Stránka 1 / 1
Dostihoví koně byli jeho vášní i povoláním. Mnichovský malíř Emil Adam je dokonce považován za prvního malíře koní, který s oblibou maloval tyto ušlechtilé čtyřnožce. Dosáhl takového mistrovství, že jeho díla zdobila stěny nejvyšších a nejušlechtilejších domů a paláců v Evropě. Vyvěsil je mimo jiné hrabě Tassilo z Festetics v prestižním Jockey Clubu v Newmarketu nebo na zámku vévody z Westminsteru. Vévoda prý dokonce Adama považoval za "jediného umělce", který podle něj uměl malovat plnokrevné koně.
Zpráva o tom se přirozeně rychle rozšířila ve šlechtických kruzích. A tak byl Emil Adam brzy pověřen namalovat prince z Walesu a později krále Eduarda VII. během lovu v Maďarsku. Emil Adam byl také vítaným a častým hostem královny Viktorie na slavných dostizích v Ascotu nebo na Derby v Epsomu. Umělec zde ztvárnil několik vítězných koní, ať už s jezdci, nebo bez nich. O několik let později byl pozván do Paříže. Adam zde mohl studovat a malovat nejslavnější koně své doby, mimo jiné koně Williama Kissama Vanderbilta, jednoho z nejslavnějších podnikatelů, filantropů a chovatelů koní své doby.
Při všech svých cestách si umělec stále nacházel čas na rodinný život. V roce 1872 se oženil se svou sestřenicí Josephine Marií Wurmbovou. S ní měl nejméně dvanáct dětí, z nichž deset dosáhlo dospělosti. Jeden z jeho synů, Richard Benno Adam, se později sám stal uznávaným umělcem a pokračoval v jeho šlépějích a věnoval se také malbě portrétů a koní. V létě tak mohl navštívit bavorský zámek Possenhofen. Při této příležitosti vytvořil skupinový portrét s císařovnou Alžbětou, známější jako Sisi.
Kde se vzala láska Emila Adama ke krásným koním? Dnes můžeme jen spekulovat, ale pravděpodobně to měli v rodině. Poté, co ho učil jeho dědeček Albrecht Adam a otec, malíř zvířat Benno Adam, se Emil stal žákem svého strýce, malíře bitev Franze Adama. Na jeho obrazech hráli koně hlavní roli v pravém slova smyslu, ale většinou byli jen komparsem. Emil je naopak postavil do centra své práce již na počátku - a úspěšně. V 17 letech dostal od arcivévody Karla Ludvíka zakázku na několik obrazů koní. Postupem času se umělec dále viditelně rozvíjel: rozšířil svůj repertoár o jezdecké portréty a lovecké výjevy. Za pozornost stojí zejména vynikající využití světla.
Dostihoví koně byli jeho vášní i povoláním. Mnichovský malíř Emil Adam je dokonce považován za prvního malíře koní, který s oblibou maloval tyto ušlechtilé čtyřnožce. Dosáhl takového mistrovství, že jeho díla zdobila stěny nejvyšších a nejušlechtilejších domů a paláců v Evropě. Vyvěsil je mimo jiné hrabě Tassilo z Festetics v prestižním Jockey Clubu v Newmarketu nebo na zámku vévody z Westminsteru. Vévoda prý dokonce Adama považoval za "jediného umělce", který podle něj uměl malovat plnokrevné koně.
Zpráva o tom se přirozeně rychle rozšířila ve šlechtických kruzích. A tak byl Emil Adam brzy pověřen namalovat prince z Walesu a později krále Eduarda VII. během lovu v Maďarsku. Emil Adam byl také vítaným a častým hostem královny Viktorie na slavných dostizích v Ascotu nebo na Derby v Epsomu. Umělec zde ztvárnil několik vítězných koní, ať už s jezdci, nebo bez nich. O několik let později byl pozván do Paříže. Adam zde mohl studovat a malovat nejslavnější koně své doby, mimo jiné koně Williama Kissama Vanderbilta, jednoho z nejslavnějších podnikatelů, filantropů a chovatelů koní své doby.
Při všech svých cestách si umělec stále nacházel čas na rodinný život. V roce 1872 se oženil se svou sestřenicí Josephine Marií Wurmbovou. S ní měl nejméně dvanáct dětí, z nichž deset dosáhlo dospělosti. Jeden z jeho synů, Richard Benno Adam, se později sám stal uznávaným umělcem a pokračoval v jeho šlépějích a věnoval se také malbě portrétů a koní. V létě tak mohl navštívit bavorský zámek Possenhofen. Při této příležitosti vytvořil skupinový portrét s císařovnou Alžbětou, známější jako Sisi.
Kde se vzala láska Emila Adama ke krásným koním? Dnes můžeme jen spekulovat, ale pravděpodobně to měli v rodině. Poté, co ho učil jeho dědeček Albrecht Adam a otec, malíř zvířat Benno Adam, se Emil stal žákem svého strýce, malíře bitev Franze Adama. Na jeho obrazech hráli koně hlavní roli v pravém slova smyslu, ale většinou byli jen komparsem. Emil je naopak postavil do centra své práce již na počátku - a úspěšně. V 17 letech dostal od arcivévody Karla Ludvíka zakázku na několik obrazů koní. Postupem času se umělec dále viditelně rozvíjel: rozšířil svůj repertoár o jezdecké portréty a lovecké výjevy. Za pozornost stojí zejména vynikající využití světla.