Pozoruhodný úspěch Hanse Hoffmanna je úzce spjat s díly pravděpodobně nejslavnějšího německého malíře: Albrecht Dürer. Dürer byl již za svého života velmi uznávaným umělcem a jeho popularita neochabla ani po jeho smrti. Zájem o jeho obrazy neustále rostl a vrcholu dosáhl koncem 16. století. Tato obrovská poptávka vedla mnoho malířů k napodobování děl starého mistra. Napodobování Dürerových obrazů se stalo skutečným fenoménem a bylo tak rozšířené, že dnes hovoříme o dürerovské renesanci. Za nejvýznamnějšího představitele této epochy je považován Hans Hoffmann. Nejenže Dürera s pozoruhodnou pečlivostí kopíroval, ale vytvářel i nová díla. Přitom se držel stylu svého vzoru, ale přidal k němu vlastní umělecký rukopis. Byl nesmírně přesným pozorovatelem přírody a ve svých studiích zvířat a rostlin pečlivě reprodukoval každý detail. Přesnými tahy štětce dodával svým motivům téměř hmatatelnou přítomnost.
Stejně jako Dürer pocházel Hans Hoffmann z Norimberka. O jeho dětství a vzdělání je známo jen málo. Jeho raná díla naznačují, že se vyučil v dílně nizozemského malíře Nicolase Neufchâtela. Díky známosti s norimberským sběratelem umění Willibaldem Imhoffem získal Hoffmann přístup k mnoha Dürerovým kresbám a obrazům. Hoffmann je sice kopíroval, ale přisvojil si Dürerovu techniku a snažil se ji překonat v bohatosti detailů a dokonalosti. Za své imitace se mu dostalo velkého uznání, a to i z nejvyšších kruhů. Císař Rudolf II., vášnivý obdivovatel Albrechta Dürera, přivezl Hoffmanna do svého pražského sídla. Tam ho císař jmenoval dvorním malířem a ocenil ho jako vynikajícího rádce při rozšiřování své umělecké sbírky.
Hans Hoffmann napodoboval tak virtuózně, že některá jeho díla byla až do 20. století považována za Dürerovy originály. Od všech kopií pořídil nejméně dvě kopie a jednu z nich podepsal Dürerovým monogramem a druhou svým vlastním. Některé ze svých adaptací také podepsal Dürerovou stručnou značkou AD a uvedl na nich falešnou dataci. Není jasné, zda tak učinil z úcty ke svému vzoru, nebo s podvodným úmyslem. V žádném případě to však jeho pověsti neuškodilo: právě schopnost malovat klamavě pravé napodobeniny Dürera mu pomohla získat slávu a čest. Přestože se proslavil především jako kopista, stále přikládal důležitost vlastní umělecké identitě. I dnes jsou Hoffmannovy obrazy oblíbené a na trhu se někdy prodávají za rekordní ceny. Vyhledávané jsou zejména jeho variace na známého zajíce. Hoffmann představuje Dürerova ušatého zajíce v různých polohách, přičemž ho umisťuje na louky a do lesů. Jeho obraz "Zajíc v lese" byl prodán za více než 2,6 milionu dolarů a dnes ho můžete obdivovat v Gettyho muzeu. S jeho obrazy se již dávno neobchoduje jako s padělky Dürerů a milovníci umění si jich cení jako pravých Hoffmannů.
Pozoruhodný úspěch Hanse Hoffmanna je úzce spjat s díly pravděpodobně nejslavnějšího německého malíře: Albrecht Dürer. Dürer byl již za svého života velmi uznávaným umělcem a jeho popularita neochabla ani po jeho smrti. Zájem o jeho obrazy neustále rostl a vrcholu dosáhl koncem 16. století. Tato obrovská poptávka vedla mnoho malířů k napodobování děl starého mistra. Napodobování Dürerových obrazů se stalo skutečným fenoménem a bylo tak rozšířené, že dnes hovoříme o dürerovské renesanci. Za nejvýznamnějšího představitele této epochy je považován Hans Hoffmann. Nejenže Dürera s pozoruhodnou pečlivostí kopíroval, ale vytvářel i nová díla. Přitom se držel stylu svého vzoru, ale přidal k němu vlastní umělecký rukopis. Byl nesmírně přesným pozorovatelem přírody a ve svých studiích zvířat a rostlin pečlivě reprodukoval každý detail. Přesnými tahy štětce dodával svým motivům téměř hmatatelnou přítomnost.
Stejně jako Dürer pocházel Hans Hoffmann z Norimberka. O jeho dětství a vzdělání je známo jen málo. Jeho raná díla naznačují, že se vyučil v dílně nizozemského malíře Nicolase Neufchâtela. Díky známosti s norimberským sběratelem umění Willibaldem Imhoffem získal Hoffmann přístup k mnoha Dürerovým kresbám a obrazům. Hoffmann je sice kopíroval, ale přisvojil si Dürerovu techniku a snažil se ji překonat v bohatosti detailů a dokonalosti. Za své imitace se mu dostalo velkého uznání, a to i z nejvyšších kruhů. Císař Rudolf II., vášnivý obdivovatel Albrechta Dürera, přivezl Hoffmanna do svého pražského sídla. Tam ho císař jmenoval dvorním malířem a ocenil ho jako vynikajícího rádce při rozšiřování své umělecké sbírky.
Hans Hoffmann napodoboval tak virtuózně, že některá jeho díla byla až do 20. století považována za Dürerovy originály. Od všech kopií pořídil nejméně dvě kopie a jednu z nich podepsal Dürerovým monogramem a druhou svým vlastním. Některé ze svých adaptací také podepsal Dürerovou stručnou značkou AD a uvedl na nich falešnou dataci. Není jasné, zda tak učinil z úcty ke svému vzoru, nebo s podvodným úmyslem. V žádném případě to však jeho pověsti neuškodilo: právě schopnost malovat klamavě pravé napodobeniny Dürera mu pomohla získat slávu a čest. Přestože se proslavil především jako kopista, stále přikládal důležitost vlastní umělecké identitě. I dnes jsou Hoffmannovy obrazy oblíbené a na trhu se někdy prodávají za rekordní ceny. Vyhledávané jsou zejména jeho variace na známého zajíce. Hoffmann představuje Dürerova ušatého zajíce v různých polohách, přičemž ho umisťuje na louky a do lesů. Jeho obraz "Zajíc v lese" byl prodán za více než 2,6 milionu dolarů a dnes ho můžete obdivovat v Gettyho muzeu. S jeho obrazy se již dávno neobchoduje jako s padělky Dürerů a milovníci umění si jich cení jako pravých Hoffmannů.
Stránka 1 / 1