Polovina 19. století je v literatuře a umění charakteristická realismem. Toto hnutí se obrátilo proti dramatickému, přehnanému a idealizujícímu zobrazování v klasicismu a romantismu a usilovalo o každodennost a objektivitu. V této době jsou doma také díla slovinské umělkyně Ivany Kobilcy. Kobilčina díla tak zobrazují především reálné a typické obrazy ze zážitků z jejích četných evropských cest a zobrazují především lidi, zátiší a v pozdější době i významné osobnosti. Její pozdější díla jsou ovlivněna impresionismem konce 19. století, a proto se více zabývají vlivem vnějšího světa na nitro člověka.
Kobilčino umění má především městský charakter; motivy a barvy jejích děl odrážejí její sociální zázemí, ideály, cesty a život. Kobilca žil a pracoval v mnoha evropských městech včetně Vídně, Paříže, Florencie a Sarajeva. Tam se také seznámila s Maximilianem Liebenweinem. Její cesta po Evropě začala v roce 1880, kdy Kobilca odjela na odborné školení do Mnichova. Své vzdělání však přerušila a místo toho navštěvovala jako žákyně soukromou malířskou školu pro ženy Aloise Erdtelta, kde se setkala s umělci jako Rosa Pfäffinger a Käthe Kollwitz. Zde se naučila portrétní malbě, které se v následujících letech věnovala opakovaně. Kobilcovy obrazy často zobrazují lidi ve městě i na venkově.
Během svého pobytu v Lublani se krátce stala učitelkou kreslení pro dívky a poté odcestovala do Berlína. V této době se Kobilca věnovala především květinovým zátiším. Kobilčiny práce jsou zpočátku spíše tmavé, později se stále více zesvětlují a nakonec odrážejí Kobilčino působení ve francouzské metropoli v typické světle modré barvě těchto let.
Ivana Kobilca je považována za nejvýznamnější slovinskou umělkyni současnosti. Není proto divu, že se její portrét objevil na bankovce v hodnotě 5000 tolarů.
Polovina 19. století je v literatuře a umění charakteristická realismem. Toto hnutí se obrátilo proti dramatickému, přehnanému a idealizujícímu zobrazování v klasicismu a romantismu a usilovalo o každodennost a objektivitu. V této době jsou doma také díla slovinské umělkyně Ivany Kobilcy. Kobilčina díla tak zobrazují především reálné a typické obrazy ze zážitků z jejích četných evropských cest a zobrazují především lidi, zátiší a v pozdější době i významné osobnosti. Její pozdější díla jsou ovlivněna impresionismem konce 19. století, a proto se více zabývají vlivem vnějšího světa na nitro člověka.
Kobilčino umění má především městský charakter; motivy a barvy jejích děl odrážejí její sociální zázemí, ideály, cesty a život. Kobilca žil a pracoval v mnoha evropských městech včetně Vídně, Paříže, Florencie a Sarajeva. Tam se také seznámila s Maximilianem Liebenweinem. Její cesta po Evropě začala v roce 1880, kdy Kobilca odjela na odborné školení do Mnichova. Své vzdělání však přerušila a místo toho navštěvovala jako žákyně soukromou malířskou školu pro ženy Aloise Erdtelta, kde se setkala s umělci jako Rosa Pfäffinger a Käthe Kollwitz. Zde se naučila portrétní malbě, které se v následujících letech věnovala opakovaně. Kobilcovy obrazy často zobrazují lidi ve městě i na venkově.
Během svého pobytu v Lublani se krátce stala učitelkou kreslení pro dívky a poté odcestovala do Berlína. V této době se Kobilca věnovala především květinovým zátiším. Kobilčiny práce jsou zpočátku spíše tmavé, později se stále více zesvětlují a nakonec odrážejí Kobilčino působení ve francouzské metropoli v typické světle modré barvě těchto let.
Ivana Kobilca je považována za nejvýznamnější slovinskou umělkyni současnosti. Není proto divu, že se její portrét objevil na bankovce v hodnotě 5000 tolarů.
Stránka 1 / 1