Bajka jako krátké, stručné a mravně poučné vyprávění a sága, v níž zvířata, rostliny a smíšené bytosti nebo předměty mají určité lidské vlastnosti, o nichž se pojednává většinou humorným a satirickým způsobem, existuje jako literární a umělecký žánr již 5000 let. Nejstarší bajky, psané v próze nebo verších a malované jako obrázky, pocházejí z Egypta, Anatolie, Arábie a Indie, ale i z Levanty a Mezopotámie. Za známého a významného zakladatele antické básnické tvorby v Evropě je považován řecký básník Ezop, jehož zvířecí podobenství z 6. století př. n. l. se po vynálezu knihtisku v polovině 15. století rozšířila na mnoha místech také v podobě nádherných dřevorytových ilustrací. I v 18. a 19. století byly psané a kreslené bajky oblíbené u diváků v celé Evropě. Nejčtenějšími bajkaři tohoto období byli nebo jsou Gotthold Ephraim Lessing, Johann Heinrich Pestalozzi a Christian August Fischer, dále Ignacy Krasicki, Jean-Pierre Claris de Florian a Pierre Lachambeaudie.
Stejně jako poslední dva jmenovaní, i malíř a ilustrátor Ernest Henri Griset, který se narodil v roce 1843 v Boulogne-sur-Mer a jako dítě uprchl s rodiči v roce 1848 do Anglie, aby unikl revolučním nepokojům, se v mládí proslavil v Británii humornými a satirickými kresbami zvířat v londýnské zoologické zahradě a také vánočními knihami Grisetovy grotesky a ilustrovaným vydáním Ezopových bajek z roku 1869. Kritika chválila Grisetovy všestranně zdařilé a mimořádně vtipné ilustrace, které jeho zvířatům propůjčily velkou dávku lidské expresivity, aniž by je však zbavovaly jejich vlastní identity a zesměšňovaly je. Francouz, který byl téměř úplně "poangličtěný", byl také velmi dobrý v marketingu své osoby a vystupování. Jako pouze krátkodobý přispěvatel dvou v té době nesmírně úspěšných satirických časopisů "Fun" a "Punch" nechal v červenci 1877 v londýnských "Times" zveřejnit úmrtní oznámení doplněné laskavým nekrologem o svém díle, aby tak výrazně podpořil prodej svých obrazů.
Ve skutečnosti však Griset žil ještě téměř třicet let a neustále těšil nové obdivovatele svého skvělého umění svými vždy vitálními, originálními a antropomorfními karikaturami hubených ptáků, mazaných lišek a vědoucích opic, stejně jako žiraf a malých myšek, které jako by vyrůstaly přes okraj obrazu. Při vší komediálnosti a nápaditosti rekonstrukce jsou však Grisetovy obrazy vždy inspirovány anatomickým chápáním precizně pracujícího přírodovědce. Za skutečné mistrovské dílo je považováno také 19 bizarních akvarelů, které si objednal etnograf sir John Lubbock a na nichž jsou zobrazeny scény konfliktu pravěkých lidí s mamuty a dalšími vyhynulými tvory; některé z nich jsou nyní vystaveny v muzeu Bromley v londýnské čtvrti Orpington. Díla Ernesta Griseta, který musel po celý život živit početnou rodinu a navzdory své slávě nikdy příliš neprosperoval, si můžete prohlédnout také ve Victoria and Albert Museum na Cromwell Road v západní části Londýna ve čtvrti Kensington.
Bajka jako krátké, stručné a mravně poučné vyprávění a sága, v níž zvířata, rostliny a smíšené bytosti nebo předměty mají určité lidské vlastnosti, o nichž se pojednává většinou humorným a satirickým způsobem, existuje jako literární a umělecký žánr již 5000 let. Nejstarší bajky, psané v próze nebo verších a malované jako obrázky, pocházejí z Egypta, Anatolie, Arábie a Indie, ale i z Levanty a Mezopotámie. Za známého a významného zakladatele antické básnické tvorby v Evropě je považován řecký básník Ezop, jehož zvířecí podobenství z 6. století př. n. l. se po vynálezu knihtisku v polovině 15. století rozšířila na mnoha místech také v podobě nádherných dřevorytových ilustrací. I v 18. a 19. století byly psané a kreslené bajky oblíbené u diváků v celé Evropě. Nejčtenějšími bajkaři tohoto období byli nebo jsou Gotthold Ephraim Lessing, Johann Heinrich Pestalozzi a Christian August Fischer, dále Ignacy Krasicki, Jean-Pierre Claris de Florian a Pierre Lachambeaudie.
Stejně jako poslední dva jmenovaní, i malíř a ilustrátor Ernest Henri Griset, který se narodil v roce 1843 v Boulogne-sur-Mer a jako dítě uprchl s rodiči v roce 1848 do Anglie, aby unikl revolučním nepokojům, se v mládí proslavil v Británii humornými a satirickými kresbami zvířat v londýnské zoologické zahradě a také vánočními knihami Grisetovy grotesky a ilustrovaným vydáním Ezopových bajek z roku 1869. Kritika chválila Grisetovy všestranně zdařilé a mimořádně vtipné ilustrace, které jeho zvířatům propůjčily velkou dávku lidské expresivity, aniž by je však zbavovaly jejich vlastní identity a zesměšňovaly je. Francouz, který byl téměř úplně "poangličtěný", byl také velmi dobrý v marketingu své osoby a vystupování. Jako pouze krátkodobý přispěvatel dvou v té době nesmírně úspěšných satirických časopisů "Fun" a "Punch" nechal v červenci 1877 v londýnských "Times" zveřejnit úmrtní oznámení doplněné laskavým nekrologem o svém díle, aby tak výrazně podpořil prodej svých obrazů.
Ve skutečnosti však Griset žil ještě téměř třicet let a neustále těšil nové obdivovatele svého skvělého umění svými vždy vitálními, originálními a antropomorfními karikaturami hubených ptáků, mazaných lišek a vědoucích opic, stejně jako žiraf a malých myšek, které jako by vyrůstaly přes okraj obrazu. Při vší komediálnosti a nápaditosti rekonstrukce jsou však Grisetovy obrazy vždy inspirovány anatomickým chápáním precizně pracujícího přírodovědce. Za skutečné mistrovské dílo je považováno také 19 bizarních akvarelů, které si objednal etnograf sir John Lubbock a na nichž jsou zobrazeny scény konfliktu pravěkých lidí s mamuty a dalšími vyhynulými tvory; některé z nich jsou nyní vystaveny v muzeu Bromley v londýnské čtvrti Orpington. Díla Ernesta Griseta, který musel po celý život živit početnou rodinu a navzdory své slávě nikdy příliš neprosperoval, si můžete prohlédnout také ve Victoria and Albert Museum na Cromwell Road v západní části Londýna ve čtvrti Kensington.
Stránka 1 / 3