V Anglii 18. století již industrializace dosáhla velkých pokroků a formovala sociální strukturu. Měšťanstvo se diferencovalo a s ním i sebevědomá a nezávislá umělecká scéna. Umělci jako Turner absorbovali styly z kontinentu a dali jim vlastní podobu. Tento vývoj pokračoval i v 19. století. Změnila se jen bezvýhradná radost z technického rozvoje a dynamika, která se nesla celým stoletím.Umělecký vývoj Georga Friedricha Watta se shodoval s epochou, v níž skončila lehkost impresionismu a zobrazení blízká přírodě. V Anglii se rozvíjelo protihnutí a Watts se k němu připojil. Symbolismus chtěl navázat na dřívější epochy, v nichž kompozici obrazů určovala mysticko-náboženská témata. Obrazy se staly symbolickými a po divákovi bylo požadováno, aby symboly pochopil a interpretoval tak celé dílo.
"Maluji myšlenky, ne věci," říká o svých dílech George Frederick Watts, který usiluje o zobrazení emocí a životních tužeb v univerzálním a symbolickém vizuálním jazyce. Watts dával přednost alegoriím, které ho proslavily ještě za jeho života. Některé reprezentace se zdají být abstraktní. Rozsévač systémů zobrazuje Boha tvořeného závojem z hvězd a. Je zde patrný vliv nastupujícího romantismu. Zatímco však romantici přinášejí pozitivní náladu, symbolisté jsou spíše pesimističtí.Mezi kolegy umělci byl Watts považován za velký talent a těšil se velké úctě. Obrazy, z nichž vyzařovalo světlo, které zabíralo celé plátno a zahrnovalo i stíny, nutily malíře vzhlížet k Wattsovi téměř s úctou. Malíř vytvářel rozměrná plátna hýřící barvami připomínající staré italské mistry. Michelangelova díla na Wattse silně zapůsobila a rád by toto umění prosadil ve své rodné Anglii. Watts bohužel neměl dostatek finančních prostředků a nepovažoval se za dostatečně talentovaného.
Působení George Fredericka Wattse na ostatní a jeho sebehodnocení jsou ambivalentní. Současníci o malíři psali jako o charismatickém a příjemném. Měl pověst génia a byl vítaným účastníkem literárních salonů v Little Holland House. Domácnost rodiny Prinsepových se na dlouhou dobu stala Wattovým domovem. Z třídenní návštěvy se stal tříletý pobyt. Umělec měl status člena rodiny a měl s ní důvěrný vztah. Zvláště jedna ze sester Sáry Prinsepové v něm vyvolala hluboké pocity. Watts nakreslil portrét Virginie, který nemohl půvabněji vykouzlit její krásu.Přestože Virginia umělcovy city opětovala a byla pravidelným hostem v jeho ateliéru, Watt se jí neprozradil. Příliš nízký byl odhad jeho vlastní osoby. Osud ho krutě vedl dál. Druhý portrét byl v ateliéru a návštěva vikomta vedla k tomu, že se host do Virginie zamiloval, požádal ji o ruku a nakonec se s ní oženil.
V Anglii 18. století již industrializace dosáhla velkých pokroků a formovala sociální strukturu. Měšťanstvo se diferencovalo a s ním i sebevědomá a nezávislá umělecká scéna. Umělci jako Turner absorbovali styly z kontinentu a dali jim vlastní podobu. Tento vývoj pokračoval i v 19. století. Změnila se jen bezvýhradná radost z technického rozvoje a dynamika, která se nesla celým stoletím.Umělecký vývoj Georga Friedricha Watta se shodoval s epochou, v níž skončila lehkost impresionismu a zobrazení blízká přírodě. V Anglii se rozvíjelo protihnutí a Watts se k němu připojil. Symbolismus chtěl navázat na dřívější epochy, v nichž kompozici obrazů určovala mysticko-náboženská témata. Obrazy se staly symbolickými a po divákovi bylo požadováno, aby symboly pochopil a interpretoval tak celé dílo.
"Maluji myšlenky, ne věci," říká o svých dílech George Frederick Watts, který usiluje o zobrazení emocí a životních tužeb v univerzálním a symbolickém vizuálním jazyce. Watts dával přednost alegoriím, které ho proslavily ještě za jeho života. Některé reprezentace se zdají být abstraktní. Rozsévač systémů zobrazuje Boha tvořeného závojem z hvězd a. Je zde patrný vliv nastupujícího romantismu. Zatímco však romantici přinášejí pozitivní náladu, symbolisté jsou spíše pesimističtí.Mezi kolegy umělci byl Watts považován za velký talent a těšil se velké úctě. Obrazy, z nichž vyzařovalo světlo, které zabíralo celé plátno a zahrnovalo i stíny, nutily malíře vzhlížet k Wattsovi téměř s úctou. Malíř vytvářel rozměrná plátna hýřící barvami připomínající staré italské mistry. Michelangelova díla na Wattse silně zapůsobila a rád by toto umění prosadil ve své rodné Anglii. Watts bohužel neměl dostatek finančních prostředků a nepovažoval se za dostatečně talentovaného.
Působení George Fredericka Wattse na ostatní a jeho sebehodnocení jsou ambivalentní. Současníci o malíři psali jako o charismatickém a příjemném. Měl pověst génia a byl vítaným účastníkem literárních salonů v Little Holland House. Domácnost rodiny Prinsepových se na dlouhou dobu stala Wattovým domovem. Z třídenní návštěvy se stal tříletý pobyt. Umělec měl status člena rodiny a měl s ní důvěrný vztah. Zvláště jedna ze sester Sáry Prinsepové v něm vyvolala hluboké pocity. Watts nakreslil portrét Virginie, který nemohl půvabněji vykouzlit její krásu.Přestože Virginia umělcovy city opětovala a byla pravidelným hostem v jeho ateliéru, Watt se jí neprozradil. Příliš nízký byl odhad jeho vlastní osoby. Osud ho krutě vedl dál. Druhý portrét byl v ateliéru a návštěva vikomta vedla k tomu, že se host do Virginie zamiloval, požádal ji o ruku a nakonec se s ní oženil.
Stránka 1 / 2