Anglický naturalismus vytvářel své nejslavnější a nejvýznamnější malíře od poloviny 19. století. Právě ve vztahu k Anglii zůstává tato umělecká epocha tak zajímavá, protože malíři s ní spojení malovali na prahu tisíciletí. Jedním z těchto malířů byl Henry Herbert La Thangue. Jeho cesta a životopis jsou charakteristické pro mnoho britských malířů jeho generace: tito umělci znovuobjevili přírodu, venkovské světlo a vesnický život jako žánrové motivy právě v době, kdy v důsledku industrializace tzv. prostý venkovský život procházel velkými změnami ve své klasické podobě, ne-li se v průběhu industrializace tu a tam skutečně rozplynul. Od Francouze Paul Cézanne, který se narodil o něco dříve, vydal se vlastní malířskou cestou, ale přitom připravil impresionismus, se traduje rčení: "Člověk musí spěchat, aby ještě něco viděl."
Toto rčení také vystihuje náladu a základní cítění anglických přírodovědců a jednoho z jejich velkých představitelů Henryho Herberta La Thangue. Odklon od staré pomalosti, spěch do éry mobility, do nové a rostoucí urbanizace a industrializace, která byla pro tu dobu tak neobvyklá, vedl k náhlému nutkání podívat se zpět do otevřené, nedotčené přírody, kterou však nelze spravedlivě označit lehce pejorativně znějícím slovem idylická ve smyslu útulná a biedermeierovská. Všichni tito malíři byli příliš neklidní, příliš hledající, příliš přemýšliví a především: příliš se zajímali o vývoj své doby, včetně fotografie a jejího nového a jasného způsobu zobrazování světa.
Henry Herbert La Thangue se narodil v roce 1859, přesně v době, kdy v Anglii zažívala svůj velký rozkvět první průmyslová revoluce s parním strojem, železnicí a továrnami, se všemi novými převraty, společenskými a krajinnými změnami a otřesy, které ji provázely. Byl velmi talentovaným malířem a brzy se zařadil mezi elitu anglických malířů, i když často v opozici k zavedené Královské akademii, k níž se zformoval konkurenční "Nový anglický umělecký klub", v jehož prostředí se stal vlivnou osobností.
V roce 1890, ve svých 31 letech, dokončil Henry Herbert La Thangue obraz s názvem "Odchod z domova". Zobrazuje plačící venkovanku, která se nyní musí přestěhovat do města, aby tam sloužila. Když si uvědomíme, že takový motiv se společensko-kritickým a dobově komentujícím záměrem byl ve své době předáván jako vyvolávající "kontroverzi", pak cítíme, jak moc v Anglii na konci 19. století malíři a přírodovědci v žádném případě nebyli pouhými idylisty, ale naopak současníky kriticky a ostražitě se zajímajícími o svou současnost.
Henry Herbert La Thangue, který strávil dlouhou dobu ve Francii a poslední léta svého života na italském venkově, zemřel v roce 1929 tam, kde se narodil - ve velkém městě Londýně.
Anglický naturalismus vytvářel své nejslavnější a nejvýznamnější malíře od poloviny 19. století. Právě ve vztahu k Anglii zůstává tato umělecká epocha tak zajímavá, protože malíři s ní spojení malovali na prahu tisíciletí. Jedním z těchto malířů byl Henry Herbert La Thangue. Jeho cesta a životopis jsou charakteristické pro mnoho britských malířů jeho generace: tito umělci znovuobjevili přírodu, venkovské světlo a vesnický život jako žánrové motivy právě v době, kdy v důsledku industrializace tzv. prostý venkovský život procházel velkými změnami ve své klasické podobě, ne-li se v průběhu industrializace tu a tam skutečně rozplynul. Od Francouze Paul Cézanne, který se narodil o něco dříve, vydal se vlastní malířskou cestou, ale přitom připravil impresionismus, se traduje rčení: "Člověk musí spěchat, aby ještě něco viděl."
Toto rčení také vystihuje náladu a základní cítění anglických přírodovědců a jednoho z jejich velkých představitelů Henryho Herberta La Thangue. Odklon od staré pomalosti, spěch do éry mobility, do nové a rostoucí urbanizace a industrializace, která byla pro tu dobu tak neobvyklá, vedl k náhlému nutkání podívat se zpět do otevřené, nedotčené přírody, kterou však nelze spravedlivě označit lehce pejorativně znějícím slovem idylická ve smyslu útulná a biedermeierovská. Všichni tito malíři byli příliš neklidní, příliš hledající, příliš přemýšliví a především: příliš se zajímali o vývoj své doby, včetně fotografie a jejího nového a jasného způsobu zobrazování světa.
Henry Herbert La Thangue se narodil v roce 1859, přesně v době, kdy v Anglii zažívala svůj velký rozkvět první průmyslová revoluce s parním strojem, železnicí a továrnami, se všemi novými převraty, společenskými a krajinnými změnami a otřesy, které ji provázely. Byl velmi talentovaným malířem a brzy se zařadil mezi elitu anglických malířů, i když často v opozici k zavedené Královské akademii, k níž se zformoval konkurenční "Nový anglický umělecký klub", v jehož prostředí se stal vlivnou osobností.
V roce 1890, ve svých 31 letech, dokončil Henry Herbert La Thangue obraz s názvem "Odchod z domova". Zobrazuje plačící venkovanku, která se nyní musí přestěhovat do města, aby tam sloužila. Když si uvědomíme, že takový motiv se společensko-kritickým a dobově komentujícím záměrem byl ve své době předáván jako vyvolávající "kontroverzi", pak cítíme, jak moc v Anglii na konci 19. století malíři a přírodovědci v žádném případě nebyli pouhými idylisty, ale naopak současníky kriticky a ostražitě se zajímajícími o svou současnost.
Henry Herbert La Thangue, který strávil dlouhou dobu ve Francii a poslední léta svého života na italském venkově, zemřel v roce 1929 tam, kde se narodil - ve velkém městě Londýně.
Stránka 1 / 1