Stránka 1 / 1
Cour du commerce v Paříži byla původně zamýšlena jen jako malá spojovací ulice, která se brzy rozvinula v síť pasáží a dnes jako nákupní míle stále dýchá duchem Francouzské revoluce. Danton zde žil, stejně jako Marat, který byl zavražděn doma. Lékař Guillotin zde zdokonalil konstrukci svého popravčího stroje. Dva roky před vypuknutím revoluce se zde na čas usadil také jeden malíř, kterému bylo v té době asi 33 let a byl již uznávaným umělcem. Jak moc byl jejich myšlenkami inspirován on sám, se veřejnost dozvěděla až později. Jean-Baptiste Regnault se narodil v Paříži, ale když mu bylo deset let, jeho otec se s rodinou přestěhoval do Ameriky. Sám pak musel na pět let odjet na moře, než se jeho matka, nyní ovdovělá, vrátila do Paříže. Tento životopis z dětství a mládí nezanechal v jeho dalším životě žádné výrazné stopy.
Jeho umělecký talent byl rozpoznán již v raném věku. Doma dostával hodiny výtvarné výchovy a jeho učitel Jean Bardin ho vzal na stáž do Říma. Snad právě tam se u něj rozvinula záliba v antických mytologických námětech, ale v každém případě se umělecky zařadil do období, které bylo později nazváno klasicismem. V každém případě lze doložit jeho pevnost tématu při zobrazování, což v té době rozhodně nebylo samozřejmostí. První zkoušku v pařížském uměleckém světě zvládl na výbornou: za obraz Alexandra Velikého a návštěvu u filozofa Diogena získal v roce 1776 od Akademie (tehdy ještě Royale) Římskou cenu, stipendium na studijní pobyt v Římě ve Villa Médicis, která byla na Akademii závislá. Nakonec byl v roce 1783 přijat za člena Akademie. Vstupenkou bylo vyobrazení Achilla při jeho výchově kentaurem Chironem. Členství mu umožnilo vystavovat na pařížském Salonu. Maluje mytologické, zřídka náboženské a sem tam i portréty, včetně svého vlastního.
Tři roky po jeho pobytu na Cour de Commerce a v prvním roce revoluce pak umělecké přihlášení se k jejím hodnotám: alegorické vyhlášení lidských práv, po němž o pět let později následovala "La Libertè ou la Mort": symbolizuje možnost rozumné lidské bytosti zvolit si svobodu a v ruce drží jakobínskou čepici. Alternativou je smrt v podobě Smrtky. Navzdory těmto jednoznačným postojům nezpůsobil během restaurace žádné potíže a dokázal se svou ženou a třemi syny dobře žít ze státních učitelských postů. Na sklonku života dokonce získal baronskou hodnost. Regnault byl uložen do hrobu v Père-Lachaise. Danton a Marat jsou zapomenuti. Je zde také pouze Guillotinova hrobka.
Cour du commerce v Paříži byla původně zamýšlena jen jako malá spojovací ulice, která se brzy rozvinula v síť pasáží a dnes jako nákupní míle stále dýchá duchem Francouzské revoluce. Danton zde žil, stejně jako Marat, který byl zavražděn doma. Lékař Guillotin zde zdokonalil konstrukci svého popravčího stroje. Dva roky před vypuknutím revoluce se zde na čas usadil také jeden malíř, kterému bylo v té době asi 33 let a byl již uznávaným umělcem. Jak moc byl jejich myšlenkami inspirován on sám, se veřejnost dozvěděla až později. Jean-Baptiste Regnault se narodil v Paříži, ale když mu bylo deset let, jeho otec se s rodinou přestěhoval do Ameriky. Sám pak musel na pět let odjet na moře, než se jeho matka, nyní ovdovělá, vrátila do Paříže. Tento životopis z dětství a mládí nezanechal v jeho dalším životě žádné výrazné stopy.
Jeho umělecký talent byl rozpoznán již v raném věku. Doma dostával hodiny výtvarné výchovy a jeho učitel Jean Bardin ho vzal na stáž do Říma. Snad právě tam se u něj rozvinula záliba v antických mytologických námětech, ale v každém případě se umělecky zařadil do období, které bylo později nazváno klasicismem. V každém případě lze doložit jeho pevnost tématu při zobrazování, což v té době rozhodně nebylo samozřejmostí. První zkoušku v pařížském uměleckém světě zvládl na výbornou: za obraz Alexandra Velikého a návštěvu u filozofa Diogena získal v roce 1776 od Akademie (tehdy ještě Royale) Římskou cenu, stipendium na studijní pobyt v Římě ve Villa Médicis, která byla na Akademii závislá. Nakonec byl v roce 1783 přijat za člena Akademie. Vstupenkou bylo vyobrazení Achilla při jeho výchově kentaurem Chironem. Členství mu umožnilo vystavovat na pařížském Salonu. Maluje mytologické, zřídka náboženské a sem tam i portréty, včetně svého vlastního.
Tři roky po jeho pobytu na Cour de Commerce a v prvním roce revoluce pak umělecké přihlášení se k jejím hodnotám: alegorické vyhlášení lidských práv, po němž o pět let později následovala "La Libertè ou la Mort": symbolizuje možnost rozumné lidské bytosti zvolit si svobodu a v ruce drží jakobínskou čepici. Alternativou je smrt v podobě Smrtky. Navzdory těmto jednoznačným postojům nezpůsobil během restaurace žádné potíže a dokázal se svou ženou a třemi syny dobře žít ze státních učitelských postů. Na sklonku života dokonce získal baronskou hodnost. Regnault byl uložen do hrobu v Père-Lachaise. Danton a Marat jsou zapomenuti. Je zde také pouze Guillotinova hrobka.