Už v mládí byl Jacques Callot neklidný duch. Jeho rodné město Nancy bylo ještě nevýznamným provinčním městečkem, které mělo svůj velký rozkvět teprve před sebou. Dvakrát opustil domov svých rodičů, aby mohl uskutečnit svůj sen stát se umělcem někde jinde. Pokaždé se s výčitkami vrátil domů a začal se učit zlatníkem. Sotva to dokončil, už ho to táhlo do dalekého Říma. Získal práci u Philippa Thomassina, jednoho z nejuznávanějších rytců své doby, který byl stejně jako Jacques Callot přistěhovalcem z východní Francie. Učil se rychle a hodně, ale Řím nebyl v 17. století centrem uměleckého světa a on hledal novou výzvu ve Florencii. Zde si zdokonalil techniku leptu v dílnách a ateliérech místních mistrů Giulia Parigiho a Antonia Tempestase.
Mladý talent z Nancy podporoval i legendární Cosimo II. de' Medici. Jacques Callot dostával od slavného knížecího rodu bohaté zakázky a vydělával na svou dobu velmi, velmi mnoho peněz. Mohl pracovat zcela svobodně a sám si vybírat motivy. Zajímal se zejména o malé lidi. Vytvořil výjevy z každodenního života sedláků z okolí a úředníků na medicejském dvoře. Hercům a zpěvákům komedie dell'arte věnoval řadu děl. Po Cosimově smrti se Jacques Callot vrátil do svého rodného města Nancy. Zdá se, že přesun z teplé Itálie na neslunný sever na umělce zpočátku velmi doléhal. V prvním období po svém příchodu nevytvořil nic nového, ale pouze produkoval nová vydání svých starých motivů. Trvalo dlouhé dva roky, než konečně upoutal pozornost na dvoře lotrinského vévody Jindřicha II. Na detailních leptech dokumentoval slavnosti u dvora, vytvářel realistické portréty šlechticů, okouzlující krajiny a studie prostředí. Pověst o jeho talentu se rozšířila a v následujících letech se mezi jeho klienty zařadily francouzské i španělské královské rody. V tomto období vytvořil své pravděpodobně nejznámější a nejslavnější lepty, které se pod názvem Les misères de la guerre ("Válečná zvěrstva") natrvalo zapsaly do dějin evropského umění.
O osobním životě umělce Jacquese Callota není téměř nic známo. Zda měl milostné pletky, byl ženatý a měl děti, zůstává v nejistotě. Možná byl tím, čemu by se dnes říkalo "šprt". Perfekcionista, který vynalézal nové leptací nástroje, úspěšně hledal nové tiskové techniky a byl zcela pohlcen svým povoláním. Slavný Rembrandt van Rijn shromáždil mnoho grafik Jacquese Callota. Sám nizozemský malíř je považován za mistra grafiky a obdivoval propracovanou tvorbu svého současníka. Zejména mistrovské ztvárnění perspektivy a výrazné zobrazení světla a tmy dodnes fascinuje všechny odborníky. Jacques Callot zemřel ve věku pouhých 43 let. O 180 let později vytvořil básník Ernst Theodor Amadeus (E.T.A.) Hoffmann literární pomník umělci, kterého obdivoval, svým dílem "Fantasiestücke".
Už v mládí byl Jacques Callot neklidný duch. Jeho rodné město Nancy bylo ještě nevýznamným provinčním městečkem, které mělo svůj velký rozkvět teprve před sebou. Dvakrát opustil domov svých rodičů, aby mohl uskutečnit svůj sen stát se umělcem někde jinde. Pokaždé se s výčitkami vrátil domů a začal se učit zlatníkem. Sotva to dokončil, už ho to táhlo do dalekého Říma. Získal práci u Philippa Thomassina, jednoho z nejuznávanějších rytců své doby, který byl stejně jako Jacques Callot přistěhovalcem z východní Francie. Učil se rychle a hodně, ale Řím nebyl v 17. století centrem uměleckého světa a on hledal novou výzvu ve Florencii. Zde si zdokonalil techniku leptu v dílnách a ateliérech místních mistrů Giulia Parigiho a Antonia Tempestase.
Mladý talent z Nancy podporoval i legendární Cosimo II. de' Medici. Jacques Callot dostával od slavného knížecího rodu bohaté zakázky a vydělával na svou dobu velmi, velmi mnoho peněz. Mohl pracovat zcela svobodně a sám si vybírat motivy. Zajímal se zejména o malé lidi. Vytvořil výjevy z každodenního života sedláků z okolí a úředníků na medicejském dvoře. Hercům a zpěvákům komedie dell'arte věnoval řadu děl. Po Cosimově smrti se Jacques Callot vrátil do svého rodného města Nancy. Zdá se, že přesun z teplé Itálie na neslunný sever na umělce zpočátku velmi doléhal. V prvním období po svém příchodu nevytvořil nic nového, ale pouze produkoval nová vydání svých starých motivů. Trvalo dlouhé dva roky, než konečně upoutal pozornost na dvoře lotrinského vévody Jindřicha II. Na detailních leptech dokumentoval slavnosti u dvora, vytvářel realistické portréty šlechticů, okouzlující krajiny a studie prostředí. Pověst o jeho talentu se rozšířila a v následujících letech se mezi jeho klienty zařadily francouzské i španělské královské rody. V tomto období vytvořil své pravděpodobně nejznámější a nejslavnější lepty, které se pod názvem Les misères de la guerre ("Válečná zvěrstva") natrvalo zapsaly do dějin evropského umění.
O osobním životě umělce Jacquese Callota není téměř nic známo. Zda měl milostné pletky, byl ženatý a měl děti, zůstává v nejistotě. Možná byl tím, čemu by se dnes říkalo "šprt". Perfekcionista, který vynalézal nové leptací nástroje, úspěšně hledal nové tiskové techniky a byl zcela pohlcen svým povoláním. Slavný Rembrandt van Rijn shromáždil mnoho grafik Jacquese Callota. Sám nizozemský malíř je považován za mistra grafiky a obdivoval propracovanou tvorbu svého současníka. Zejména mistrovské ztvárnění perspektivy a výrazné zobrazení světla a tmy dodnes fascinuje všechny odborníky. Jacques Callot zemřel ve věku pouhých 43 let. O 180 let později vytvořil básník Ernst Theodor Amadeus (E.T.A.) Hoffmann literární pomník umělci, kterého obdivoval, svým dílem "Fantasiestücke".
Stránka 1 / 30