Hendrick Avercamp byl nizozemský krajinář. Narodil se v Amsterdamu, ale rodina se krátce po jeho narození přestěhovala do Kampenu. Přezdívalo se mu němý z Kampenu. Předpokládá se, že Avercamp byl od narození hluchý, a proto se nikdy nenaučil správně mluvit. Již v mládí se však ukázalo, že Avercamp se umí velmi dobře vyjadřovat obrazem. Rodiče pro dvanáctiletého chlapce najali učitele kreslení. Protože však učitel brzy zemřel na mor, výuka trvala jen krátce. V osmnácti letech se Avercamp konečně přestěhoval zpět do Amsterdamu. Začal se učit u dánského malíře Pietera Isaacse. Dalšími ovlivňujícími faktory byly pravděpodobně David Vinckboons, Pieter Bruegel der Ältere a Gillis van Coninxloo. Po skončení učňovské praxe se Avercamp vrátil do Kampenu a pravděpodobně už ho nikdy neopustil, s výjimkou menších cest do Amsterdamu.
Avercamp byl jedním z prvních nizozemských krajinářů, kteří se specializovali téměř výhradně na zimní krajiny. Často volil atmosférickou perspektivu, aby měl divák široký výhled na scenérii. Obrázky byly barevné a bohaté na detaily. Jeho fascinace touto scenérií má pravděpodobně dvě příčiny. Za prvé, Avercamp se narodil v období, které se shodovalo s poslední čtvrtinou tzv. malé doby ledové. Léta jeho mládí tak byla poznamenána dlouhými a obzvláště chladnými zimami. Tato okolnost prý také způsobila, že Avercamp v dětství často jezdil s rodiči na brusle. Tuto vzpomínku si musel pevně uchovat v paměti, protože mnoho jeho zimních krajin, jako například Eisvergnügen, zobrazuje právě tento typ scény. Avercampova díla zobrazovala každodenní výjevy z přírody s jistým lidovým šarmem. Obrázky zároveň často při bližším zkoumání vyprávějí nespočet menších příběhů. Tato skutečnost mu zajistila popularitu i za hranicemi země a přinesla mu dobré prodeje, protože se trefily do vkusu široké veřejnosti.
Pro mnoho svých obrazů se Avercamp v zimě vydal do přírody a vytvořil nespočet skic. Ty pak sloužily jako podklad pro jeho obrazy v ateliéru. Celkem prý Avercamp vytvořil asi 100 děl. Avercamp měl během své kariéry několik žáků, například svého synovce Barenta Avercampa nebo Arenta Arentsze. Žádný z nich ho však stylově nedokázal překonat. Ačkoli Avercamp rád maloval velké, živé davy, sám žil velmi uzavřeným životem. Není známo, zda to bylo způsobeno okolnostmi jeho postižení, které bylo častěji dokumentováno. Jeho matka však se synem zřejmě vždy soucítila a starala se o něj, a dokonce nechala do závěti zapsat, že Hendrick má na rozdíl od svých bratrů dostávat kromě dědictví i roční příspěvek 100 guldenů. Hendrick Avercamp však nakonec zemřel jen pět měsíců po své matce.
Hendrick Avercamp byl nizozemský krajinář. Narodil se v Amsterdamu, ale rodina se krátce po jeho narození přestěhovala do Kampenu. Přezdívalo se mu němý z Kampenu. Předpokládá se, že Avercamp byl od narození hluchý, a proto se nikdy nenaučil správně mluvit. Již v mládí se však ukázalo, že Avercamp se umí velmi dobře vyjadřovat obrazem. Rodiče pro dvanáctiletého chlapce najali učitele kreslení. Protože však učitel brzy zemřel na mor, výuka trvala jen krátce. V osmnácti letech se Avercamp konečně přestěhoval zpět do Amsterdamu. Začal se učit u dánského malíře Pietera Isaacse. Dalšími ovlivňujícími faktory byly pravděpodobně David Vinckboons, Pieter Bruegel der Ältere a Gillis van Coninxloo. Po skončení učňovské praxe se Avercamp vrátil do Kampenu a pravděpodobně už ho nikdy neopustil, s výjimkou menších cest do Amsterdamu.
Avercamp byl jedním z prvních nizozemských krajinářů, kteří se specializovali téměř výhradně na zimní krajiny. Často volil atmosférickou perspektivu, aby měl divák široký výhled na scenérii. Obrázky byly barevné a bohaté na detaily. Jeho fascinace touto scenérií má pravděpodobně dvě příčiny. Za prvé, Avercamp se narodil v období, které se shodovalo s poslední čtvrtinou tzv. malé doby ledové. Léta jeho mládí tak byla poznamenána dlouhými a obzvláště chladnými zimami. Tato okolnost prý také způsobila, že Avercamp v dětství často jezdil s rodiči na brusle. Tuto vzpomínku si musel pevně uchovat v paměti, protože mnoho jeho zimních krajin, jako například Eisvergnügen, zobrazuje právě tento typ scény. Avercampova díla zobrazovala každodenní výjevy z přírody s jistým lidovým šarmem. Obrázky zároveň často při bližším zkoumání vyprávějí nespočet menších příběhů. Tato skutečnost mu zajistila popularitu i za hranicemi země a přinesla mu dobré prodeje, protože se trefily do vkusu široké veřejnosti.
Pro mnoho svých obrazů se Avercamp v zimě vydal do přírody a vytvořil nespočet skic. Ty pak sloužily jako podklad pro jeho obrazy v ateliéru. Celkem prý Avercamp vytvořil asi 100 děl. Avercamp měl během své kariéry několik žáků, například svého synovce Barenta Avercampa nebo Arenta Arentsze. Žádný z nich ho však stylově nedokázal překonat. Ačkoli Avercamp rád maloval velké, živé davy, sám žil velmi uzavřeným životem. Není známo, zda to bylo způsobeno okolnostmi jeho postižení, které bylo častěji dokumentováno. Jeho matka však se synem zřejmě vždy soucítila a starala se o něj, a dokonce nechala do závěti zapsat, že Hendrick má na rozdíl od svých bratrů dostávat kromě dědictví i roční příspěvek 100 guldenů. Hendrick Avercamp však nakonec zemřel jen pět měsíců po své matce.
Stránka 1 / 1