Stránka 1 / 1
Na jeho přezdívku "Pferde-Krüger" (kůň Krüger) si možná budete muset zvyknout, je dokonce trochu neuctivá, ale dílo saského malíře Franze Krügera charakterizuje zcela výstižně. Portréty koní byly, abychom použili slovní hříčku, jeho koníčkem. Ať už na loveckých a vojenských obrazech nebo na portrétech, kopytnaté zvíře, které člověk tolik uctívá, se v jeho díle velmi často objevuje jako motiv. Odmítnout ho jako čistého malíře koní je ovšem zásadně nesprávné.
Franz Krüger se s malováním zvířat setkal již v dětství; jeho zájem vzbudil ornitolog Johann Friedrich Naumann, který byl jeho přítelem. Později, během školních let v Dessau, se syn úředníka dostal do kontaktu s krajinářem Carlem Wilhelmem Kolbem, který mu představil přírodu jako hlavní umělecké téma. V patnácti letech se zapsal na berlínskou Akademii umění, ale vydržel tam jen dva roky. Poté svůj styl rozvíjel autodidakticky. Mimochodem, z tohoto období pochází i jeho přezdívka, protože se v této fázi věnoval téměř výhradně zobrazování zvířat. Po několika výstavních úspěších rozšířil své spektrum o portréty. Jeho vyobrazení významných současníků a významných šlechticů značně zvýšila jeho věhlas. Již v osmadvaceti letech byl jmenován královským profesorem a stal se řádným členem berlínské akademie. Mezi jeho žáky patřili slavní umělci jako Hermann Gemmel, Karl Konstantin Heinrich Steffeck a Theodor Schloepke. Na malíře měl také poměrně vzácné štěstí, že díky své práci zbohatl. Mohl si tak dovolit přestěhovat se do velkého domu v Berlíně, kde nyní žil. Mezitím hodně cestoval, aby se dále umělecky vzdělával; jeho cesta vedla mimo jiné přes Německo a do Francie nebo Ruska.
Ačkoli je Franz Krüger považován především za umělce na zakázku - a sám se tak také vnímal -, vždy dokázal svým dílům vtisknout vlastní charakter. Nejenže se jeho díla vyznačují vysokou přesností, přirozenou ostrostí a smyslem pro detail, ale je v nich i značná dávka jemného humoru a někdy ironie a tiché společenské kritiky, což z nich činí nejen čistou dokumentaci. Například na obrazech vojenských přehlídek nestavěl do centra dění představitele státu nebo slavné generály, ale občany nebo prostý lid, což lze jistě považovat za zmírnění tradičních hierarchických struktur. V tomto ohledu je termín "biedermeierový malíř", pod kterým je Franz Krüger často označován, stejně zkratkovitý a dokonce zavádějící jako "kůň Krüger". Časově sice patří do období biedermeieru a také motivicky do této měšťanské epochy zapadá, ale jeho díla nejsou skutečně konzervativní - a už vůbec ne domácká. Za zmínku stojí také to, že byl jedním z prvních výtvarných umělců, kteří ve svých dílech použili techniku litografie.
Na jeho přezdívku "Pferde-Krüger" (kůň Krüger) si možná budete muset zvyknout, je dokonce trochu neuctivá, ale dílo saského malíře Franze Krügera charakterizuje zcela výstižně. Portréty koní byly, abychom použili slovní hříčku, jeho koníčkem. Ať už na loveckých a vojenských obrazech nebo na portrétech, kopytnaté zvíře, které člověk tolik uctívá, se v jeho díle velmi často objevuje jako motiv. Odmítnout ho jako čistého malíře koní je ovšem zásadně nesprávné.
Franz Krüger se s malováním zvířat setkal již v dětství; jeho zájem vzbudil ornitolog Johann Friedrich Naumann, který byl jeho přítelem. Později, během školních let v Dessau, se syn úředníka dostal do kontaktu s krajinářem Carlem Wilhelmem Kolbem, který mu představil přírodu jako hlavní umělecké téma. V patnácti letech se zapsal na berlínskou Akademii umění, ale vydržel tam jen dva roky. Poté svůj styl rozvíjel autodidakticky. Mimochodem, z tohoto období pochází i jeho přezdívka, protože se v této fázi věnoval téměř výhradně zobrazování zvířat. Po několika výstavních úspěších rozšířil své spektrum o portréty. Jeho vyobrazení významných současníků a významných šlechticů značně zvýšila jeho věhlas. Již v osmadvaceti letech byl jmenován královským profesorem a stal se řádným členem berlínské akademie. Mezi jeho žáky patřili slavní umělci jako Hermann Gemmel, Karl Konstantin Heinrich Steffeck a Theodor Schloepke. Na malíře měl také poměrně vzácné štěstí, že díky své práci zbohatl. Mohl si tak dovolit přestěhovat se do velkého domu v Berlíně, kde nyní žil. Mezitím hodně cestoval, aby se dále umělecky vzdělával; jeho cesta vedla mimo jiné přes Německo a do Francie nebo Ruska.
Ačkoli je Franz Krüger považován především za umělce na zakázku - a sám se tak také vnímal -, vždy dokázal svým dílům vtisknout vlastní charakter. Nejenže se jeho díla vyznačují vysokou přesností, přirozenou ostrostí a smyslem pro detail, ale je v nich i značná dávka jemného humoru a někdy ironie a tiché společenské kritiky, což z nich činí nejen čistou dokumentaci. Například na obrazech vojenských přehlídek nestavěl do centra dění představitele státu nebo slavné generály, ale občany nebo prostý lid, což lze jistě považovat za zmírnění tradičních hierarchických struktur. V tomto ohledu je termín "biedermeierový malíř", pod kterým je Franz Krüger často označován, stejně zkratkovitý a dokonce zavádějící jako "kůň Krüger". Časově sice patří do období biedermeieru a také motivicky do této měšťanské epochy zapadá, ale jeho díla nejsou skutečně konzervativní - a už vůbec ne domácká. Za zmínku stojí také to, že byl jedním z prvních výtvarných umělců, kteří ve svých dílech použili techniku litografie.