Britská umělkyně Gigi Sudburyová hledala odstup, aby našla blízkost k umění. Ve dvaceti letech ji to táhlo do Paříže. Francouzská metropole je dodnes příslibem kreativity a esencí umělecké tvorby. Gigi objevovala uměleckou scénu metropole a svět galerií se skicákem a fotoaparátem. Vizuální vjemy prohloubila kurzy kreslení. Gigi Sudbury vstřebával myšlenky a rozmanitost. Mnoho dobrých věcí může působit příliš intenzivně a přemrštěně. Gigi se vydává na výlet do Itálie, kde je ohromena kouzlem živé Paříže. Autorka se zde ponořuje do světa rané renesance. V katedrále Borgo San Sepolcro objeví fresku od Pierra della Francesca. V rozjímání o "Kristově vzkříšení" mladá umělkyně rozpoznává svá osobní přání a cíle. Gigi Sudbury chce malovat lidi. Nechce zobrazovat pouze postavy, ale také vyjádřit tiché okamžiky a intenzivní emoce. Umělci rané renesance dali umělkyni základ, který přenáší do moderní doby. Našla jazyk, kterým dokáže vyjádřit hloubku pocitů, aniž by použila jediné slovo.
Gigi Sudbury se vrací do Londýna s mnoha dojmy a nápady a začíná malovat. Autorka dává přednost olejovým barvám, které hojně nanáší na různé podklady. Na otázku, jaké vzory ovlivňují její umění, malířka zmiňuje Chagalla a van Gogh. Při pohledu na její díla je jasně patrná blízkost k Chagallovi. Malba jako výraz poezie. Obraz jako cesta do příběhu, který zná jen divák. Dnes autorka našla své životní centrum na venkově v Dorsetu. Se svou rodinou a velkým počtem zvířat si užívá, že našla útočiště. Zde autorka nachází inspiraci a nápady pro své obrazy. Krajina, rodinná soudržnost a každodenní život jí dodávají emoce, které potřebuje k malování. Na dynamiku, kterou přinášejí změny ve světě, se snaží nahlížet z optimistického úhlu pohledu. Jde o zažité balancování mezi jemností rané renesance, která znovuobjevila přírodu jako vzor, a rychle se měnícím moderním světem.
Na začátku své umělecké dráhy byla malířka požádána, aby charakterizovala své dílo a sebe jako umělkyni. Její první galerie popsala její uměleckou podobu jako outsidera s dětským charakterem. S odkazem na Picassa si Gigi Sudbury oba přívlastky bere jako komplimenty a používá je k popisu své malby. Zejména Picasso žil pro dětský způsob zobrazení a viděl v něm něco, co je pro umělce tvůrčím cílem.
Britská umělkyně Gigi Sudburyová hledala odstup, aby našla blízkost k umění. Ve dvaceti letech ji to táhlo do Paříže. Francouzská metropole je dodnes příslibem kreativity a esencí umělecké tvorby. Gigi objevovala uměleckou scénu metropole a svět galerií se skicákem a fotoaparátem. Vizuální vjemy prohloubila kurzy kreslení. Gigi Sudbury vstřebával myšlenky a rozmanitost. Mnoho dobrých věcí může působit příliš intenzivně a přemrštěně. Gigi se vydává na výlet do Itálie, kde je ohromena kouzlem živé Paříže. Autorka se zde ponořuje do světa rané renesance. V katedrále Borgo San Sepolcro objeví fresku od Pierra della Francesca. V rozjímání o "Kristově vzkříšení" mladá umělkyně rozpoznává svá osobní přání a cíle. Gigi Sudbury chce malovat lidi. Nechce zobrazovat pouze postavy, ale také vyjádřit tiché okamžiky a intenzivní emoce. Umělci rané renesance dali umělkyni základ, který přenáší do moderní doby. Našla jazyk, kterým dokáže vyjádřit hloubku pocitů, aniž by použila jediné slovo.
Gigi Sudbury se vrací do Londýna s mnoha dojmy a nápady a začíná malovat. Autorka dává přednost olejovým barvám, které hojně nanáší na různé podklady. Na otázku, jaké vzory ovlivňují její umění, malířka zmiňuje Chagalla a van Gogh. Při pohledu na její díla je jasně patrná blízkost k Chagallovi. Malba jako výraz poezie. Obraz jako cesta do příběhu, který zná jen divák. Dnes autorka našla své životní centrum na venkově v Dorsetu. Se svou rodinou a velkým počtem zvířat si užívá, že našla útočiště. Zde autorka nachází inspiraci a nápady pro své obrazy. Krajina, rodinná soudržnost a každodenní život jí dodávají emoce, které potřebuje k malování. Na dynamiku, kterou přinášejí změny ve světě, se snaží nahlížet z optimistického úhlu pohledu. Jde o zažité balancování mezi jemností rané renesance, která znovuobjevila přírodu jako vzor, a rychle se měnícím moderním světem.
Na začátku své umělecké dráhy byla malířka požádána, aby charakterizovala své dílo a sebe jako umělkyni. Její první galerie popsala její uměleckou podobu jako outsidera s dětským charakterem. S odkazem na Picassa si Gigi Sudbury oba přívlastky bere jako komplimenty a používá je k popisu své malby. Zejména Picasso žil pro dětský způsob zobrazení a viděl v něm něco, co je pro umělce tvůrčím cílem.
Stránka 1 / 1