národní galerii v Budapešti a ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, většina z nich byla zničena během druhé světové války. V roce 2004 byla některá jeho díla vystavena v New Yorku na výstavě maďarských malířů. Ten byl nazván podle jednoho z Mednyánszkyho deníkových záznamů: "Všude cizinec a přece nikde cizinec".
Mednyánszky se věnoval především krajinomalbě v impresionistickém stylu. Oblíbil si také symbolismus a secesi. Navzdory svému vznešenému původu zobrazuje ve svých dílech často chudé, prosté lidi při práci, především z jeho rodného kraje. Typické jsou pro něj také folklorní výjevy z Horních Uher, přírodní scény ve všech ročních obdobích, počasí a každodenní situace. Během svého života se stýkal s nejrůznějšími vrstvami lidí, aristokraty, velkými umělci, armádou i rolnictvem. Po válce se Mednyánszky vrátil do Budapešti, ale po několika měsících odešel do Vídně, kde v roce 1919 zemřel.
Ladislav Jozef Baltazár Eustach, baron von Mednyánszky, se narodil v malém městě na západním Slovensku (tehdy v Uhrách). Jeho rodina byla šlechtického původu a žila na hradě v severních Uhrách. Mednyánszky se věnoval rozsáhlé umělecké tvorbě, v dětství se učil u vídeňského krajináře a akvarelisty Thomase Endera, později navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově a École des Beaux-Arts v Paříži. Ten opustil po smrti svého profesora, francouzského malíře Isidora Plze, a pracoval samostatně.
V roce 1877 poprvé vystavil jeden ze svých obrazů, krajinomalbu. Od té doby hodně cestoval po Evropě, zejména po Maďarsku a Slovensku. Po smrti své matky se usadil zpět v severním Maďarsku a žil dlouhá léta v ústraní. Poté opět více cestoval a většinu času pravděpodobně trávil v Paříži. László Mednyánszky obdržel cenu Společnosti výtvarných umění v Budapešti, téměř o deset let později měl samostatnou výstavu v Paříži v Galerii Georges Petit - ta zůstane jeho jedinou. Během první světové války pracoval jako válečný malíř a korespondent oddělení císařského a královského válečného tisku rakousko-uherské armády, navštěvoval fronty v Srbsku, Rusku a Jižním Tyrolsku. Uměleckou skupinu vedl plukovník Wilhelm John, který byl zároveň ředitelem Muzea historie armády ve Vídni; dodnes se tam nacházejí některá Mednyánszkyho díla. Mezi jeho válečná díla patří "Hlava vojáka", "Raněný voják", "Pohřeb vojáka" a "Vojáci lovící vši", na němž jsou zachyceni tři mladí muži, kteří se škrábou po celém těle. Další obrazy a skici se nacházejí v Maďarské národní galerii v Budapešti a ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, většina z nich byla zničena během druhé světové války. V roce 2004 byla některá jeho díla vystavena v New Yorku na výstavě maďarských malířů. Ten byl nazván podle jednoho z Mednyánszkyho deníkových záznamů: "Všude cizinec a přece nikde cizinec".
Mednyánszky se věnoval především krajinomalbě v impresionistickém stylu. Oblíbil si také symbolismus a secesi. Navzdory svému vznešenému původu zobrazuje ve svých dílech často chudé, prosté lidi při práci, především z jeho rodného kraje. Typické jsou pro něj také folklorní výjevy z Horních Uher, přírodní scény ve všech ročních obdobích, počasí a každodenní situace. Během svého života se stýkal s nejrůznějšími vrstvami lidí, aristokraty, velkými umělci, armádou i rolnictvem. Po válce se Mednyánszky vrátil do Budapešti, ale po několika měsících odešel do Vídně, kde v roce 1919 zemřel.
Stránka 1 / 2