Johann Peter Krafft vyrůstal v umělecky ctižádostivé rodině a poté, co v mládí úspěšně navštěvoval školu kreslení, začal v roce 1799 studovat na vídeňské Akademii výtvarných umění v oddělení historické malby. Poté se dále vzdělával v uměleckých centrech v Mnichově, Štrasburku a Paříži. Pod vlivem svého společníka na cestách Julius Schnorr von Carolsfeld, který se věnoval romantické malbě, a také inspirován klasicistním dvorním malířem, se Krafft po návratu stále více věnoval výnosné portrétní malbě. Pod vlivem soudobých klasicistních trendů vytvořil nástěnné malby s mytologickými a historickými výjevy pro manželku císaře Františka I. a následně z honoráře financoval pobyt v Římě.
V následujících letech se mohl ohlédnout za působivou kariérou a plným životopisem. V roce 1813 se stal mimo jiné členem Akademie výtvarných umění a o dva roky později členem Kreslířské akademie v Hanau. V roce 1817 vybavil vídeňský Invalidenhaus velkými obrazy a v roce 1823 byl jmenován korektorem a profesorem historické malby na Akademii. Zde se odklonil od antického napodobování k realističtějšímu pozorování přírody. Vídeňský dvůr ho pověřil výzdobou audienční síně v křídle císařského kancléřství a jmenoval ho ředitelem císařské obrazárny. Jako oficiální ředitel paláce se s rodinou přestěhoval na své pracoviště v jednom z palácových křídel a provedl úpravu galerie i obnovu značně zanedbané Belvederské zahrady. Podílel se také na restaurování a památkové péči, například na restaurování fresek ve Velké galerii v Schönbrunnu a v jezuitském kostele a na vypracování odborných zpráv o památkové péči pro hrad Karlštejn.
Vzhledem k jeho rozsáhlé činnosti pro vídeňský dvůr je překvapivé, že si Krafft vůbec našel čas na uměleckou činnost. Přesto měl velký vliv na rakouské malířství, v neposlední řadě svými obrazy Der Abschied des Landwehrmannes (1813) a Die Heimkehr des Landwehrmannes (1820), které se vztahují k období biedermeieru. Jeho dílo zahrnuje obrazy císaře Františka I., císaře Ferdinanda II., císaře Rudolfa II., vysoce postavených příslušníků armády a šlechty, ale také portréty dam, orientální zobrazení, válečné scény ze současnosti, moderní obrazy událostí, studie biblických námětů a řeckých ság, žánrové obrazy a klasicistní architektonické studie. Johann Peter Krafft pobýval v Belvederu až do své smrti v roce 1856, následně byl pohřben v důstojné hrobce na vídeňském Ústředním hřbitově a posmrtně byl poctěn pojmenováním Krafftgasse ve vídeňském druhém obvodu Leopoldstadt.
Johann Peter Krafft vyrůstal v umělecky ctižádostivé rodině a poté, co v mládí úspěšně navštěvoval školu kreslení, začal v roce 1799 studovat na vídeňské Akademii výtvarných umění v oddělení historické malby. Poté se dále vzdělával v uměleckých centrech v Mnichově, Štrasburku a Paříži. Pod vlivem svého společníka na cestách Julius Schnorr von Carolsfeld, který se věnoval romantické malbě, a také inspirován klasicistním dvorním malířem, se Krafft po návratu stále více věnoval výnosné portrétní malbě. Pod vlivem soudobých klasicistních trendů vytvořil nástěnné malby s mytologickými a historickými výjevy pro manželku císaře Františka I. a následně z honoráře financoval pobyt v Římě.
V následujících letech se mohl ohlédnout za působivou kariérou a plným životopisem. V roce 1813 se stal mimo jiné členem Akademie výtvarných umění a o dva roky později členem Kreslířské akademie v Hanau. V roce 1817 vybavil vídeňský Invalidenhaus velkými obrazy a v roce 1823 byl jmenován korektorem a profesorem historické malby na Akademii. Zde se odklonil od antického napodobování k realističtějšímu pozorování přírody. Vídeňský dvůr ho pověřil výzdobou audienční síně v křídle císařského kancléřství a jmenoval ho ředitelem císařské obrazárny. Jako oficiální ředitel paláce se s rodinou přestěhoval na své pracoviště v jednom z palácových křídel a provedl úpravu galerie i obnovu značně zanedbané Belvederské zahrady. Podílel se také na restaurování a památkové péči, například na restaurování fresek ve Velké galerii v Schönbrunnu a v jezuitském kostele a na vypracování odborných zpráv o památkové péči pro hrad Karlštejn.
Vzhledem k jeho rozsáhlé činnosti pro vídeňský dvůr je překvapivé, že si Krafft vůbec našel čas na uměleckou činnost. Přesto měl velký vliv na rakouské malířství, v neposlední řadě svými obrazy Der Abschied des Landwehrmannes (1813) a Die Heimkehr des Landwehrmannes (1820), které se vztahují k období biedermeieru. Jeho dílo zahrnuje obrazy císaře Františka I., císaře Ferdinanda II., císaře Rudolfa II., vysoce postavených příslušníků armády a šlechty, ale také portréty dam, orientální zobrazení, válečné scény ze současnosti, moderní obrazy událostí, studie biblických námětů a řeckých ság, žánrové obrazy a klasicistní architektonické studie. Johann Peter Krafft pobýval v Belvederu až do své smrti v roce 1856, následně byl pohřben v důstojné hrobce na vídeňském Ústředním hřbitově a posmrtně byl poctěn pojmenováním Krafftgasse ve vídeňském druhém obvodu Leopoldstadt.
Stránka 1 / 3