Britské umění 17. století se zdá být nevýrazné a bezbarvé. Zdá se, jako by malíři v tomto období potřebovali z hlediska uměleckého vývoje období odpočinku. S přelomem století se do evropského uměleckého světa dostává jiskra, jejíž paprsky neuniknou ani malířům ostrovního království. Francie a Německo si libují v nádheře rokoka a užívají si nové hravosti. Thomas Gainsborough okouzlil anglickou společnost půvabnými portréty a zářivými krajinami. Gainsborough byl průkopníkem rozkvětu anglického malířství a stal se zdrojem inspirace pro další generace umělců, včetně Julia Caesara Ibbetsona. Ibbetson se věnoval krajinomalbě, kterou často vybavoval rozhodně bohatou figurální malbou. Jeho náměty odrážejí každodenní život se stejným smyslem pro detail, s jakým malíř zachycoval slavné zábavy. Julius líčil dění v mycím dni u řeky se stejnou intenzitou, s jakou přistupoval ke kořisti pašeráků na ostrově Wight. Ibbetson vytvořil akvarelové olejomalby, které upoutaly pozornost současných umělců svou jemností a věrností linie.
Julius Ibbetson byl malíř, který se věnoval širokému uměleckému spektru. Prošel školením u námořního malíře a již v mládí prokázal, že své činnosti vykonává s mimořádnou pečlivostí. Kromě malování se Julius věnoval i psaní. Jeho první publikace byly příručky o malířství. Ibbetsonovy texty vynikají vysokou zábavností. Plynulá próza dominuje také v korespondenci, kterou autor vedl se svými mecenáši. Ibbetson vyčníval z davu svých často zasmušilých současníků svým veselým přístupem a stal se ceněným a vítaným členem britské umělecké scény. Jeho díla brzy posloužila jako předloha pro románové ilustrace. Je to umělecká forma, do které se Ibbetson ponořil a kterou rozšířil své portfolio vedle malování krajin a portrétů.
Na konci 18. století svět umění horečně očekával výjimečnou událost. První výstavu současného umění otevřela Královská akademie umění v roce 1769. Každoroční akce představila práce členů Akademie na letní výstavě. Kromě toho mohli vystavovat i nezávislí umělci, kteří byli pod benevolentním vlivem sdružení. Stovky obrazů visely těsně vedle sebe na stěnách prostor a přitahovaly sběratele a mecenáše i zájemce z řad veřejnosti. Julius Ibbetson zde každoročně prezentoval svá díla a navazoval kontakty se zákazníky. Řada zakázek se týkala cestování a Julius vstřebával dojmy z cizích světů se stejnou intenzitou, s jakou maloval. Doprovázel britského velvyslance do Pekingu a věnoval se tamnímu světu zvířat a rostlin, stejně jako průmyslově kreslené krajině ve Walesu. Umělec nikdy nepoužíval své druhé jméno, které podle autobiografických výpovědí získal při porodu císařským řezem.
Britské umění 17. století se zdá být nevýrazné a bezbarvé. Zdá se, jako by malíři v tomto období potřebovali z hlediska uměleckého vývoje období odpočinku. S přelomem století se do evropského uměleckého světa dostává jiskra, jejíž paprsky neuniknou ani malířům ostrovního království. Francie a Německo si libují v nádheře rokoka a užívají si nové hravosti. Thomas Gainsborough okouzlil anglickou společnost půvabnými portréty a zářivými krajinami. Gainsborough byl průkopníkem rozkvětu anglického malířství a stal se zdrojem inspirace pro další generace umělců, včetně Julia Caesara Ibbetsona. Ibbetson se věnoval krajinomalbě, kterou často vybavoval rozhodně bohatou figurální malbou. Jeho náměty odrážejí každodenní život se stejným smyslem pro detail, s jakým malíř zachycoval slavné zábavy. Julius líčil dění v mycím dni u řeky se stejnou intenzitou, s jakou přistupoval ke kořisti pašeráků na ostrově Wight. Ibbetson vytvořil akvarelové olejomalby, které upoutaly pozornost současných umělců svou jemností a věrností linie.
Julius Ibbetson byl malíř, který se věnoval širokému uměleckému spektru. Prošel školením u námořního malíře a již v mládí prokázal, že své činnosti vykonává s mimořádnou pečlivostí. Kromě malování se Julius věnoval i psaní. Jeho první publikace byly příručky o malířství. Ibbetsonovy texty vynikají vysokou zábavností. Plynulá próza dominuje také v korespondenci, kterou autor vedl se svými mecenáši. Ibbetson vyčníval z davu svých často zasmušilých současníků svým veselým přístupem a stal se ceněným a vítaným členem britské umělecké scény. Jeho díla brzy posloužila jako předloha pro románové ilustrace. Je to umělecká forma, do které se Ibbetson ponořil a kterou rozšířil své portfolio vedle malování krajin a portrétů.
Na konci 18. století svět umění horečně očekával výjimečnou událost. První výstavu současného umění otevřela Královská akademie umění v roce 1769. Každoroční akce představila práce členů Akademie na letní výstavě. Kromě toho mohli vystavovat i nezávislí umělci, kteří byli pod benevolentním vlivem sdružení. Stovky obrazů visely těsně vedle sebe na stěnách prostor a přitahovaly sběratele a mecenáše i zájemce z řad veřejnosti. Julius Ibbetson zde každoročně prezentoval svá díla a navazoval kontakty se zákazníky. Řada zakázek se týkala cestování a Julius vstřebával dojmy z cizích světů se stejnou intenzitou, s jakou maloval. Doprovázel britského velvyslance do Pekingu a věnoval se tamnímu světu zvířat a rostlin, stejně jako průmyslově kreslené krajině ve Walesu. Umělec nikdy nepoužíval své druhé jméno, které podle autobiografických výpovědí získal při porodu císařským řezem.
Stránka 1 / 2