Etruská kultura se obvykle klade do období od roku 800 př. n. l. do přibližně 1. století př. n. l.; někteří historici mezi Etrusky řadí také kulturu Villanova (lokalita u Boloně) z roku 1000 př. n. l. Podle archeologických nálezů se území Etrusků nachází na západě Itálie, severně od Říma, zhruba mezi řekami Arno a Tiberou, v oblasti dnešního Toskánska, Lazia a Umbrie. Na rozdíl od Říma nebyla Etrurie centrálně organizovaným státem, ale spíše řadou nezávislých měst spojených společným jazykem, písmem, obchodem a kulturou. Vykopané umělecké předměty nebo obrazy proto vykazují regionální rozdíly, což ztěžuje přesnou definici etruského umění. Centrální poloha ve Středomoří, obchod v celém Středomoří a nerostné zdroje regionu, jako je olovo, stříbro, měď a železo, byly základem pro určitou prosperitu obyvatel, která byla zase předpokladem pro rozvoj specificky etruského umění. Do uměleckého stylu byly začleněny otisky, předměty a artefakty z Malé Asie, Fénicie a hlavně Řecka, stejně jako přistěhovalectví z těchto oblastí.
Rozlišují se 4 epochy etruského umění, počínaje vilanskou kulturou, orientalizující fází, archaickou a helénistickou, než se po dobytí oblasti Římany ve 3. století př. n. l. spojila s římskou. Výrazný kult mrtvých se u Etrusků poprvé projevil prostřednictvím terakotových uren ve tvaru domu s geometrickými ozdobami. Později se významné osobnosti po smrti již nepopelí, ale pohřbívají se v terakotových sarkofázích ve speciálně postavených budovách. Některé z nich byly tzv. nekropole (města mrtvých) s několika budovami pro mrtvé. Některé sarkofágy jsou zdobeny propracovanými sochami horní části těla, jako například sarkofág manželů z Cerveteri, který zobrazuje pár s veselým výrazem tváře při hostině. Na sochách ze sarkofágů je fascinující přirozenost zobrazení v kontrastu se strohostí řeckých nebo římských postav. Větší hrobky nyní umožnily etruským umělcům vytvářet nástěnné malby s barevnými výjevy milujících zábavu, tance, hostin, zábav a hudby; nejkrásnější odkaz Etrusků (např. Hrobka leopardů v Tarquinii).
Na nekropolích a dalších posvátných místech byly nalezeny četné bronzové sochy, které dokládají zručnost Etrusků při zpracování kovů; realizovali menší sošky, středně velké nebo v životní velikosti, například ženy v dlouhých šatech, bojovníky se zbraněmi, bohy nebo zvířata; příkladem je mytologická postava "Chiméry z Arezza" ve smrtelné křeči, vysoká asi 80 cm. Kromě těchto uměleckých děl byly vykopány četné řemeslné hroby a votivní dary, jako jsou bronzová zrcátka nebo amfory, mísy a poháry z keramiky s černým povrchem, tzv. bucherovské keramiky. Tato technika a dovednost Etrusků zanechala stopy všude ve Středomoří.
Etruská kultura se obvykle klade do období od roku 800 př. n. l. do přibližně 1. století př. n. l.; někteří historici mezi Etrusky řadí také kulturu Villanova (lokalita u Boloně) z roku 1000 př. n. l. Podle archeologických nálezů se území Etrusků nachází na západě Itálie, severně od Říma, zhruba mezi řekami Arno a Tiberou, v oblasti dnešního Toskánska, Lazia a Umbrie. Na rozdíl od Říma nebyla Etrurie centrálně organizovaným státem, ale spíše řadou nezávislých měst spojených společným jazykem, písmem, obchodem a kulturou. Vykopané umělecké předměty nebo obrazy proto vykazují regionální rozdíly, což ztěžuje přesnou definici etruského umění. Centrální poloha ve Středomoří, obchod v celém Středomoří a nerostné zdroje regionu, jako je olovo, stříbro, měď a železo, byly základem pro určitou prosperitu obyvatel, která byla zase předpokladem pro rozvoj specificky etruského umění. Do uměleckého stylu byly začleněny otisky, předměty a artefakty z Malé Asie, Fénicie a hlavně Řecka, stejně jako přistěhovalectví z těchto oblastí.
Rozlišují se 4 epochy etruského umění, počínaje vilanskou kulturou, orientalizující fází, archaickou a helénistickou, než se po dobytí oblasti Římany ve 3. století př. n. l. spojila s římskou. Výrazný kult mrtvých se u Etrusků poprvé projevil prostřednictvím terakotových uren ve tvaru domu s geometrickými ozdobami. Později se významné osobnosti po smrti již nepopelí, ale pohřbívají se v terakotových sarkofázích ve speciálně postavených budovách. Některé z nich byly tzv. nekropole (města mrtvých) s několika budovami pro mrtvé. Některé sarkofágy jsou zdobeny propracovanými sochami horní části těla, jako například sarkofág manželů z Cerveteri, který zobrazuje pár s veselým výrazem tváře při hostině. Na sochách ze sarkofágů je fascinující přirozenost zobrazení v kontrastu se strohostí řeckých nebo římských postav. Větší hrobky nyní umožnily etruským umělcům vytvářet nástěnné malby s barevnými výjevy milujících zábavu, tance, hostin, zábav a hudby; nejkrásnější odkaz Etrusků (např. Hrobka leopardů v Tarquinii).
Na nekropolích a dalších posvátných místech byly nalezeny četné bronzové sochy, které dokládají zručnost Etrusků při zpracování kovů; realizovali menší sošky, středně velké nebo v životní velikosti, například ženy v dlouhých šatech, bojovníky se zbraněmi, bohy nebo zvířata; příkladem je mytologická postava "Chiméry z Arezza" ve smrtelné křeči, vysoká asi 80 cm. Kromě těchto uměleckých děl byly vykopány četné řemeslné hroby a votivní dary, jako jsou bronzová zrcátka nebo amfory, mísy a poháry z keramiky s černým povrchem, tzv. bucherovské keramiky. Tato technika a dovednost Etrusků zanechala stopy všude ve Středomoří.
Stránka 1 / 5