Skutečný středověk má jen málo z obecné představy o slavných rytířích a krásných princeznách. Společnost byla spíše rozdělena do hierarchie. Na vrcholu se nacházela šlechta a na konci potravinového řetězce sedláci. Byli zotročeni a přinášeli šlechtě její bohatství. Postup mezi panstvími byl téměř nemožný. Rozdělení bylo považováno za Bohem stanovené, a tudíž neměnné. Právě to je vzrušující na příběhu Georga Matthäuse Vischera, duchovního, topografa a rytce.
Život umělce, který se narodil v roce 1628, jako by vypadl ze stránek knihy. Úspěšný příběh s rychlým vzestupem z farmářského chlapce na uznávaného umělce, ale také s konečným pádem do spárů chudoby. Nikdo by nevěřil, že se narodil v nejnižší vrstvě a že se mu podaří udělat impozantní kariéru topografa a rytce. Zvláště po jeho neúspěšném pokusu učit jako duchovní. Jeho původní životní plán se zpočátku zhroutil, když kvůli ekonomické tísni rodiny předčasně opustil klášterní školu Stamser a zanechal noviciátu. Ačkoli několik let skutečně působil jako farář, jeho povoláním bylo pracovat jako "kartograf na volné noze". Jeho úspěšná kariéra topografa je tak trochu záhadou, protože nikdo přesně neví, kde a kdy získal odborné znalosti, tj. geodetické a mapovací dovednosti. Celkově se jeho životopis podařilo odhalit jen neúplně a ukázal, že jeho život byl velmi nestálý. Díla z jeho ruky mají své silné i slabé stránky. Na jedné straně zkresloval krajiny a řeky nebo je zobrazoval v nesprávné perspektivě. Na druhou stranu pečlivě vyrýval stavby, jako jsou hrady nebo paláce, a věnoval velkou pozornost detailům. Ve svém oboru byl proslulý především tím, že používal nejmodernější geodetické vybavení a přístroje a cestoval po celé zemi. Navíc se doslova zapsal do historie, neboť jeho rytiny jsou dnes často nejstaršími dochovanými ilustracemi rakouské topografie. Proto je stále nesmírně aktuální i v moderní době. Pracoval ve prospěch panství a ve službách šlechty. Jeho prvním dílem byla takzvaná "Topographia Austriae superioris modernae". Tímto uměním se obracel k politice, armádě i k cestovatelům.
Konec jeho života ztratil na velkoleposti. Navzdory úspěchu umělec stále více chudl a v posledním roce svého života musel dokonce prodat své knihy, materiály a nástroje, které mu přinesly takovou slávu. V roce 1696 zemřel. Místo jeho pohřbu však není známo.
Skutečný středověk má jen málo z obecné představy o slavných rytířích a krásných princeznách. Společnost byla spíše rozdělena do hierarchie. Na vrcholu se nacházela šlechta a na konci potravinového řetězce sedláci. Byli zotročeni a přinášeli šlechtě její bohatství. Postup mezi panstvími byl téměř nemožný. Rozdělení bylo považováno za Bohem stanovené, a tudíž neměnné. Právě to je vzrušující na příběhu Georga Matthäuse Vischera, duchovního, topografa a rytce.
Život umělce, který se narodil v roce 1628, jako by vypadl ze stránek knihy. Úspěšný příběh s rychlým vzestupem z farmářského chlapce na uznávaného umělce, ale také s konečným pádem do spárů chudoby. Nikdo by nevěřil, že se narodil v nejnižší vrstvě a že se mu podaří udělat impozantní kariéru topografa a rytce. Zvláště po jeho neúspěšném pokusu učit jako duchovní. Jeho původní životní plán se zpočátku zhroutil, když kvůli ekonomické tísni rodiny předčasně opustil klášterní školu Stamser a zanechal noviciátu. Ačkoli několik let skutečně působil jako farář, jeho povoláním bylo pracovat jako "kartograf na volné noze". Jeho úspěšná kariéra topografa je tak trochu záhadou, protože nikdo přesně neví, kde a kdy získal odborné znalosti, tj. geodetické a mapovací dovednosti. Celkově se jeho životopis podařilo odhalit jen neúplně a ukázal, že jeho život byl velmi nestálý. Díla z jeho ruky mají své silné i slabé stránky. Na jedné straně zkresloval krajiny a řeky nebo je zobrazoval v nesprávné perspektivě. Na druhou stranu pečlivě vyrýval stavby, jako jsou hrady nebo paláce, a věnoval velkou pozornost detailům. Ve svém oboru byl proslulý především tím, že používal nejmodernější geodetické vybavení a přístroje a cestoval po celé zemi. Navíc se doslova zapsal do historie, neboť jeho rytiny jsou dnes často nejstaršími dochovanými ilustracemi rakouské topografie. Proto je stále nesmírně aktuální i v moderní době. Pracoval ve prospěch panství a ve službách šlechty. Jeho prvním dílem byla takzvaná "Topographia Austriae superioris modernae". Tímto uměním se obracel k politice, armádě i k cestovatelům.
Konec jeho života ztratil na velkoleposti. Navzdory úspěchu umělec stále více chudl a v posledním roce svého života musel dokonce prodat své knihy, materiály a nástroje, které mu přinesly takovou slávu. V roce 1696 zemřel. Místo jeho pohřbu však není známo.
Stránka 1 / 1