Belgický malíř Emile Claus se už jako dítě nadchl pro malování. Každou neděli chodil tři kilometry do sousední vesnice do školy kreslení. Přestože tuto školu opustil s vyznamenáním, jeho otec nebyl myšlenkou na uměleckou dráhu svého syna nadšen a poslal ho raději do francouzského města Lille, aby se mohl začít učit pekařem. Touha malovat však mladého Emila Clause neopustila a rozhodl se poslat dopis s žádostí o pomoc známému skladateli Peteru Benoitovi, který byl rodinným přítelem. Benoitovi se s námahou podařilo přesvědčit otce, aby Clausovi umožnil studovat na Akademii umění v Antverpách. Ve 33 letech se Claus přestěhoval do domku zvaného "Zonneschijn" (Sluneční svit) ve východních Flandrech, kde žil po zbytek života. Ze své pracovny měl krásný výhled na řeku Leie (Lys). Světelné podmínky jeho domova ho inspirovaly v mnoha jeho dílech.
Claus rychle dosáhl malířského úspěchu a navázal kontakty s dalšími umělci. Mezi jeho přátele patřili Auguste Rodin, Émile Zola a Maurice Maeterlinck, který později získal Nobelovu cenu za literaturu. Claus často cestoval po světě a pořádal výstavy svých děl. Tragédie, která dočasně přerušila jeho mezinárodní úspěch, nakonec přišla v podobě první světové války. Claus utekl do Londýna a našel si dům na břehu Temže. Na konci války se vrátil do Belgie.
Na obrazech Emila Clause se objevují nejrůznější motivy. Ve svém raném tvůrčím období vytvářel především realisticky vyhlížející portréty. Později byl ovlivněn francouzskými impresionisty, jako byl Claude Monet, a pomalu se od realismu přiklonil ke své vlastní verzi impresionismu. Tento styl, za jehož průkopníka je Claus považován, se dnes nazývá luminismus. Významnými obrazy z formativní fáze tohoto luminismu jsou "Sklizeň řepy" a "Zimolezové". Od roku 2007 jsou tyto dva obrazy zapsány na seznamu vlámského kulturního dědictví. "Sklizeň řepy" je obraz gigantických rozměrů, na němž jsou zobrazeni zemědělci okopávající cukrovou řepu na zamrzlém poli. Claus obraz za svého života nikdy neprodal a po jeho smrti jej vdova darovala městu Deinze pod podmínkou, že pro jeho vystavení bude vybudováno samostatné muzeum. Claus zemřel v roce 1924 ve věku 64 let. Jeho poslední slova prý byla: "Květiny, květiny, květiny...". Byl pohřben ve své vlastní zahradě.
Belgický malíř Emile Claus se už jako dítě nadchl pro malování. Každou neděli chodil tři kilometry do sousední vesnice do školy kreslení. Přestože tuto školu opustil s vyznamenáním, jeho otec nebyl myšlenkou na uměleckou dráhu svého syna nadšen a poslal ho raději do francouzského města Lille, aby se mohl začít učit pekařem. Touha malovat však mladého Emila Clause neopustila a rozhodl se poslat dopis s žádostí o pomoc známému skladateli Peteru Benoitovi, který byl rodinným přítelem. Benoitovi se s námahou podařilo přesvědčit otce, aby Clausovi umožnil studovat na Akademii umění v Antverpách. Ve 33 letech se Claus přestěhoval do domku zvaného "Zonneschijn" (Sluneční svit) ve východních Flandrech, kde žil po zbytek života. Ze své pracovny měl krásný výhled na řeku Leie (Lys). Světelné podmínky jeho domova ho inspirovaly v mnoha jeho dílech.
Claus rychle dosáhl malířského úspěchu a navázal kontakty s dalšími umělci. Mezi jeho přátele patřili Auguste Rodin, Émile Zola a Maurice Maeterlinck, který později získal Nobelovu cenu za literaturu. Claus často cestoval po světě a pořádal výstavy svých děl. Tragédie, která dočasně přerušila jeho mezinárodní úspěch, nakonec přišla v podobě první světové války. Claus utekl do Londýna a našel si dům na břehu Temže. Na konci války se vrátil do Belgie.
Na obrazech Emila Clause se objevují nejrůznější motivy. Ve svém raném tvůrčím období vytvářel především realisticky vyhlížející portréty. Později byl ovlivněn francouzskými impresionisty, jako byl Claude Monet, a pomalu se od realismu přiklonil ke své vlastní verzi impresionismu. Tento styl, za jehož průkopníka je Claus považován, se dnes nazývá luminismus. Významnými obrazy z formativní fáze tohoto luminismu jsou "Sklizeň řepy" a "Zimolezové". Od roku 2007 jsou tyto dva obrazy zapsány na seznamu vlámského kulturního dědictví. "Sklizeň řepy" je obraz gigantických rozměrů, na němž jsou zobrazeni zemědělci okopávající cukrovou řepu na zamrzlém poli. Claus obraz za svého života nikdy neprodal a po jeho smrti jej vdova darovala městu Deinze pod podmínkou, že pro jeho vystavení bude vybudováno samostatné muzeum. Claus zemřel v roce 1924 ve věku 64 let. Jeho poslední slova prý byla: "Květiny, květiny, květiny...". Byl pohřben ve své vlastní zahradě.
Stránka 1 / 1