Skotský malíř Joseph Farquharson je dodnes ceněn pro své sněhové krajiny. Zobrazoval je atmosféricky v teplém ranním nebo večerním světle. Jako motiv pro své obrazy si často vybíral okolí svého rodiště. Autor vyrůstal na idylickém venkově na severovýchodě Skotska na rodinném statku. Jeho otec byl lékař a laird z Finzeanu. Jako skotský statkář patřil k pozemkové šlechtě s feudálními právy. Pozemkové vlastnictví a šlechtické tituly později přešly na jeho syna Josepha Farquharsona. Joseph občas dostával instrukce od skotského krajináře Peter Graham. Ten se stal jeho dlouholetým přítelem. Grahamova díla inspirovala Josepha Farquharsona po celou dobu jeho umělecké kariéry. Během svého působení na edinburské Trustees Academy a na Life Schools of the Royal Academy of Arts se naučil důležitým malířským a kreslířským technikám a zkoumal umělecká témata. V roce 1873 se zde konala jeho první velká výstava. V roce 1915 se stal členem Královské akademie umění.
Maloval především olejomalby a akvarely. Londýn si jako místo pro svou uměleckou tvorbu vybral záměrně. Doufal, že svými díly osloví širší publikum. Jeho umělecká díla mají zvláštní estetiku, aniž by se vzdávala napětí a realismu. Krajiny dokonalé krásy byly inspirovány venkovským prostředím, v němž vyrůstal. Sněhové scény ukazují idylickou krajinu ve zvláštní světelné atmosféře. Umělec byl mistrem v přenášení hřejivých a příjemných světelných nálad v celé jejich bohatosti na plátno. Často pracoval venku. Díky tomu měl nerušený výhled na motiv obrazu a jednotlivé světelné nálady. Kvůli drsnému skotskému podnebí byla práce venku náročná. Farquharson však dostal nápad a postavil malou malířskou boudu na kolečkách. Velkým proskleným oknem se díval přímo na malebnou krajinu kolem svého domu.
Kolem roku 1800 pobýval v Paříži, kde studoval u svého kolegy Charlese Augusta Émila Duranda. Pobyt v tomto městě změnil Farquharsonův styl. Durand učil své studenty přemýšlet o formě a barvě. Od té doby se ve Farquharsonových dílech objevuje větší barevná rozmanitost. Od roku 1885 strávil umělec osm let v severní Africe. V této době vytvořil vynikající díla s pohledy na severoafrickou poušť, která jsou však dnes bohužel poněkud zapomenuta. Názvy svých děl autor vybíral z básní Miltona, Burnse nebo Shakespeara. V roce 1935 zemřel na rodinném statku. Jeho obrazy jsou dnes k vidění v mnoha muzeích. Jeden z jeho obrazů se objevil až v roce 2008. Majitel domu koupil dílo tohoto umělce z roku 1901 za 1 450 liber. Majitel se rozhodl dům prodat. V novém domě nebylo pro obraz místo, a tak byl prodán v aukci. Obraz se vydražil za 70 000 liber.
Skotský malíř Joseph Farquharson je dodnes ceněn pro své sněhové krajiny. Zobrazoval je atmosféricky v teplém ranním nebo večerním světle. Jako motiv pro své obrazy si často vybíral okolí svého rodiště. Autor vyrůstal na idylickém venkově na severovýchodě Skotska na rodinném statku. Jeho otec byl lékař a laird z Finzeanu. Jako skotský statkář patřil k pozemkové šlechtě s feudálními právy. Pozemkové vlastnictví a šlechtické tituly později přešly na jeho syna Josepha Farquharsona. Joseph občas dostával instrukce od skotského krajináře Peter Graham. Ten se stal jeho dlouholetým přítelem. Grahamova díla inspirovala Josepha Farquharsona po celou dobu jeho umělecké kariéry. Během svého působení na edinburské Trustees Academy a na Life Schools of the Royal Academy of Arts se naučil důležitým malířským a kreslířským technikám a zkoumal umělecká témata. V roce 1873 se zde konala jeho první velká výstava. V roce 1915 se stal členem Královské akademie umění.
Maloval především olejomalby a akvarely. Londýn si jako místo pro svou uměleckou tvorbu vybral záměrně. Doufal, že svými díly osloví širší publikum. Jeho umělecká díla mají zvláštní estetiku, aniž by se vzdávala napětí a realismu. Krajiny dokonalé krásy byly inspirovány venkovským prostředím, v němž vyrůstal. Sněhové scény ukazují idylickou krajinu ve zvláštní světelné atmosféře. Umělec byl mistrem v přenášení hřejivých a příjemných světelných nálad v celé jejich bohatosti na plátno. Často pracoval venku. Díky tomu měl nerušený výhled na motiv obrazu a jednotlivé světelné nálady. Kvůli drsnému skotskému podnebí byla práce venku náročná. Farquharson však dostal nápad a postavil malou malířskou boudu na kolečkách. Velkým proskleným oknem se díval přímo na malebnou krajinu kolem svého domu.
Kolem roku 1800 pobýval v Paříži, kde studoval u svého kolegy Charlese Augusta Émila Duranda. Pobyt v tomto městě změnil Farquharsonův styl. Durand učil své studenty přemýšlet o formě a barvě. Od té doby se ve Farquharsonových dílech objevuje větší barevná rozmanitost. Od roku 1885 strávil umělec osm let v severní Africe. V této době vytvořil vynikající díla s pohledy na severoafrickou poušť, která jsou však dnes bohužel poněkud zapomenuta. Názvy svých děl autor vybíral z básní Miltona, Burnse nebo Shakespeara. V roce 1935 zemřel na rodinném statku. Jeho obrazy jsou dnes k vidění v mnoha muzeích. Jeden z jeho obrazů se objevil až v roce 2008. Majitel domu koupil dílo tohoto umělce z roku 1901 za 1 450 liber. Majitel se rozhodl dům prodat. V novém domě nebylo pro obraz místo, a tak byl prodán v aukci. Obraz se vydražil za 70 000 liber.
Stránka 1 / 1