Stránka 1 / 2
Takto se z obrázku vytvářejí ikony. Nesmrtelné mládí. Spousta sex-appealu. Vzpurná energie a chlad: vlasy umně rozcuchané, kravata na krku jakoby odfouknutá větrem, rty (uražené?) stisknuté k sobě, oči stočené vzhůru, pohled jakoby omámený a šílený. David Bowie, James Dean, Jim Morrison nebo Bob Dylan, Lou Reed, Holden Caulfield - nebo: Arthur Rimbaud. Bowieovi a Morrisonovi jsou kopie. Fotografie se proslavila Rimbaudem, je jím a je další, odpovídá jeho obrazu, obrazu, který šířil on a jeho milenec Verlaine. Fotograf Étienne Carjat se díky ní stal nesmrtelným.
Étienne Carjat, 1828-1906, byl vždy poněkud ve stínu svého velkého a úspěšného kolegy Nadara (vlastním jménem Gaspard-Félix Tournachon). Stejně jako Nadar byl fotografem a karikaturistou krásných, bohatých a slavných; stejně jako Nadar byl novinářem, spisovatelem, nakladatelem, bohémem. V Paříži, kde jinde?! Na fotografickém autoportrétu z roku 1865 má rošťácký výraz, pod širokou sukní se mu rýsuje malé bříško a jeho spánky jsou již zřetelně prořídlé.
Od 60. let 19. století se mu dařilo vytvářet fotografie, které svou hutností nemají obdoby: Portrét Charlese Baudelaira z roku 1862, správně oblečeného jako soudní znalec, se dívá přísně, intenzivně a přímo do kamery, beze stop zhýralosti nebo drogového excesu, snad kromě lehce zastíněných očních důlků. Baudelaire, který považoval fotografii za "útočiště" líných, netalentovaných malířů. Na Carjatově portrétu jako by sám Eugène Delacroix zmutoval v jednu z těchto obludných bytostí Delacroixova světa - je to těmi úzkými, jemně konturovanými ústy a staženými rty? Stejně jako Baudelaire a mnozí současníci se i Delacroix díval na fotografii s despektem, což však umělcům nebránilo vést stejný bohémský život, stýkat se ve stejných kruzích a využívat fotografie, a to nejen svých portrétů. Malíři také používají fotografie jako předlohy pro své obrazy. Stejně jako Nadar se Carjat ve svých portrétech zaměřuje na člověka, jeho gesta a mimiku. Pozadí zůstalo záměrně jednoduché a bez dekorací, chyběly "typické" fotografické doplňky jako závěs nebo klavír, akcenty vytvářelo především "rembrandtovské" osvětlení v převážně tmavém prostředí (tzv. chiaroscuro efekt), rysy tváře modulované světlem a stínem a póza. Gustave Courbet se nechal nesčetněkrát vyfotografovat svým přítelem Carjatem pro blahopřání, tzv. cartes de visite, se zcela odlišným poselstvím podle nálady a příležitosti: Étienne Carjat byl pro něj životopiscem.
V roce 1871 Carjat podpořil povstání francouzské Národní gardy a dělníků a socialistickou Pařížskou komunu, která trvala pouhých 72 dní a byla potlačena buržoazní Thiersovou vládou. V roce 1871 vznikla také slavná Rimbaudova fotografie, která se dnes dochovala pouze jako kopie, protože: V lednu 1872 se u stolu štamgastů vyhrotil spor o Rimbaudovo drzé chování; Rimbaud zranil Étienna Carjata a ten prý poté zničil všechny původní fotografické desky Rimbaudových portrétů. V polovině 70. let 19. století ateliér prodal. Byla to politická situace, restaurace po roce 1871 nebo finanční potíže fotoateliéru? O posledních 30 letech Carjats je toho známo jen málo.
Takto se z obrázku vytvářejí ikony. Nesmrtelné mládí. Spousta sex-appealu. Vzpurná energie a chlad: vlasy umně rozcuchané, kravata na krku jakoby odfouknutá větrem, rty (uražené?) stisknuté k sobě, oči stočené vzhůru, pohled jakoby omámený a šílený. David Bowie, James Dean, Jim Morrison nebo Bob Dylan, Lou Reed, Holden Caulfield - nebo: Arthur Rimbaud. Bowieovi a Morrisonovi jsou kopie. Fotografie se proslavila Rimbaudem, je jím a je další, odpovídá jeho obrazu, obrazu, který šířil on a jeho milenec Verlaine. Fotograf Étienne Carjat se díky ní stal nesmrtelným.
Étienne Carjat, 1828-1906, byl vždy poněkud ve stínu svého velkého a úspěšného kolegy Nadara (vlastním jménem Gaspard-Félix Tournachon). Stejně jako Nadar byl fotografem a karikaturistou krásných, bohatých a slavných; stejně jako Nadar byl novinářem, spisovatelem, nakladatelem, bohémem. V Paříži, kde jinde?! Na fotografickém autoportrétu z roku 1865 má rošťácký výraz, pod širokou sukní se mu rýsuje malé bříško a jeho spánky jsou již zřetelně prořídlé.
Od 60. let 19. století se mu dařilo vytvářet fotografie, které svou hutností nemají obdoby: Portrét Charlese Baudelaira z roku 1862, správně oblečeného jako soudní znalec, se dívá přísně, intenzivně a přímo do kamery, beze stop zhýralosti nebo drogového excesu, snad kromě lehce zastíněných očních důlků. Baudelaire, který považoval fotografii za "útočiště" líných, netalentovaných malířů. Na Carjatově portrétu jako by sám Eugène Delacroix zmutoval v jednu z těchto obludných bytostí Delacroixova světa - je to těmi úzkými, jemně konturovanými ústy a staženými rty? Stejně jako Baudelaire a mnozí současníci se i Delacroix díval na fotografii s despektem, což však umělcům nebránilo vést stejný bohémský život, stýkat se ve stejných kruzích a využívat fotografie, a to nejen svých portrétů. Malíři také používají fotografie jako předlohy pro své obrazy. Stejně jako Nadar se Carjat ve svých portrétech zaměřuje na člověka, jeho gesta a mimiku. Pozadí zůstalo záměrně jednoduché a bez dekorací, chyběly "typické" fotografické doplňky jako závěs nebo klavír, akcenty vytvářelo především "rembrandtovské" osvětlení v převážně tmavém prostředí (tzv. chiaroscuro efekt), rysy tváře modulované světlem a stínem a póza. Gustave Courbet se nechal nesčetněkrát vyfotografovat svým přítelem Carjatem pro blahopřání, tzv. cartes de visite, se zcela odlišným poselstvím podle nálady a příležitosti: Étienne Carjat byl pro něj životopiscem.
V roce 1871 Carjat podpořil povstání francouzské Národní gardy a dělníků a socialistickou Pařížskou komunu, která trvala pouhých 72 dní a byla potlačena buržoazní Thiersovou vládou. V roce 1871 vznikla také slavná Rimbaudova fotografie, která se dnes dochovala pouze jako kopie, protože: V lednu 1872 se u stolu štamgastů vyhrotil spor o Rimbaudovo drzé chování; Rimbaud zranil Étienna Carjata a ten prý poté zničil všechny původní fotografické desky Rimbaudových portrétů. V polovině 70. let 19. století ateliér prodal. Byla to politická situace, restaurace po roce 1871 nebo finanční potíže fotoateliéru? O posledních 30 letech Carjats je toho známo jen málo.