Isaak Iljič Levitan (1860-1900), známý také pod jidiš jménem Jizchak Levitan, vyrůstal navzdory chudým poměrům v chápavé a inteligentní rodině. Jeho židovský původ byl příčinou celoživotního ponížení, přesto malíř nikdy neztratil touhu tvořit.
V roce 1873 umělec nastoupil na Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury, kde se již předtím vzdělával jeho bratr. Mezi jeho učitele patřili Vasilij Polenov, Vasili Perov a Alexej Savrassov. Ti podporovali jeho talent a student dostával od školy finanční pomoc. Levitan byl za své práce často oceňován a získával ceny v podobě barev a štětců. Přesto se finanční problémy stále zhoršovaly, až mu přestaly stačit peníze na živobytí. Mladý umělec se snažil rodinu podporovat všemi možnými způsoby, ale smrti matky a krátce nato i otce zabránit nedokázal. Tyto události byly pro Levitana těžké a upadl do těžké deprese. V té době byl již čtvrtým rokem učitelem. Inspiraci našel v krajinomalbě a věnoval se jí. Jeho talent nezůstal neobjeven. V roce 1877 psali novináři recenze na jeho díla a dostávalo se mu materiální podpory.
Bohužel se pro umělce blýskalo na lepší časy jen krátce. S masovou deportací Židů v roce 1879 musel Levitan opustit město. Jeho učitelům se ho podařilo přivést zpět, ale umělec opustil školu bez diplomu, protože mu chyběly finanční prostředky. Isaak Iljič Levitan odešel do vesnice Maksimovka, kde se seznámil se slavným ruským spisovatelem Antonem Čechovem. Vzniklo mezi nimi celoživotní hluboké přátelství. Umělec často navštěvoval Čechova a seznámil se s jeho sestrou, do které se nešťastně zamiloval.
Umělcův těžký nedostatek peněz se zlepšil, ale utrpení z prvních let života a neopětovaná láska se odrazily na jeho zdraví. Mezi jeho obdivovatele patřil básník Rainer Maria Rilke. K plánovanému osobnímu setkání nedošlo, protože Levitan v roce 1900 nečekaně zemřel. Umělec si získal v kruzích krajinářů velký respekt pro své ztvárnění nálady přírody.
Isaak Iljič Levitan (1860-1900), známý také pod jidiš jménem Jizchak Levitan, vyrůstal navzdory chudým poměrům v chápavé a inteligentní rodině. Jeho židovský původ byl příčinou celoživotního ponížení, přesto malíř nikdy neztratil touhu tvořit.
V roce 1873 umělec nastoupil na Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury, kde se již předtím vzdělával jeho bratr. Mezi jeho učitele patřili Vasilij Polenov, Vasili Perov a Alexej Savrassov. Ti podporovali jeho talent a student dostával od školy finanční pomoc. Levitan byl za své práce často oceňován a získával ceny v podobě barev a štětců. Přesto se finanční problémy stále zhoršovaly, až mu přestaly stačit peníze na živobytí. Mladý umělec se snažil rodinu podporovat všemi možnými způsoby, ale smrti matky a krátce nato i otce zabránit nedokázal. Tyto události byly pro Levitana těžké a upadl do těžké deprese. V té době byl již čtvrtým rokem učitelem. Inspiraci našel v krajinomalbě a věnoval se jí. Jeho talent nezůstal neobjeven. V roce 1877 psali novináři recenze na jeho díla a dostávalo se mu materiální podpory.
Bohužel se pro umělce blýskalo na lepší časy jen krátce. S masovou deportací Židů v roce 1879 musel Levitan opustit město. Jeho učitelům se ho podařilo přivést zpět, ale umělec opustil školu bez diplomu, protože mu chyběly finanční prostředky. Isaak Iljič Levitan odešel do vesnice Maksimovka, kde se seznámil se slavným ruským spisovatelem Antonem Čechovem. Vzniklo mezi nimi celoživotní hluboké přátelství. Umělec často navštěvoval Čechova a seznámil se s jeho sestrou, do které se nešťastně zamiloval.
Umělcův těžký nedostatek peněz se zlepšil, ale utrpení z prvních let života a neopětovaná láska se odrazily na jeho zdraví. Mezi jeho obdivovatele patřil básník Rainer Maria Rilke. K plánovanému osobnímu setkání nedošlo, protože Levitan v roce 1900 nečekaně zemřel. Umělec si získal v kruzích krajinářů velký respekt pro své ztvárnění nálady přírody.
Stránka 1 / 1