Malování jako terapie je skvělý přístup k rovnováze těla a mysli. Helen Whiteová využila léčebný účinek malování, aniž by předpokládala, že na cestě k uzdravení zároveň podnikne kroky k profesionální kariéře umělkyně. Helen Whiteová, stejně jako mnoho dalších mladých tvůrců, začala studovat umění. Během studií jí byla stanovena špatná prognóza. Její výkony by nestačily na to, aby se malováním někdy uživila. Helen vypadla a schovala olejové barvy do skříně. Ve svých třiceti letech se Helen dostala do zdravotní krize. Profesně byla dezorientovaná, hodně pracovala, zkoušela různá zaměstnání a byla z toho nešťastná. Když otevřela zaneřáděnou skříň, padly jí k nohám štětce a barvy. Helen začala znovu malovat a první tahy štětcem popisuje jako pocit návratu domů. Téměř meditativně brala každý den do ruky štětec a nanášela barvy na plátno. Již o dva roky později dostala malířka pozvání k účasti na výstavách a od té doby je malování důležitou součástí života Helen Whiteové.
Helen Whiteová se stala vášnivou umělkyní. Na svých dílech pracuje v každé volné chvíli, vždy otevřená neustálému vývoji. Helen nachází inspiraci v okamžicích plných světla. Květy a květiny se koupou ve slunečním světle a na malý okamžik se mění. Barvy jsou výrazné a intenzivní a vyzařují silnou energii. Když byla Helen Whiteová na cestě k uzdravení, začala se denně procházet v přírodě. Umělkyně má s sebou vždy fotoaparát, kterým zachycuje okamžiky intenzivního světla. V ateliéru malířka zpracovává na plátně zážitky, které nasbírala v přírodě.
Fotografie a malba olejem na plátno jsou dvě umělecké formy, které se v díle Helen Whiteové vzájemně prolínají, a přesto tvoří samostatné obrazové formy. Umělec je samouk. Znalosti, malířský styl a teoretické zázemí jsou souborem zkušeností a mnoha malých kroků, které umělec udělal. Použití digitálních postupů umožňuje Helen spojit tahy štětcem a fotografické pixely. Pomocí digitálních nástrojů překrývá jednotlivé vrstvy obrazů a vytváří tak zcela novou generaci uměleckých děl. Při prohlížení děl Helen Whiteové často vyvstává otázka, zda se jedná o malbu nebo fotografii. Stále častěji jde o kombinaci obojího. Umění je pro Helen Whiteovou formou vyjádření, která je všezahrnující. Umění by se nemělo omezovat na malou plochu na stěně. Její práce proto zahrnuje také textil, který navrhuje s vášní, jež ji provází celý život.
Malování jako terapie je skvělý přístup k rovnováze těla a mysli. Helen Whiteová využila léčebný účinek malování, aniž by předpokládala, že na cestě k uzdravení zároveň podnikne kroky k profesionální kariéře umělkyně. Helen Whiteová, stejně jako mnoho dalších mladých tvůrců, začala studovat umění. Během studií jí byla stanovena špatná prognóza. Její výkony by nestačily na to, aby se malováním někdy uživila. Helen vypadla a schovala olejové barvy do skříně. Ve svých třiceti letech se Helen dostala do zdravotní krize. Profesně byla dezorientovaná, hodně pracovala, zkoušela různá zaměstnání a byla z toho nešťastná. Když otevřela zaneřáděnou skříň, padly jí k nohám štětce a barvy. Helen začala znovu malovat a první tahy štětcem popisuje jako pocit návratu domů. Téměř meditativně brala každý den do ruky štětec a nanášela barvy na plátno. Již o dva roky později dostala malířka pozvání k účasti na výstavách a od té doby je malování důležitou součástí života Helen Whiteové.
Helen Whiteová se stala vášnivou umělkyní. Na svých dílech pracuje v každé volné chvíli, vždy otevřená neustálému vývoji. Helen nachází inspiraci v okamžicích plných světla. Květy a květiny se koupou ve slunečním světle a na malý okamžik se mění. Barvy jsou výrazné a intenzivní a vyzařují silnou energii. Když byla Helen Whiteová na cestě k uzdravení, začala se denně procházet v přírodě. Umělkyně má s sebou vždy fotoaparát, kterým zachycuje okamžiky intenzivního světla. V ateliéru malířka zpracovává na plátně zážitky, které nasbírala v přírodě.
Fotografie a malba olejem na plátno jsou dvě umělecké formy, které se v díle Helen Whiteové vzájemně prolínají, a přesto tvoří samostatné obrazové formy. Umělec je samouk. Znalosti, malířský styl a teoretické zázemí jsou souborem zkušeností a mnoha malých kroků, které umělec udělal. Použití digitálních postupů umožňuje Helen spojit tahy štětcem a fotografické pixely. Pomocí digitálních nástrojů překrývá jednotlivé vrstvy obrazů a vytváří tak zcela novou generaci uměleckých děl. Při prohlížení děl Helen Whiteové často vyvstává otázka, zda se jedná o malbu nebo fotografii. Stále častěji jde o kombinaci obojího. Umění je pro Helen Whiteovou formou vyjádření, která je všezahrnující. Umění by se nemělo omezovat na malou plochu na stěně. Její práce proto zahrnuje také textil, který navrhuje s vášní, jež ji provází celý život.
Stránka 1 / 4