Jean-Baptiste Perronneau byl jedním ze tří nejlepších portrétistů své doby. Na počátku 18. století byl tento typ portrétu "v módě". Každý, kdo si vážil sám sebe a mohl si to dovolit, si nechal namalovat svůj portrét - od bohatých měšťanů až po vysokou šlechtu. Jean-Baptist položil základy své pozdější kariéry již jako teenager: vyučil se u Laurenta Carse rytcem a mědirytcem. Brzy však nahradil rytecké nástroje štětci, olejovými barvami a především pastelkami. S nimi dosáhl během několika let velkého uměleckého výkonu. Je možné, že se učil u Charlese-Josepha Natoira nebo u portrétisty Françoise-Huberta Drouaise. Každopádně svůj debut v Salonu v roce 1746 oslavil pastelovým portrétem. Byl přijat s nadšením a přinesl mu mnoho zakázek, zejména od buržoazie. Mezi jeho klienty patřili architekti Jean-Michel Chevotet a Robert Soyer a sběratel Thomas-Aignan Desfriches. Jeho bývalý učitel Laurent Cars se také nechal malovat Jeanem-Baptistem Perronneauem a přicházeli k němu i kolegové jako kreslíř a rytec Gabriel Huquier. Mezi největší konkurenty Jeana-Baptisty Perronneaua patřil zavedený a o něco starší malíř Maurice Quentin de La Tour. Umělecký souboj nakonec vyvrcholil v roce 1750 na pařížském Salonu. Perronneau zde vystavil pastelový portrét svého protivníka. S hrůzou však zjistil, že se mu výstřel nepovedl. De La Tour totiž na výstavě vystavoval svůj autoportrét, a tak každý pozorovatel mohl oba portréty přímo porovnat. Srovnání vyhrál de La Tour. Působivě prokázal svou převahu v technice.
Ať se Jean-Baptiste Perronneau snažil sebevíc vystoupit ze stínu svého konkurenta, ve francouzské metropoli se mu to nepodařilo. Místo toho hledal klientelu v provinciích a v zahraničí. Z jeho portrétů dnes víme, že měl mnoho klientů po celé Evropě. Pracoval jako portrétista od Turína po Řím, od Hamburku po Moskvu a od Amsterdamu po Varšavu. Jeho manželka, dcera malíře miniatur Louise Auberta, ho často doprovázela na cestách. Během tohoto pobytu v Anglii se Jean-Baptist Perronneau musel dvakrát dostavit k soudu, aby svědčil ve slavném trestním procesu ve prospěch svého přítele, švýcarského malíře Théodora Gardella, a zaručil se za jeho bezúhonnost. Nebylo to však nic platné. Gardelle byl v roce 1760 shledán vinným z vraždy své bytné Anny Kingové a popraven v Haymarketu.
Dnes jsou díla Jeana-Baptista Perronneaua zastoupena v mnoha různých muzeích a soukromých sbírkách v Evropě, ale také v Americe. Dvě nejvýznamnější sbírky se nacházejí v pařížském Louvru a v Musée des Beaux-Arts v Orléansu. Skutečnost, že se zde nacházejí i díla Maurice Quentina de La Tour, by Jeana-Baptistu Perronneaua nepotěšila, ale pro diváky je srovnání soupeřů přesto vzrušující.
Jean-Baptiste Perronneau byl jedním ze tří nejlepších portrétistů své doby. Na počátku 18. století byl tento typ portrétu "v módě". Každý, kdo si vážil sám sebe a mohl si to dovolit, si nechal namalovat svůj portrét - od bohatých měšťanů až po vysokou šlechtu. Jean-Baptist položil základy své pozdější kariéry již jako teenager: vyučil se u Laurenta Carse rytcem a mědirytcem. Brzy však nahradil rytecké nástroje štětci, olejovými barvami a především pastelkami. S nimi dosáhl během několika let velkého uměleckého výkonu. Je možné, že se učil u Charlese-Josepha Natoira nebo u portrétisty Françoise-Huberta Drouaise. Každopádně svůj debut v Salonu v roce 1746 oslavil pastelovým portrétem. Byl přijat s nadšením a přinesl mu mnoho zakázek, zejména od buržoazie. Mezi jeho klienty patřili architekti Jean-Michel Chevotet a Robert Soyer a sběratel Thomas-Aignan Desfriches. Jeho bývalý učitel Laurent Cars se také nechal malovat Jeanem-Baptistem Perronneauem a přicházeli k němu i kolegové jako kreslíř a rytec Gabriel Huquier. Mezi největší konkurenty Jeana-Baptisty Perronneaua patřil zavedený a o něco starší malíř Maurice Quentin de La Tour. Umělecký souboj nakonec vyvrcholil v roce 1750 na pařížském Salonu. Perronneau zde vystavil pastelový portrét svého protivníka. S hrůzou však zjistil, že se mu výstřel nepovedl. De La Tour totiž na výstavě vystavoval svůj autoportrét, a tak každý pozorovatel mohl oba portréty přímo porovnat. Srovnání vyhrál de La Tour. Působivě prokázal svou převahu v technice.
Ať se Jean-Baptiste Perronneau snažil sebevíc vystoupit ze stínu svého konkurenta, ve francouzské metropoli se mu to nepodařilo. Místo toho hledal klientelu v provinciích a v zahraničí. Z jeho portrétů dnes víme, že měl mnoho klientů po celé Evropě. Pracoval jako portrétista od Turína po Řím, od Hamburku po Moskvu a od Amsterdamu po Varšavu. Jeho manželka, dcera malíře miniatur Louise Auberta, ho často doprovázela na cestách. Během tohoto pobytu v Anglii se Jean-Baptist Perronneau musel dvakrát dostavit k soudu, aby svědčil ve slavném trestním procesu ve prospěch svého přítele, švýcarského malíře Théodora Gardella, a zaručil se za jeho bezúhonnost. Nebylo to však nic platné. Gardelle byl v roce 1760 shledán vinným z vraždy své bytné Anny Kingové a popraven v Haymarketu.
Dnes jsou díla Jeana-Baptista Perronneaua zastoupena v mnoha různých muzeích a soukromých sbírkách v Evropě, ale také v Americe. Dvě nejvýznamnější sbírky se nacházejí v pařížském Louvru a v Musée des Beaux-Arts v Orléansu. Skutečnost, že se zde nacházejí i díla Maurice Quentina de La Tour, by Jeana-Baptistu Perronneaua nepotěšila, ale pro diváky je srovnání soupeřů přesto vzrušující.
Stránka 1 / 1