Škola anglické přírodní malby se v polovině 19. století rozdělila na dva směry: Akademické malířství s klasickými, akademizovanými motivy a prerafaelitské malířství s požadavkem malovat přírodu takovou, jaká je. Jedním z nich byl John William Inchbold, syn vydavatele novin z britského Yorkshiru.
Inchboldovo dílo ukazuje jeho rané, detailní až láskyplné zaujetí přírodou. Na vysoké škole se seznámil se skupinou malířů kolem bratrů Rosettiových. Později si říkali Prerafaelitské bratrstvo. Vliv těchto mladých malířů lze vyčíst z cílů tohoto bratrstva přímo v realizaci motivu Johna Williama Inchbolda. Skupina se věnovala realistickému, detailnímu zobrazení živých, tj. živých motivů. Odmítali akademizované a umělé zobrazování témat. S touto snahou o přirozenost se setkávají diváci jeho první vystavené olejomalby - Vřesoviště. Obraz je vystavěn v několika rovinách, divák neví, kam se dívat dřív. Měl by být na prvním místě havran v popředí, nebo naznačený prostor pusté krajiny až k obzoru? Člověk se v této scenérii cítí doslova jako živý. Za vyobrazení této vřesovištní krajiny byl nadšeně pochválen Johnem Ruskinem, předním britským kritikem umění své doby. Také od jeho společníků, malířů Cecil Lawson, James Clarke Hook nebo Ernest Parton se předávají obdivná slova.
Poté, co se od svých čtyřicátých narozenin pravidelně dostával do finančních potíží, opustil Londýn a přestěhoval se do Švýcarska. V polovině 50. let 19. století tam pravidelně pobýval s Ruskinem. Během švýcarských let maloval téměř výhradně horské motivy švýcarských vrcholů. Zcela v souladu s tvrzením prerafaelitů - "maluj, co vidíš". Tyto motivy definitivně upevnily jeho pověst vynikajícího krajináře. Jedinou změnou oproti Švýcarsku byl výlet do Alžírska. Po návratu byl plný nových motivů, skic a hrubých náčrtů pro další obrazy. K jejich realizaci však již nedošlo, protože pouhý rok a půl po svém návratu John William Inchbold zemřel na náhlý infarkt. Jeho díla se nacházejí ve všech známých londýnských muzeích: Royal Academy of Arts, Victoria and Albert Museum, Tate Britain a Leeds Art Gallery.
Škola anglické přírodní malby se v polovině 19. století rozdělila na dva směry: Akademické malířství s klasickými, akademizovanými motivy a prerafaelitské malířství s požadavkem malovat přírodu takovou, jaká je. Jedním z nich byl John William Inchbold, syn vydavatele novin z britského Yorkshiru.
Inchboldovo dílo ukazuje jeho rané, detailní až láskyplné zaujetí přírodou. Na vysoké škole se seznámil se skupinou malířů kolem bratrů Rosettiových. Později si říkali Prerafaelitské bratrstvo. Vliv těchto mladých malířů lze vyčíst z cílů tohoto bratrstva přímo v realizaci motivu Johna Williama Inchbolda. Skupina se věnovala realistickému, detailnímu zobrazení živých, tj. živých motivů. Odmítali akademizované a umělé zobrazování témat. S touto snahou o přirozenost se setkávají diváci jeho první vystavené olejomalby - Vřesoviště. Obraz je vystavěn v několika rovinách, divák neví, kam se dívat dřív. Měl by být na prvním místě havran v popředí, nebo naznačený prostor pusté krajiny až k obzoru? Člověk se v této scenérii cítí doslova jako živý. Za vyobrazení této vřesovištní krajiny byl nadšeně pochválen Johnem Ruskinem, předním britským kritikem umění své doby. Také od jeho společníků, malířů Cecil Lawson, James Clarke Hook nebo Ernest Parton se předávají obdivná slova.
Poté, co se od svých čtyřicátých narozenin pravidelně dostával do finančních potíží, opustil Londýn a přestěhoval se do Švýcarska. V polovině 50. let 19. století tam pravidelně pobýval s Ruskinem. Během švýcarských let maloval téměř výhradně horské motivy švýcarských vrcholů. Zcela v souladu s tvrzením prerafaelitů - "maluj, co vidíš". Tyto motivy definitivně upevnily jeho pověst vynikajícího krajináře. Jedinou změnou oproti Švýcarsku byl výlet do Alžírska. Po návratu byl plný nových motivů, skic a hrubých náčrtů pro další obrazy. K jejich realizaci však již nedošlo, protože pouhý rok a půl po svém návratu John William Inchbold zemřel na náhlý infarkt. Jeho díla se nacházejí ve všech známých londýnských muzeích: Royal Academy of Arts, Victoria and Albert Museum, Tate Britain a Leeds Art Gallery.
Stránka 1 / 1