V roce 1531 opustil mladý muž Florencii, kde se vyučil malířem Andrea del Sarto. Florencie stále trpěla následky obléhání a osud Medicejských jako vládnoucího rodu byl nejistý. Vydali se do Říma, který byl rovněž zmítán válkou a kde to nejhorší skončilo po plenění před čtyřmi lety. Francesco de'Rossi tam také odcestoval v naději na další studium a první zakázky. Chtěl se také setkat se svým přítelem z dětství a z dob, kdy učil, Giorgiem Vasarim, který tam již byl v péči Medicejských, kteří byli opět aktivní jako mecenáši umění. Znovu se setkal se svým přítelem a co se týče studia, našel Francesco v Římě dostatek materiálu. Michelangelo nemohl přispět k záchraně Florencie jako pevnostní inženýr. Jeho předchozí díla však sloužila studujícím studentům jako vzory, zejména v malířství, ještě před díly Raffaela a Giulia Romana, a jejich manýristický styl na něj měl trvalý vliv. První zakázky mu zadával vlivný medicejský kardinál Giovanni Salviati. Po několika malbách ke kardinálově velké spokojenosti následovaly fresky v palácové kapli, a protože byl Francesco brzy považován za jeho žáka, říkalo se mu pouze Cecchino (zdrobnělina jména Francesco) Salviati. Pod tímto jménem, zkráceně "Il Salviati", ho od té doby zná svět umění.
I když mu zpočátku větší slávu přinesly fresky a oltářní obrazy, rozsah jeho dovedností a znalostí je široký. Pocházel z řemeslnického prostředí a jako vyučený zlatník ovládal širokou škálu technik a materiálů a vyznal se i v oborech, jako je architektura. Salviati si vybíral motivy podle přání svých mecenášů. Nejčastěji se objevují náboženská vyobrazení, ale také náměty z antické mytologie a historie a portréty jeho klientů. Právě dojem autenticity naznačuje individualitu, která je pro jeho obrazy charakteristická. Každý z nich působí dojmem jedinečného exempláře ve zvláštní míře. Dějovost scén se odráží ve výraznosti postav, jejichž kontury nechává vyniknout výrazným barevným podáním, v pozadí pak obratnou hrou světla a stínu. Zčásti díky konexím kardinála Salviatiho jako papežského diplomata, které sahaly daleko za hranice Říma, vytvářel fresky především v jiných italských palácích a klášterech. Jeho cesta vedla až do Francie a seznam římských staveb, na kterých pracoval, je mimořádně významný.
Salviatiho přátelství a umělecká spolupráce s Giorgiem Vasarim trvala celý život. Umělcův životopis, který napsal, nám poskytuje vynikající pramenný materiál, i když čtenář občas pojme podezření, že autor občas nechává hvězdu svého přítele obzvlášť jasně zářit, aby se sám postavil do dobrého světla.
V roce 1531 opustil mladý muž Florencii, kde se vyučil malířem Andrea del Sarto. Florencie stále trpěla následky obléhání a osud Medicejských jako vládnoucího rodu byl nejistý. Vydali se do Říma, který byl rovněž zmítán válkou a kde to nejhorší skončilo po plenění před čtyřmi lety. Francesco de'Rossi tam také odcestoval v naději na další studium a první zakázky. Chtěl se také setkat se svým přítelem z dětství a z dob, kdy učil, Giorgiem Vasarim, který tam již byl v péči Medicejských, kteří byli opět aktivní jako mecenáši umění. Znovu se setkal se svým přítelem a co se týče studia, našel Francesco v Římě dostatek materiálu. Michelangelo nemohl přispět k záchraně Florencie jako pevnostní inženýr. Jeho předchozí díla však sloužila studujícím studentům jako vzory, zejména v malířství, ještě před díly Raffaela a Giulia Romana, a jejich manýristický styl na něj měl trvalý vliv. První zakázky mu zadával vlivný medicejský kardinál Giovanni Salviati. Po několika malbách ke kardinálově velké spokojenosti následovaly fresky v palácové kapli, a protože byl Francesco brzy považován za jeho žáka, říkalo se mu pouze Cecchino (zdrobnělina jména Francesco) Salviati. Pod tímto jménem, zkráceně "Il Salviati", ho od té doby zná svět umění.
I když mu zpočátku větší slávu přinesly fresky a oltářní obrazy, rozsah jeho dovedností a znalostí je široký. Pocházel z řemeslnického prostředí a jako vyučený zlatník ovládal širokou škálu technik a materiálů a vyznal se i v oborech, jako je architektura. Salviati si vybíral motivy podle přání svých mecenášů. Nejčastěji se objevují náboženská vyobrazení, ale také náměty z antické mytologie a historie a portréty jeho klientů. Právě dojem autenticity naznačuje individualitu, která je pro jeho obrazy charakteristická. Každý z nich působí dojmem jedinečného exempláře ve zvláštní míře. Dějovost scén se odráží ve výraznosti postav, jejichž kontury nechává vyniknout výrazným barevným podáním, v pozadí pak obratnou hrou světla a stínu. Zčásti díky konexím kardinála Salviatiho jako papežského diplomata, které sahaly daleko za hranice Říma, vytvářel fresky především v jiných italských palácích a klášterech. Jeho cesta vedla až do Francie a seznam římských staveb, na kterých pracoval, je mimořádně významný.
Salviatiho přátelství a umělecká spolupráce s Giorgiem Vasarim trvala celý život. Umělcův životopis, který napsal, nám poskytuje vynikající pramenný materiál, i když čtenář občas pojme podezření, že autor občas nechává hvězdu svého přítele obzvlášť jasně zářit, aby se sám postavil do dobrého světla.
Stránka 1 / 1