Jean-Marc Nattier byl druhým synem manželů Marca Nattiera a Marie Courtoisové. Proslavil se svými obrazy, na nichž zobrazoval dámy na dvoře krále Ludvíka v klasických mytologických šatech. Proslavil se v roce 1710 rytinami, které vznikly podle jeho kreseb slavného cyklu Peter Paul Rubens' Medicejských z Lucemburského paláce. Nattier se nejprve učil od svého otce, který byl portrétistou, a od svého strýce, malíře historie Jean Jouvenet. Později se stal žákem Královské akademie. Jean-Marc Nattier byl od mládí mimořádně talentovaný malíř. V 15 letech získal prestižní cenu Královské akademie. Cestu do Říma však odmítl.
Stejně jako jeho strýc se chtěl Nattier stát malířem historie. Tomuto žánru se věnoval v letech 1715 až 1720 a z tohoto období pocházejí díla jako "Bitva u Pultawy". Tento obraz byl namalován na objednávku Petra Velikého. Pro přijetí za řádného člena Královské akademie předložil dílo "Petrifikace Finea a jeho společníků". V roce 1752 byl jmenován profesorem na Akademii. V roce 1715 odjel Nattier do Amsterdamu, aby vytvořil portréty ruského cara Petra Velikého a jeho manželky. Nattier však carovo pozvání do Ruska odmítl. Kvůli dramatické finanční krizi ve Francii byl v roce 1720 nucen opustit své cíle proslavit se jako malíř historie. Nattier totiž stejně jako mnozí jiní přišel téměř o celé své jmění. Musel se poohlédnout po lukrativnějších zakázkách. Tehdy to byla zejména portrétní malba.
Přesto Nattier našel způsob, jak spojit svou vášeň s portrétní malbou. Zavedl alegorické portréty, které si rychle získaly velkou oblibu u dvorních dam. Své modely proměnil v mytologické postavy, například antické bohyně. Nattier ztvárnil mimo jiné císařovnu Marii Terezii, všechny dcery krále Ludvíka XV. a jeho manželky Marie Leszczynské. Od poloviny 50. let 17. století začala Nattierova sláva upadat. Umělecký kritik Diderot patřil k Nattierovým nejpřísnějším kritikům a v roce 1761 o něm údajně prohlásil: "Copak tento muž nemá žádného přítele, který by mu řekl pravdu?" Nattier byl již starý, slabý muž a byl ve finanční tísni. Nakonec byl nucen prodat svou uměleckou sbírku i celý ateliér. Nattierův syn, který měl před sebou velkou malířskou kariéru, se během studií v Římě utopil v řece Tibeře.
Jean-Marc Nattier byl druhým synem manželů Marca Nattiera a Marie Courtoisové. Proslavil se svými obrazy, na nichž zobrazoval dámy na dvoře krále Ludvíka v klasických mytologických šatech. Proslavil se v roce 1710 rytinami, které vznikly podle jeho kreseb slavného cyklu Peter Paul Rubens' Medicejských z Lucemburského paláce. Nattier se nejprve učil od svého otce, který byl portrétistou, a od svého strýce, malíře historie Jean Jouvenet. Později se stal žákem Královské akademie. Jean-Marc Nattier byl od mládí mimořádně talentovaný malíř. V 15 letech získal prestižní cenu Královské akademie. Cestu do Říma však odmítl.
Stejně jako jeho strýc se chtěl Nattier stát malířem historie. Tomuto žánru se věnoval v letech 1715 až 1720 a z tohoto období pocházejí díla jako "Bitva u Pultawy". Tento obraz byl namalován na objednávku Petra Velikého. Pro přijetí za řádného člena Královské akademie předložil dílo "Petrifikace Finea a jeho společníků". V roce 1752 byl jmenován profesorem na Akademii. V roce 1715 odjel Nattier do Amsterdamu, aby vytvořil portréty ruského cara Petra Velikého a jeho manželky. Nattier však carovo pozvání do Ruska odmítl. Kvůli dramatické finanční krizi ve Francii byl v roce 1720 nucen opustit své cíle proslavit se jako malíř historie. Nattier totiž stejně jako mnozí jiní přišel téměř o celé své jmění. Musel se poohlédnout po lukrativnějších zakázkách. Tehdy to byla zejména portrétní malba.
Přesto Nattier našel způsob, jak spojit svou vášeň s portrétní malbou. Zavedl alegorické portréty, které si rychle získaly velkou oblibu u dvorních dam. Své modely proměnil v mytologické postavy, například antické bohyně. Nattier ztvárnil mimo jiné císařovnu Marii Terezii, všechny dcery krále Ludvíka XV. a jeho manželky Marie Leszczynské. Od poloviny 50. let 17. století začala Nattierova sláva upadat. Umělecký kritik Diderot patřil k Nattierovým nejpřísnějším kritikům a v roce 1761 o něm údajně prohlásil: "Copak tento muž nemá žádného přítele, který by mu řekl pravdu?" Nattier byl již starý, slabý muž a byl ve finanční tísni. Nakonec byl nucen prodat svou uměleckou sbírku i celý ateliér. Nattierův syn, který měl před sebou velkou malířskou kariéru, se během studií v Římě utopil v řece Tibeře.
Stránka 1 / 3