Syn bohatého textilního továrníka Félicien Joseph Victor Rops se vzdělával u soukromých učitelů a poté nastoupil do jezuitské koleje v rodném belgickém městě Namur. Už v mládí byl talentovaným kreslířem, který rád karikoval své učitele. Byly nelichotivé karikatury důvodem, proč byl v roce 1849 vyloučen z jezuitské koleje? O tom můžeme jen spekulovat. V každém případě přestoupil na Královské athenaeum a brzy se zapsal na Akademii krásných umění. K velké nelibosti jeho strýce, který po otcově smrti převzal Félicienovo opatrovnictví. Ostatně synovec se na Akademii učil kreslit akty. Mladý Rops se však nenechal strýcovým nesouhlasem zastavit a pokračoval v umělecké kariéře. Zapsal se na bruselskou univerzitu. Tam se také stal členem "Club des Crocodiles", který vydával vlastní časopis, pro nějž vytvářel kresby a kousavé karikatury. Spolu s Charlesem de Costerem založil také časopis "Uylenspiegel". Karikatury, které sem přispěl, se prodávaly také jako offprinty a získaly si tak věhlas. Po sňatku s Charlotte Polet de Faveaux, která mu brzy porodila syna, musel své působení v nakladatelství výrazně omezit a nakonec ukončit. Charlotta byla dcerou prezidenta dvora a pro jeho manžela nebylo vhodné, aby pracoval jako karikaturista. Bez něj časopis pomalu zanikl.
Přesto zůstal přítelem Charlese de Costera a pracoval pro něj jako ilustrátor. Mimo jiné poskytl ilustrace ke svým dílům "Legéndes flamandes" nebo "La Légende de Uylenspiegel". V této době se také seznámil s nakladatelem Augustem Poulet-Malassisem. Objednal u něj ilustrace 34 děl, včetně Beaudelairových básní. Díky tomu se Rops brzy stal jedním z nejlépe placených ilustrátorů v Paříži a ocitl se mezi nejvýznamnějšími autory té doby. V závěsu za těmito bohémskými celebritami byly sestry Dulucovy, Léontine a Aurélie, povoláním módní návrhářky. Félicien se bláznivě zamiloval - do obou dam. Jeho žena se s ním odmítla rozvést, ale to mu nebránilo žít se sestrami a zplodit potomky. Jeho dcera Claire ze vztahu s Léontine se později stala manželkou belgického spisovatele Eugèna Demoldera.
Jakkoli si Rops v mládí užíval života a radovánek francouzské metropole, v posledních letech života si cenil klidu. Koupil venkovské sídlo jižně od Paříže a pěstoval tam růže. I zde mu Léontine a Aurélie stály po boku. Byli to také oni, kdo ho ošetřovali, když si při nehodě s chemikáliemi poškodil oči. Naštěstí to nevedlo ke slepotě, takže Félicien Joseph Victor Rops mohl kreslit až do své smrti.
Syn bohatého textilního továrníka Félicien Joseph Victor Rops se vzdělával u soukromých učitelů a poté nastoupil do jezuitské koleje v rodném belgickém městě Namur. Už v mládí byl talentovaným kreslířem, který rád karikoval své učitele. Byly nelichotivé karikatury důvodem, proč byl v roce 1849 vyloučen z jezuitské koleje? O tom můžeme jen spekulovat. V každém případě přestoupil na Královské athenaeum a brzy se zapsal na Akademii krásných umění. K velké nelibosti jeho strýce, který po otcově smrti převzal Félicienovo opatrovnictví. Ostatně synovec se na Akademii učil kreslit akty. Mladý Rops se však nenechal strýcovým nesouhlasem zastavit a pokračoval v umělecké kariéře. Zapsal se na bruselskou univerzitu. Tam se také stal členem "Club des Crocodiles", který vydával vlastní časopis, pro nějž vytvářel kresby a kousavé karikatury. Spolu s Charlesem de Costerem založil také časopis "Uylenspiegel". Karikatury, které sem přispěl, se prodávaly také jako offprinty a získaly si tak věhlas. Po sňatku s Charlotte Polet de Faveaux, která mu brzy porodila syna, musel své působení v nakladatelství výrazně omezit a nakonec ukončit. Charlotta byla dcerou prezidenta dvora a pro jeho manžela nebylo vhodné, aby pracoval jako karikaturista. Bez něj časopis pomalu zanikl.
Přesto zůstal přítelem Charlese de Costera a pracoval pro něj jako ilustrátor. Mimo jiné poskytl ilustrace ke svým dílům "Legéndes flamandes" nebo "La Légende de Uylenspiegel". V této době se také seznámil s nakladatelem Augustem Poulet-Malassisem. Objednal u něj ilustrace 34 děl, včetně Beaudelairových básní. Díky tomu se Rops brzy stal jedním z nejlépe placených ilustrátorů v Paříži a ocitl se mezi nejvýznamnějšími autory té doby. V závěsu za těmito bohémskými celebritami byly sestry Dulucovy, Léontine a Aurélie, povoláním módní návrhářky. Félicien se bláznivě zamiloval - do obou dam. Jeho žena se s ním odmítla rozvést, ale to mu nebránilo žít se sestrami a zplodit potomky. Jeho dcera Claire ze vztahu s Léontine se později stala manželkou belgického spisovatele Eugèna Demoldera.
Jakkoli si Rops v mládí užíval života a radovánek francouzské metropole, v posledních letech života si cenil klidu. Koupil venkovské sídlo jižně od Paříže a pěstoval tam růže. I zde mu Léontine a Aurélie stály po boku. Byli to také oni, kdo ho ošetřovali, když si při nehodě s chemikáliemi poškodil oči. Naštěstí to nevedlo ke slepotě, takže Félicien Joseph Victor Rops mohl kreslit až do své smrti.
Stránka 1 / 2