Na sklonku 19. století se v malém městečku Hronov v tehdejším Rakousku-Uhersku začala psát mimořádná umělecká kariéra. Dne 23. března 1887 se zde narodil Josef Čapek, který se do světa umění zapsal nejen jako malíř a spisovatel, ale také jako fotograf, scénograf a knižní ilustrátor. V úzké spolupráci se svým bratrem Karel Capek se významně podílel na utváření kulturního a politického života Československa ve 20. a 30. letech 20. století. Svou novinářskou prací podporovali mladou demokracii ve své zemi a dokonce pěstovali osobní přátelství s tehdejším prezidentem Československa Tomášem Garriguem Masarykem. Po vyučení tkalcem se Josef Čapek rozhodl pokračovat ve své tvůrčí žíle a v roce 1904 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. O několik let později ho to spolu s bratrem Karlem táhlo do Paříže, srdce evropské umělecké scény. Tam se Josef prosadil nejen svými prvními literárními publikacemi, včetně spisů o teorii umění a filmových scénářů, ale také svou malířskou tvorbou. Vytvořil specifické pojetí kubismu, které přejímalo prvky českého lidového umění. Josef Čapek svou imaginací a jedinečným stylem spojil kubismus a užité umění tak, jak to před ním dokázalo jen málo umělců. Ať už ve svých obrazech, návrzích, sochách nebo kresbách, Josef Čapek uměl své vize prezentovat jedinečným způsobem.
Po první světové válce se Čapek vrátil do Prahy se svou ženou Jarmilou a dcerou Alenou. Ocitl se v dynamickém, neustále se měnícím světě a jeho umění tyto změny odráželo. I když se nad Evropou stahovala temná mračna druhé světové války, Čapek zůstal neúnavným bojovníkem za umění a demokracii. Své kreslířské schopnosti využíval k tomu, aby varoval před hrozící válečnou hrozbou a odhaloval propagandu nacionálního socialismu. Uprostřed chaosu a nejistoty, které charakterizovaly 30. a 40. léta 20. století, však Josef Čapek vždy dokázal vytvořit paprsky naděje. Spolu se svým bratrem Karlem pokračoval v publikování literárních textů, včetně dramat a povídek. Ve světě své dcery Aleny našel také inspiraci pro sérii dětských knížek, do nichž Karel přispěl texty. Její příběhy o haf a mňoukání měly velký úspěch a jsou oblíbené dodnes. V těchto kresbách se projevuje celé spektrum Čapkova talentu a jeho hluboké porozumění lidské povaze a lidskému duchu.
Po vypuknutí druhé světové války byl Josef Čapek 9. září 1939 zatčen za kritiku národního socialismu a deportován do různých koncentračních táborů. Uprostřed válečných hrůz v sobě stále nacházel sílu k umělecké činnosti a zanechal nám několik básní, které napsal v koncentračním táboře Sachsenhausen. Dne 12. dubna 1945, pouhé tři dny před osvobozením tábora, byl Josef Čapek zavražděn v Bergen-Belsenu. Dnes jsme hrdí na to, že můžeme pokračovat v odkazu Josefa Čapka a reprodukovat jeho díla v podobě uměleckých tisků nejvyšší kvality. Každý umělecký tisk je poctou Čapkovu talentu, jeho neúnavné vášni pro umění a jeho angažovanosti ve prospěch svobody a demokracie. V každém uměleckém tisku cítíme sílu jeho vizí, které nás dodnes inspirují a podněcují k tomu, abychom se na svět dívali otevřenýma očima a vždy hledali světlo v temnotě.
Na sklonku 19. století se v malém městečku Hronov v tehdejším Rakousku-Uhersku začala psát mimořádná umělecká kariéra. Dne 23. března 1887 se zde narodil Josef Čapek, který se do světa umění zapsal nejen jako malíř a spisovatel, ale také jako fotograf, scénograf a knižní ilustrátor. V úzké spolupráci se svým bratrem Karel Capek se významně podílel na utváření kulturního a politického života Československa ve 20. a 30. letech 20. století. Svou novinářskou prací podporovali mladou demokracii ve své zemi a dokonce pěstovali osobní přátelství s tehdejším prezidentem Československa Tomášem Garriguem Masarykem. Po vyučení tkalcem se Josef Čapek rozhodl pokračovat ve své tvůrčí žíle a v roce 1904 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. O několik let později ho to spolu s bratrem Karlem táhlo do Paříže, srdce evropské umělecké scény. Tam se Josef prosadil nejen svými prvními literárními publikacemi, včetně spisů o teorii umění a filmových scénářů, ale také svou malířskou tvorbou. Vytvořil specifické pojetí kubismu, které přejímalo prvky českého lidového umění. Josef Čapek svou imaginací a jedinečným stylem spojil kubismus a užité umění tak, jak to před ním dokázalo jen málo umělců. Ať už ve svých obrazech, návrzích, sochách nebo kresbách, Josef Čapek uměl své vize prezentovat jedinečným způsobem.
Po první světové válce se Čapek vrátil do Prahy se svou ženou Jarmilou a dcerou Alenou. Ocitl se v dynamickém, neustále se měnícím světě a jeho umění tyto změny odráželo. I když se nad Evropou stahovala temná mračna druhé světové války, Čapek zůstal neúnavným bojovníkem za umění a demokracii. Své kreslířské schopnosti využíval k tomu, aby varoval před hrozící válečnou hrozbou a odhaloval propagandu nacionálního socialismu. Uprostřed chaosu a nejistoty, které charakterizovaly 30. a 40. léta 20. století, však Josef Čapek vždy dokázal vytvořit paprsky naděje. Spolu se svým bratrem Karlem pokračoval v publikování literárních textů, včetně dramat a povídek. Ve světě své dcery Aleny našel také inspiraci pro sérii dětských knížek, do nichž Karel přispěl texty. Její příběhy o haf a mňoukání měly velký úspěch a jsou oblíbené dodnes. V těchto kresbách se projevuje celé spektrum Čapkova talentu a jeho hluboké porozumění lidské povaze a lidskému duchu.
Po vypuknutí druhé světové války byl Josef Čapek 9. září 1939 zatčen za kritiku národního socialismu a deportován do různých koncentračních táborů. Uprostřed válečných hrůz v sobě stále nacházel sílu k umělecké činnosti a zanechal nám několik básní, které napsal v koncentračním táboře Sachsenhausen. Dne 12. dubna 1945, pouhé tři dny před osvobozením tábora, byl Josef Čapek zavražděn v Bergen-Belsenu. Dnes jsme hrdí na to, že můžeme pokračovat v odkazu Josefa Čapka a reprodukovat jeho díla v podobě uměleckých tisků nejvyšší kvality. Každý umělecký tisk je poctou Čapkovu talentu, jeho neúnavné vášni pro umění a jeho angažovanosti ve prospěch svobody a demokracie. V každém uměleckém tisku cítíme sílu jeho vizí, které nás dodnes inspirují a podněcují k tomu, abychom se na svět dívali otevřenýma očima a vždy hledali světlo v temnotě.
Stránka 1 / 1