Jméno Hermanna Stennera by dnes bylo pravděpodobně zmiňováno jedním dechem s dalšími známými umělci německého expresionismu, kdyby jeho život náhle neskončil hned na začátku první světové války jako vojáka. Německý malíř, grafik a teoretik umění Willi Baumeister, který přežil obě světové války, dokonce vyslovil domněnku, že Stenner by se stal jedním z nejlepších německých malířů, "kdyby si nesmyslná, zločinná válka nevzala své oběti". Stennerovi bylo dopřáno pouhých pět produktivních let jeho krátkého života, během nichž vytvořil úctyhodný počet nejméně 300 obrazů a dobrých 1500 grafik. V rychlém vývoji prošel zpočátku polohami impresionismu, poté se inspirován Kandinsky dostal k barevnosti a intenzitě expresionismu, aby nakonec přešel k výrazně abstrahujícímu způsobu malby.
Jako syn malířského mistra vyrůstal takříkajíc s barvami a štětci a před přijetím na uměleckou akademii v Mnichově navštěvoval zkušebně uměleckořemeslnou školu v Bielefeldu. O rok později přešel na Královskou akademii výtvarných umění ve Stuttgartu, kde na něj rozhodujícím způsobem zapůsobil průkopník modernismu Adolf Hölzel a umožnil mu přestěhovat se do mistrovského ateliéru. Ve svých 22 letech se zúčastnil první německé výstavy expresionismu v Drážďanech a krátce nato ho Adolf Hölzel zapojil do realizace epochálních nástěnných fresek na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem. Realizoval je společně s Oskar Schlemmer (který později vyučoval na Bauhausu) a Willi Baumeisterem. Tuto přelomovou výstavu Werkbundu, která měla kvalitu a rozsah světové výstavy, předčasně zastavil začátek 1. světové války. Stenner se v srpnu přihlásil jako dobrovolník spolu se Schlemmerem a o půl roku později padl v bitvě u Ilova v Polsku.
Historik umění a Stennerův současník Hans Hildebrandt o něm napsal: "Příroda dala Stennerovi jako cenný dar lehkost ruky, rané řemeslné mistrovství. Dodávalo jeho obrazům a kresbám svěžest bezprostřednosti, dojem něčeho radostně a bez námahy vytvořeného, k čemuž přispíval jeho temperament a radost z živé hry barev bohaté na kontrasty." Tato sebejistota a bezprostřednost se působivě koncentruje ve Stennerově "Autoportrétu s červenou bundou". Umělcova krátká životní dráha zároveň připomíná radikální zásah války, která náhle zastavila nespočet kariér, životních plánů a uměleckého vývoje nebo je přiměla vydat se jiným směrem, který už neposkytoval prostor pro radost ze života.
Jméno Hermanna Stennera by dnes bylo pravděpodobně zmiňováno jedním dechem s dalšími známými umělci německého expresionismu, kdyby jeho život náhle neskončil hned na začátku první světové války jako vojáka. Německý malíř, grafik a teoretik umění Willi Baumeister, který přežil obě světové války, dokonce vyslovil domněnku, že Stenner by se stal jedním z nejlepších německých malířů, "kdyby si nesmyslná, zločinná válka nevzala své oběti". Stennerovi bylo dopřáno pouhých pět produktivních let jeho krátkého života, během nichž vytvořil úctyhodný počet nejméně 300 obrazů a dobrých 1500 grafik. V rychlém vývoji prošel zpočátku polohami impresionismu, poté se inspirován Kandinsky dostal k barevnosti a intenzitě expresionismu, aby nakonec přešel k výrazně abstrahujícímu způsobu malby.
Jako syn malířského mistra vyrůstal takříkajíc s barvami a štětci a před přijetím na uměleckou akademii v Mnichově navštěvoval zkušebně uměleckořemeslnou školu v Bielefeldu. O rok později přešel na Královskou akademii výtvarných umění ve Stuttgartu, kde na něj rozhodujícím způsobem zapůsobil průkopník modernismu Adolf Hölzel a umožnil mu přestěhovat se do mistrovského ateliéru. Ve svých 22 letech se zúčastnil první německé výstavy expresionismu v Drážďanech a krátce nato ho Adolf Hölzel zapojil do realizace epochálních nástěnných fresek na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem. Realizoval je společně s Oskar Schlemmer (který později vyučoval na Bauhausu) a Willi Baumeisterem. Tuto přelomovou výstavu Werkbundu, která měla kvalitu a rozsah světové výstavy, předčasně zastavil začátek 1. světové války. Stenner se v srpnu přihlásil jako dobrovolník spolu se Schlemmerem a o půl roku později padl v bitvě u Ilova v Polsku.
Historik umění a Stennerův současník Hans Hildebrandt o něm napsal: "Příroda dala Stennerovi jako cenný dar lehkost ruky, rané řemeslné mistrovství. Dodávalo jeho obrazům a kresbám svěžest bezprostřednosti, dojem něčeho radostně a bez námahy vytvořeného, k čemuž přispíval jeho temperament a radost z živé hry barev bohaté na kontrasty." Tato sebejistota a bezprostřednost se působivě koncentruje ve Stennerově "Autoportrétu s červenou bundou". Umělcova krátká životní dráha zároveň připomíná radikální zásah války, která náhle zastavila nespočet kariér, životních plánů a uměleckého vývoje nebo je přiměla vydat se jiným směrem, který už neposkytoval prostor pro radost ze života.
Stránka 1 / 1