Eugène Jansson, který v té době nebyl samozřejmostí, zejména ne pro syna pošťáka, se začal učit hrát na klavír už v sedmi letech. Jeho rodiče, zejména matka, přikládali hudebnímu vzdělání svých synů velký význam. S úspěchem. Nejen Eugène, ale i jeho mladší bratr Adrian se později vydal na uměleckou dráhu - i když jiným způsobem, než zamýšlela jejich matka. Ve 14 letech se Eugène nakazil spalničkou. Nastaly komplikace, které trvale poškodily jeho sluch. Musel se vzdát hry na klavír a začal se věnovat malování. V 16 letech začal studovat umění na Slöjdskolan ve Stockholmu, dnešním Konstfacku. Kromě toho navštěvoval třídu Edvarda Perséuse a absolvoval také Kungliga Konsthögskolan Stockholm. Na rozdíl od mnoha svých spolužáků si však mladý umělec nemohl dovolit tehdy obvyklý studijní pobyt v zahraničí. Aby si vydělal na živobytí, stal se asistentem svého bývalého učitele Persea. Této práce se mohl vzdát v roce 1885 poté, co dosáhl prvních finančních úspěchů z prodeje několika zátiší. Za své portréty a krajiny, které předložil na výstavě uměleckého sdružení Opponenterna, nedostal žádné peníze, ale alespoň uznání.
Přestože Jansson vedl čilé styky s dalšími umělci, jako například Richard Bergh nebo Carl Larsson, žil spíše v ústraní. Bylo to kvůli jeho ztrátě sluchu? Po otcově smrti se spolu s matkou a bratrem přestěhoval do Mariaberget na Södermalm. Při pohledu z okna našel umělec mnoho svých motivů, od Söder Mälarstrand až po dělnická sídliště na okraji města. Jansson je zachytil silnými tahy štětce ve stylu pozdního impresionismu a symbolismu, často zalité temně modrým nočním světlem. Velký formát a neobvyklý styl malby se veřejnosti nezamlouvaly. Úspěch se tedy zpočátku nedostavil.
To se změnilo, když potkal bankéře Ernesta Thiela. Thiel vlastnil rozsáhlou sbírku umění, která se skládala především z děl skandinávských umělců, včetně obrazů Edvarda Muncha a Augusta Strindberga. Thiel se stal nejvýznamnějším mecenášem a klientem Eugèna Janssona. Také z uměleckého hlediska znamenal přelom století pro Janssona začátek nové éry. Hledal nové náměty a našel je v zobrazování mužských aktů. V roce 1912 se v jeho rodném městě konaly olympijské hry. Sám byl nadšeným gymnastou a fascinován výkony sportovců, a tak ztvárnil řadu atletů - od plavců po vzpěrače. Jeho zájem o modely však nebyl jen umělecký. Umělec se ke své homosexualitě nikdy otevřeně nepřiznal. Už léta však udržoval vztah s o deset let mladším truhlářem Knutem Nymanem, s nímž se seznámil na koupališti a několikrát ho portrétoval. Velkoformátový obraz "Naken Yngling" zobrazuje Knuta Nymana. Po Janssonově smrti Eugènův bratr Adrian, sám homosexuál, zničil všechny dopisy, které si se svým milencem vyměnil. Protože až do roku 1944 byla homosexualita ve Švédsku trestná.
Eugène Jansson, který v té době nebyl samozřejmostí, zejména ne pro syna pošťáka, se začal učit hrát na klavír už v sedmi letech. Jeho rodiče, zejména matka, přikládali hudebnímu vzdělání svých synů velký význam. S úspěchem. Nejen Eugène, ale i jeho mladší bratr Adrian se později vydal na uměleckou dráhu - i když jiným způsobem, než zamýšlela jejich matka. Ve 14 letech se Eugène nakazil spalničkou. Nastaly komplikace, které trvale poškodily jeho sluch. Musel se vzdát hry na klavír a začal se věnovat malování. V 16 letech začal studovat umění na Slöjdskolan ve Stockholmu, dnešním Konstfacku. Kromě toho navštěvoval třídu Edvarda Perséuse a absolvoval také Kungliga Konsthögskolan Stockholm. Na rozdíl od mnoha svých spolužáků si však mladý umělec nemohl dovolit tehdy obvyklý studijní pobyt v zahraničí. Aby si vydělal na živobytí, stal se asistentem svého bývalého učitele Persea. Této práce se mohl vzdát v roce 1885 poté, co dosáhl prvních finančních úspěchů z prodeje několika zátiší. Za své portréty a krajiny, které předložil na výstavě uměleckého sdružení Opponenterna, nedostal žádné peníze, ale alespoň uznání.
Přestože Jansson vedl čilé styky s dalšími umělci, jako například Richard Bergh nebo Carl Larsson, žil spíše v ústraní. Bylo to kvůli jeho ztrátě sluchu? Po otcově smrti se spolu s matkou a bratrem přestěhoval do Mariaberget na Södermalm. Při pohledu z okna našel umělec mnoho svých motivů, od Söder Mälarstrand až po dělnická sídliště na okraji města. Jansson je zachytil silnými tahy štětce ve stylu pozdního impresionismu a symbolismu, často zalité temně modrým nočním světlem. Velký formát a neobvyklý styl malby se veřejnosti nezamlouvaly. Úspěch se tedy zpočátku nedostavil.
To se změnilo, když potkal bankéře Ernesta Thiela. Thiel vlastnil rozsáhlou sbírku umění, která se skládala především z děl skandinávských umělců, včetně obrazů Edvarda Muncha a Augusta Strindberga. Thiel se stal nejvýznamnějším mecenášem a klientem Eugèna Janssona. Také z uměleckého hlediska znamenal přelom století pro Janssona začátek nové éry. Hledal nové náměty a našel je v zobrazování mužských aktů. V roce 1912 se v jeho rodném městě konaly olympijské hry. Sám byl nadšeným gymnastou a fascinován výkony sportovců, a tak ztvárnil řadu atletů - od plavců po vzpěrače. Jeho zájem o modely však nebyl jen umělecký. Umělec se ke své homosexualitě nikdy otevřeně nepřiznal. Už léta však udržoval vztah s o deset let mladším truhlářem Knutem Nymanem, s nímž se seznámil na koupališti a několikrát ho portrétoval. Velkoformátový obraz "Naken Yngling" zobrazuje Knuta Nymana. Po Janssonově smrti Eugènův bratr Adrian, sám homosexuál, zničil všechny dopisy, které si se svým milencem vyměnil. Protože až do roku 1944 byla homosexualita ve Švédsku trestná.
Stránka 1 / 1