Gustave Courbet (1819-1877) vyrůstal ve velmi bohaté statkářské rodině a již v raném věku se učil umění a kreslení. Vždy zůstal úzce spjat se svým rodným krajem Franche-Comté na východě Francie, i když ho to často táhlo do vzdálených míst, jako je Belgie a Nizozemsko. Na přání rodičů vystudoval práva. Gustave Courbet však stále více pociťoval silnou potřebu prosadit se jako malíř. Opustil provincii a přestěhoval se do Paříže. Naštěstí ho v té době finančně podporovali rodiče.
Gustave Courbet často navštěvoval slavné pařížské muzeum umění Louvre, aby studoval díla slavných starých mistrů, učil se od nich a rozvíjel se. Fascinovaly ho zejména obrazy holandských, španělských a benátských umělců. Gustave Courbet vyhledával blízkost ostatních umělců a nakonec si musel uvědomit, že prosadit se v Paříži jako neznámý malíř není snadné. S Charlesem Baudelairem se Courbet seznámil jako s významným lyrikem, který působil také jako umělecký kritik. Na pařížském Salonu, velmi významné výstavě francouzského umění, mohl Courbet vystavit některá svá díla. Velkým zadostiučiněním a dlouho očekávaným potvrzením jeho uměleckého úsilí bylo udělení zlaté medaile obrazu "Po večeři v Ornans" v roce 1849. Gustave Courbet si na pouhých několik měsíců otevřel malířskou školu, aby svým žákům předával nasbírané umělecké zkušenosti. Bohužel se v osmdesátých letech dostal do velkých potíží kvůli své příslušnosti k Pařížské komuně, městské radě. Jeho politická angažovanost se mu nakonec stala osudnou, když byl obviněn ze zničení slavného Vendômského sloupu. Udání, několikaměsíční trest vězení a vysoká pokuta jako odškodnění za sloupek ho donutily uprchnout do Švýcarska. V té době se již potýkal se zdravotními problémy, které mu v posledních letech života ubíraly síly. Alkohol a rezignace mu znemožnily stále vytvářet vynikající obrazy.
Gustave Courbet odmítal být nazýván realistickým malířem. Bylo pro něj důležité vytvářet umění pro všechny vrstvy lidí. Na svých obrazech zobrazoval také obyčejné lidi, rolníky, klepadla a pouliční kluky. Vedle četných autoportrétů, krajin, selských a loveckých výjevů vytvořil mnoho ženských aktů, které na návštěvníky výstav zpočátku působily provokativně. Svou odvážnou tvorbou a mistrovstvím v malířských technikách připravil půdu pro další generaci umělců, impresionisty.
Gustave Courbet (1819-1877) vyrůstal ve velmi bohaté statkářské rodině a již v raném věku se učil umění a kreslení. Vždy zůstal úzce spjat se svým rodným krajem Franche-Comté na východě Francie, i když ho to často táhlo do vzdálených míst, jako je Belgie a Nizozemsko. Na přání rodičů vystudoval práva. Gustave Courbet však stále více pociťoval silnou potřebu prosadit se jako malíř. Opustil provincii a přestěhoval se do Paříže. Naštěstí ho v té době finančně podporovali rodiče.
Gustave Courbet často navštěvoval slavné pařížské muzeum umění Louvre, aby studoval díla slavných starých mistrů, učil se od nich a rozvíjel se. Fascinovaly ho zejména obrazy holandských, španělských a benátských umělců. Gustave Courbet vyhledával blízkost ostatních umělců a nakonec si musel uvědomit, že prosadit se v Paříži jako neznámý malíř není snadné. S Charlesem Baudelairem se Courbet seznámil jako s významným lyrikem, který působil také jako umělecký kritik. Na pařížském Salonu, velmi významné výstavě francouzského umění, mohl Courbet vystavit některá svá díla. Velkým zadostiučiněním a dlouho očekávaným potvrzením jeho uměleckého úsilí bylo udělení zlaté medaile obrazu "Po večeři v Ornans" v roce 1849. Gustave Courbet si na pouhých několik měsíců otevřel malířskou školu, aby svým žákům předával nasbírané umělecké zkušenosti. Bohužel se v osmdesátých letech dostal do velkých potíží kvůli své příslušnosti k Pařížské komuně, městské radě. Jeho politická angažovanost se mu nakonec stala osudnou, když byl obviněn ze zničení slavného Vendômského sloupu. Udání, několikaměsíční trest vězení a vysoká pokuta jako odškodnění za sloupek ho donutily uprchnout do Švýcarska. V té době se již potýkal se zdravotními problémy, které mu v posledních letech života ubíraly síly. Alkohol a rezignace mu znemožnily stále vytvářet vynikající obrazy.
Gustave Courbet odmítal být nazýván realistickým malířem. Bylo pro něj důležité vytvářet umění pro všechny vrstvy lidí. Na svých obrazech zobrazoval také obyčejné lidi, rolníky, klepadla a pouliční kluky. Vedle četných autoportrétů, krajin, selských a loveckých výjevů vytvořil mnoho ženských aktů, které na návštěvníky výstav zpočátku působily provokativně. Svou odvážnou tvorbou a mistrovstvím v malířských technikách připravil půdu pro další generaci umělců, impresionisty.
Stránka 1 / 9