Stránka 1 / 1
Od Rumunska přes Řecko a Turecko až po Egypt: vášeň pro cestování, kterou pařížský malíř Jean Lecomte du Nouÿ provázel po celý svůj doslova pohnutý život, zanechala v jeho díle zřetelné stopy. Jeho nejvýznamnější díla, která lze zařadit do orientálního stylu, tak nesou názvy jako "Arabové při modlitbě", "Brána harému, suvenýr z Káhiry" nebo "Pohled na kasbu z mé terasy". Tento malíř historie, portrétů a žánrů je však známý také svými mytologickými a náboženskými motivy. Namaloval například portrét biblické Judity nebo dílo "Job a jeho přátelé". Inspiroval se také Dantovou Božskou komedií a tragédiemi starých Řeků. Kromě toho Jean Lecomte du Nouÿ jako sochař vytvořil řadu soch a plastik.
Svému řemeslu se učil od Charlese Gleyra, Jeana-Léona Gérôma a Émila Signola, hlavních představitelů neogrecistického uměleckého směru, k němuž se připojil i jejich student. V 21 letech debutoval na pařížském Salonu. I později se pravidelně účastnil tamních výstav. Za své dílo "Vzývání Neptuna" získal v roce 1863 čestnou medaili. A to nemělo zůstat jediným uznáním, kterého se mu v mladém věku dostalo. Francouzská vláda například zakoupila jeho obraz Poslové špatných zpráv před faraonem pro Lucemburské muzeum a také ho pověřila namalováním dvou velkých kompozic pro výzdobu kostela La Trinité v Paříži se zaměřením na svatého Vincence. V roce 1876 se Jean Lecomte du Nouÿ, sám katolík a extrémně konzervativní člověk, oženil s Valentine Peigné-Crémieux, která pocházela z židovské rodiny. Svazek s vnučkou senátora Adolpha Crémieuxe nebyl ani tak osobní jako spíše finanční štěstí. I po smrti své první ženy totiž umělec zůstal v úzkém spojení s její vlivnou rodinou, což mu umožnilo cestovat do vzdálených zemí. Díky tomu se umělec zúčastnil nejen světových výstav v Paříži v letech 1878 a 1889, ale byl zastoupen také na salonech v Káhiře a Alexandrii.
V 90. letech 19. století se Jean Lecomte du Nouÿ stále více věnoval výnosnější portrétní malbě. Portrétoval mimo jiné členy rumunské královské rodiny, včetně Karla I. Rumunského a jeho manželky Alžběty. Zatímco portréty lze označit za sofistikované, ostatní obrazy se vyznačují jemnými rysy a chladnou, matnou barevností. Nejznámějším jeho dílem je pravděpodobně "Bílý otrok". Kromě rozsáhlého díla zanechal Jean Lecomte du Nouÿ ve světě (umění) i další stopy: zatímco jeho manželství s Valentine a také manželství s jeho třetí ženou Térésou Marií Fisanne zůstalo bezdětné, jeho druhá žena Caroline Evrard mu dala syna Jacquese Théodora Julese, který se později stal známým architektem a archeologem. Jeho obrazy a sochy se dnes nacházejí v mnoha muzeích a sbírkách. Od roku 1932 nese jeho jméno i jedna z pařížských ulic.
Od Rumunska přes Řecko a Turecko až po Egypt: vášeň pro cestování, kterou pařížský malíř Jean Lecomte du Nouÿ provázel po celý svůj doslova pohnutý život, zanechala v jeho díle zřetelné stopy. Jeho nejvýznamnější díla, která lze zařadit do orientálního stylu, tak nesou názvy jako "Arabové při modlitbě", "Brána harému, suvenýr z Káhiry" nebo "Pohled na kasbu z mé terasy". Tento malíř historie, portrétů a žánrů je však známý také svými mytologickými a náboženskými motivy. Namaloval například portrét biblické Judity nebo dílo "Job a jeho přátelé". Inspiroval se také Dantovou Božskou komedií a tragédiemi starých Řeků. Kromě toho Jean Lecomte du Nouÿ jako sochař vytvořil řadu soch a plastik.
Svému řemeslu se učil od Charlese Gleyra, Jeana-Léona Gérôma a Émila Signola, hlavních představitelů neogrecistického uměleckého směru, k němuž se připojil i jejich student. V 21 letech debutoval na pařížském Salonu. I později se pravidelně účastnil tamních výstav. Za své dílo "Vzývání Neptuna" získal v roce 1863 čestnou medaili. A to nemělo zůstat jediným uznáním, kterého se mu v mladém věku dostalo. Francouzská vláda například zakoupila jeho obraz Poslové špatných zpráv před faraonem pro Lucemburské muzeum a také ho pověřila namalováním dvou velkých kompozic pro výzdobu kostela La Trinité v Paříži se zaměřením na svatého Vincence. V roce 1876 se Jean Lecomte du Nouÿ, sám katolík a extrémně konzervativní člověk, oženil s Valentine Peigné-Crémieux, která pocházela z židovské rodiny. Svazek s vnučkou senátora Adolpha Crémieuxe nebyl ani tak osobní jako spíše finanční štěstí. I po smrti své první ženy totiž umělec zůstal v úzkém spojení s její vlivnou rodinou, což mu umožnilo cestovat do vzdálených zemí. Díky tomu se umělec zúčastnil nejen světových výstav v Paříži v letech 1878 a 1889, ale byl zastoupen také na salonech v Káhiře a Alexandrii.
V 90. letech 19. století se Jean Lecomte du Nouÿ stále více věnoval výnosnější portrétní malbě. Portrétoval mimo jiné členy rumunské královské rodiny, včetně Karla I. Rumunského a jeho manželky Alžběty. Zatímco portréty lze označit za sofistikované, ostatní obrazy se vyznačují jemnými rysy a chladnou, matnou barevností. Nejznámějším jeho dílem je pravděpodobně "Bílý otrok". Kromě rozsáhlého díla zanechal Jean Lecomte du Nouÿ ve světě (umění) i další stopy: zatímco jeho manželství s Valentine a také manželství s jeho třetí ženou Térésou Marií Fisanne zůstalo bezdětné, jeho druhá žena Caroline Evrard mu dala syna Jacquese Théodora Julese, který se později stal známým architektem a archeologem. Jeho obrazy a sochy se dnes nacházejí v mnoha muzeích a sbírkách. Od roku 1932 nese jeho jméno i jedna z pařížských ulic.