Otec Emanuela de Witte byl učitelem v nizozemském městě Alkmaar. Svému synovi dával lekce a byl by rád, kdyby šel v jeho stopách. Mladý de Witte byl však rozhodnutý stát se malířem, a tak ve svých 19 letech vstoupil do cechu sv. Lukáše v Alkmaaru. Cech existoval téměř ve všech nizozemských městech. Členy cechu byli místní malíři, sochaři a řemeslníci. Jen tak mohli vyučit učně, zaměstnat tovaryše a nabízet a prodávat svá umělecká díla veřejnosti. O několik let později se malíř přestěhoval do Delftu, kde studoval u Evert van Aelst, velmi známého holandského malíře zátiší. Poté žil v Rotterdamu a Amsterdamu, kde se v roce 1651 oženil s Geerje Arentsovou a stal se otcem dcery. Jen o čtyři roky později manželka zemřela a de Witte se znovu oženil. Jeho druhá manželka Lysbeth van der Plas byla krátce nato přistižena při krádeži a za trest vypovězena z města. Poté žila potupně za hradbami města, kde o čtyři roky později zemřela. Tento incident značně poškodil de Witteho společenské postavení a způsobil, že kvůli soudním sporům do značné míry zchudl.
Jeho umělecké schopnosti se však nezmenšily a pokračoval v malování. Kromě portrétů se Emanuel de Witte věnoval také mytologickým, historickým a náboženským námětům. V druhé polovině svého života také velmi často působil v kostelech. Mezi jeho nejznámější díla patří obrazy interiérů různých modliteben, například obraz "Interiér portugalské synagogy v Amsterdamu". Nemaloval však vždy podle skutečnosti, ale podle svého smyslu pro krásu. Nechal interiéry různých kostelů splynout do jednoho obrazu, namaloval do něj neexistující návštěvníky kostela nebo je vynechal. Také jeho velmi slavný obraz "Palác v italském městě" je čistě fantazijním obrazem. Velmi zřídka maloval krajiny, ulice a náměstí.
Jako umělec a svým malířským stylem de Witte velmi zapůsobil, jako člověk byl prý podle vyprávění současníků dost obtížný. Byl by tedy dost cholerický, hádavý a hazardní povahy. Možná ho však poznamenaly i soukromé starosti způsobené smrtí dvou manželek, obviněními a soudními procesy a s nimi spojeným ponižováním. Ve věku 75 let se umělec oběsil na mostě přes amsterdamský kanál. Jeho tělo bylo nalezeno až po několika týdnech.
Otec Emanuela de Witte byl učitelem v nizozemském městě Alkmaar. Svému synovi dával lekce a byl by rád, kdyby šel v jeho stopách. Mladý de Witte byl však rozhodnutý stát se malířem, a tak ve svých 19 letech vstoupil do cechu sv. Lukáše v Alkmaaru. Cech existoval téměř ve všech nizozemských městech. Členy cechu byli místní malíři, sochaři a řemeslníci. Jen tak mohli vyučit učně, zaměstnat tovaryše a nabízet a prodávat svá umělecká díla veřejnosti. O několik let později se malíř přestěhoval do Delftu, kde studoval u Evert van Aelst, velmi známého holandského malíře zátiší. Poté žil v Rotterdamu a Amsterdamu, kde se v roce 1651 oženil s Geerje Arentsovou a stal se otcem dcery. Jen o čtyři roky později manželka zemřela a de Witte se znovu oženil. Jeho druhá manželka Lysbeth van der Plas byla krátce nato přistižena při krádeži a za trest vypovězena z města. Poté žila potupně za hradbami města, kde o čtyři roky později zemřela. Tento incident značně poškodil de Witteho společenské postavení a způsobil, že kvůli soudním sporům do značné míry zchudl.
Jeho umělecké schopnosti se však nezmenšily a pokračoval v malování. Kromě portrétů se Emanuel de Witte věnoval také mytologickým, historickým a náboženským námětům. V druhé polovině svého života také velmi často působil v kostelech. Mezi jeho nejznámější díla patří obrazy interiérů různých modliteben, například obraz "Interiér portugalské synagogy v Amsterdamu". Nemaloval však vždy podle skutečnosti, ale podle svého smyslu pro krásu. Nechal interiéry různých kostelů splynout do jednoho obrazu, namaloval do něj neexistující návštěvníky kostela nebo je vynechal. Také jeho velmi slavný obraz "Palác v italském městě" je čistě fantazijním obrazem. Velmi zřídka maloval krajiny, ulice a náměstí.
Jako umělec a svým malířským stylem de Witte velmi zapůsobil, jako člověk byl prý podle vyprávění současníků dost obtížný. Byl by tedy dost cholerický, hádavý a hazardní povahy. Možná ho však poznamenaly i soukromé starosti způsobené smrtí dvou manželek, obviněními a soudními procesy a s nimi spojeným ponižováním. Ve věku 75 let se umělec oběsil na mostě přes amsterdamský kanál. Jeho tělo bylo nalezeno až po několika týdnech.
Stránka 1 / 1