Stránka 1 / 1
Jean-Jacques Henner byl malíř a především Alsasan. Narodil se jako syn sedláka v jižním Alsasku a ke své rodné půdě byl velmi připoután. Po anexi Alsaska Německem přijal francouzské občanství, ale do kraje svého dětství a mládí se nejméně jednou ročně vracel. Proto je také Alsasko v jeho díle velmi přítomné, ať už maluje krajinu nebo její obyvatele. Svou uměleckou kariéru zahájil především portréty a žánrovými výjevy ze svého nejbližšího okolí. Jeho talent rychle objevil Charles Goutzwiller, který se stal jeho učitelem kreslení. Díky stipendiu mohl Jean-Jacques pokračovat ve studiu na pařížské École des Beaux-Arts. Během svého pobytu ve francouzské metropoli pravidelně navštěvoval muzea. Oblíbil si zejména italské renesanční malíře od Tiziana po Rafaela a Corregia. Obdivoval však také Holbeina a Francouze té doby: Ingrese, Prud'hon a Corota. Tyto vlivy formovaly a rozvíjely jeho dílo.
Dobré umění však vyžaduje čas: Než v roce 1858 vyhrál Velkou cenu Říma, dvakrát se o to neúspěšně pokusil. Tato okolnost ho přivedla na pět let do italské metropole, kde se ve vile Medici setkal s mnoha dalšími umělci. Patřili mezi ně sochař Falguière a skladatel Bizet. Společně s nimi podnikal mnoho výletů do okolí a nasával krásnou krajinu a malebné výjevy každodenního života.
Po návratu z Říma se Henner nejprve věnoval naturalismu. Pod vlivem Maneta a Degase vytvořil mimo jiné dílo "La Toilette". Ten se však již nedochoval. Po obdržení negativních recenzí ji autor zničil. Snad i proto se od té doby věnoval spíše portrétní malbě. A to velmi úspěšně. Henner byl zvolen členem Francouzského institutu a jeho obrazy zakoupil francouzský stát pro Musée du Luxembourg. Začali se o něj zajímat i soukromí sběratelé umění, mezi nimi i Alfred Chauchard. Takto také v roce 1876 obdržel zakázku od slavného chemika Louise Pasteura: Henner měl namalovat portrét své dcery Marie-Luisy. Otec ji často doprovázel na portrétní sezení a strávil s umělcem mnoho hodin povídání. Oba se stali blízkými přáteli. Ačkoli Jean-Jacques Henner dosáhl úspěšné umělecké kariéry, jeho díla neodpovídala dobovému akademickému ideálu. Obecně lze Hennerovo dílo jen stěží zařadit do nějakého uměleckého stylu. Právě to však činí Francouzovo dílo tak vzrušujícím: směs idealismu, realismu a odkazů na italskou renesanci je jedinečná.
Jean-Jacques Henner byl malíř a především Alsasan. Narodil se jako syn sedláka v jižním Alsasku a ke své rodné půdě byl velmi připoután. Po anexi Alsaska Německem přijal francouzské občanství, ale do kraje svého dětství a mládí se nejméně jednou ročně vracel. Proto je také Alsasko v jeho díle velmi přítomné, ať už maluje krajinu nebo její obyvatele. Svou uměleckou kariéru zahájil především portréty a žánrovými výjevy ze svého nejbližšího okolí. Jeho talent rychle objevil Charles Goutzwiller, který se stal jeho učitelem kreslení. Díky stipendiu mohl Jean-Jacques pokračovat ve studiu na pařížské École des Beaux-Arts. Během svého pobytu ve francouzské metropoli pravidelně navštěvoval muzea. Oblíbil si zejména italské renesanční malíře od Tiziana po Rafaela a Corregia. Obdivoval však také Holbeina a Francouze té doby: Ingrese, Prud'hon a Corota. Tyto vlivy formovaly a rozvíjely jeho dílo.
Dobré umění však vyžaduje čas: Než v roce 1858 vyhrál Velkou cenu Říma, dvakrát se o to neúspěšně pokusil. Tato okolnost ho přivedla na pět let do italské metropole, kde se ve vile Medici setkal s mnoha dalšími umělci. Patřili mezi ně sochař Falguière a skladatel Bizet. Společně s nimi podnikal mnoho výletů do okolí a nasával krásnou krajinu a malebné výjevy každodenního života.
Po návratu z Říma se Henner nejprve věnoval naturalismu. Pod vlivem Maneta a Degase vytvořil mimo jiné dílo "La Toilette". Ten se však již nedochoval. Po obdržení negativních recenzí ji autor zničil. Snad i proto se od té doby věnoval spíše portrétní malbě. A to velmi úspěšně. Henner byl zvolen členem Francouzského institutu a jeho obrazy zakoupil francouzský stát pro Musée du Luxembourg. Začali se o něj zajímat i soukromí sběratelé umění, mezi nimi i Alfred Chauchard. Takto také v roce 1876 obdržel zakázku od slavného chemika Louise Pasteura: Henner měl namalovat portrét své dcery Marie-Luisy. Otec ji často doprovázel na portrétní sezení a strávil s umělcem mnoho hodin povídání. Oba se stali blízkými přáteli. Ačkoli Jean-Jacques Henner dosáhl úspěšné umělecké kariéry, jeho díla neodpovídala dobovému akademickému ideálu. Obecně lze Hennerovo dílo jen stěží zařadit do nějakého uměleckého stylu. Právě to však činí Francouzovo dílo tak vzrušujícím: směs idealismu, realismu a odkazů na italskou renesanci je jedinečná.