Bez rodiny umělců a architektů Piranesiových bychom o stavu ruin antického Říma v 18. století věděli mnohem méně. Francesco Piranesi se naučil umění leptu a rytiny od svého otce Giovanniho Batisty, který se dodnes proslavil svými panoramaty Říma a vynálezy labyrintů sklepení. Francesco spolu se svými sourozenci Laurou a Pietrem pracovali v otcově dílně jako leptáči a kreslíři. Francesco mu léta pomáhal, takže mnohá díla nelze jednoznačně připsat ani otcově, ani synově ruce.
Po smrti Giovanniho Batisty v roce 1778 pokračoval Francesco Piranesi v podnikání svého otce. Stejně jako on i Francesco působil jako dokumentátor starověkých staveb; lze ho tedy považovat za raného archeologa. Ruku v ruce se stopováním Piranese však vždy jde invence, teatrální přehánění staveb a ruin, vždyť žili v pozdním baroku či raném klasicismu. Na leptech pečlivě zachytil Diokleciánovy lázně, ale také pohledy na znovuobjevené a vykopané Pompeje, včetně starověkého Isidina chrámu nebo hrobky kněžky Mamie. Francesco Piranesi zveřejnil první plán vykopávek města. Ještě se svým otcem cestoval do Pompejí a Paestum a po otcově smrti pokračoval v druchografické práci, která je dodnes nesmírně důležitá.
Piranesi působil také jako špion. Tak ukradl kompromitující dopisy švédského velvyslance v Království obojí Sicílie jménem švédského regenta, čímž byl tento odsouzen k trestu smrti. Když francouzská revoluční vojska obsadila Itálii, získal si důvěru Francouzů a stal se jedním z představitelů krátce existující Římské republiky. Po jejím pádu odešel do Paříže a otevřel zde se svým bratrem Pietrem pobočku své firmy, kterou nazvali "Piranesi Frères". Bylo zde možné zakoupit nejen rytiny, ale také terakotové vázy, napodobeniny starověkých etruských kousků, které potěšily i napoleonský císařský dům. S Napoleonovou pomocí se mu podařilo zachránit svůj podnik poté, co se jeho bratr vyplatil. Podmínkou bylo, že se nyní bude plně věnovat grafice. To se však nestalo: Piranesi zemřel v roce 1810 ve věku pouhých 53 let, podle pověstí na syfilis. Jeho rozsáhlé grafické dílo přešlo o několik let později do papežské péče.
Fascinující umělecké dílo a bouřlivý život neklidného Francesca Piranesiho byly dodnes neprávem zastíněny jeho otcem. Znovuobjevení stojí za to!
Bez rodiny umělců a architektů Piranesiových bychom o stavu ruin antického Říma v 18. století věděli mnohem méně. Francesco Piranesi se naučil umění leptu a rytiny od svého otce Giovanniho Batisty, který se dodnes proslavil svými panoramaty Říma a vynálezy labyrintů sklepení. Francesco spolu se svými sourozenci Laurou a Pietrem pracovali v otcově dílně jako leptáči a kreslíři. Francesco mu léta pomáhal, takže mnohá díla nelze jednoznačně připsat ani otcově, ani synově ruce.
Po smrti Giovanniho Batisty v roce 1778 pokračoval Francesco Piranesi v podnikání svého otce. Stejně jako on i Francesco působil jako dokumentátor starověkých staveb; lze ho tedy považovat za raného archeologa. Ruku v ruce se stopováním Piranese však vždy jde invence, teatrální přehánění staveb a ruin, vždyť žili v pozdním baroku či raném klasicismu. Na leptech pečlivě zachytil Diokleciánovy lázně, ale také pohledy na znovuobjevené a vykopané Pompeje, včetně starověkého Isidina chrámu nebo hrobky kněžky Mamie. Francesco Piranesi zveřejnil první plán vykopávek města. Ještě se svým otcem cestoval do Pompejí a Paestum a po otcově smrti pokračoval v druchografické práci, která je dodnes nesmírně důležitá.
Piranesi působil také jako špion. Tak ukradl kompromitující dopisy švédského velvyslance v Království obojí Sicílie jménem švédského regenta, čímž byl tento odsouzen k trestu smrti. Když francouzská revoluční vojska obsadila Itálii, získal si důvěru Francouzů a stal se jedním z představitelů krátce existující Římské republiky. Po jejím pádu odešel do Paříže a otevřel zde se svým bratrem Pietrem pobočku své firmy, kterou nazvali "Piranesi Frères". Bylo zde možné zakoupit nejen rytiny, ale také terakotové vázy, napodobeniny starověkých etruských kousků, které potěšily i napoleonský císařský dům. S Napoleonovou pomocí se mu podařilo zachránit svůj podnik poté, co se jeho bratr vyplatil. Podmínkou bylo, že se nyní bude plně věnovat grafice. To se však nestalo: Piranesi zemřel v roce 1810 ve věku pouhých 53 let, podle pověstí na syfilis. Jeho rozsáhlé grafické dílo přešlo o několik let později do papežské péče.
Fascinující umělecké dílo a bouřlivý život neklidného Francesca Piranesiho byly dodnes neprávem zastíněny jeho otcem. Znovuobjevení stojí za to!
Stránka 1 / 1