Else Lasker-Schülerová, známá především jako spisovatelka, se nejprve věnovala kresbě, které se věnovala po celý život, a teprve poté se začala věnovat literatuře. Její grafické práce mají skicovitý a kontrastní styl, kombinace dvou velkých talentů, obrazu a textu, je zřejmá. Do svých kreseb často začleňovala název obrázku v dolní části obrázku. Mnoho svých básnických knih sama ilustrovala.
Již v mládí se autor několikrát setkal se smrtí. Její oblíbený bratr Paul zemřel, když jí bylo 13 let, otec a milovaná matka Jeanette krátce poté. Provdala se za lékaře Bertholda Laskera a odjela do Berlína. První manželství bylo po devíti letech rozvedeno, otec jejího syna Paula zůstal neznámý. Krátce po rozvodu s Laskerem se provdala za spisovatele Georga Lewina (Herwart Walden), redaktora časopisu "Der Sturm". V Berlíně navázala kontakty s literární scénou, pohybovala se v kruzích avantgardních umělců, jako byli Oskar Kokoschka, Peter Hille a Gottfried Benn, a mohla publikovat svá lyrická díla v časopisech. Se zhoršující se politickou situací v Německu se však se svým expresionistickým a avantgardním uměním ocitala ve stále ohroženější situaci. Když její jediný syn Paul - pojmenovaný po jejím zesnulém bratrovi - zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu, dostala se umělkyně do hluboké krize. Osobní vztahy a četné ztráty, které utrpěla, hrají v jejím díle zvláštní roli. Z jejích děl lze vyčíst i odkazy na aktuální politické dění. Zároveň lze některá její díla číst jako únik z reality do barevného orientálního světa. Navzdory svému nevyzpytatelnému životu zůstala Lasker-Schülerová člověkem, který byl veden láskou k životu, žil svým vlastním mýtem a byl zcela avantgardním umělcem.
S Franz Marc, který psal pod pseudonymem "Blue Rider", si vyměňovala básnické dopisy, zatímco ona sama vystupovala jako "princ Jussuf z Théb". Vymyslela si tedy nový životopis, v němž se narodila jako princ v Egyptě. Tato umělá postava, za kterou se vydávala i v kostýmu, jí někdy vynesla posměch a její sebevědomé vystupování vedlo k pověsti výstřednice, kterou nelze brát vážně. Po celý život ji hnala touha po Orientu. Když německá Židovka a věřící umělkyně uprchla před politickými poměry do Švýcarska, podnikla odtud cesty do Palestiny a do Jeruzaléma, po němž toužila. Protože jí později byla zamítnuta zpáteční cesta do Švýcarska, zůstala v Jeruzalémě, kde žila v chudobě, ale měla kontakty na prostředí exilových umělců. Zemřela v Jeruzalémě v lednu 1945 a konce druhé světové války se nedožila.
Else Lasker-Schülerová, známá především jako spisovatelka, se nejprve věnovala kresbě, které se věnovala po celý život, a teprve poté se začala věnovat literatuře. Její grafické práce mají skicovitý a kontrastní styl, kombinace dvou velkých talentů, obrazu a textu, je zřejmá. Do svých kreseb často začleňovala název obrázku v dolní části obrázku. Mnoho svých básnických knih sama ilustrovala.
Již v mládí se autor několikrát setkal se smrtí. Její oblíbený bratr Paul zemřel, když jí bylo 13 let, otec a milovaná matka Jeanette krátce poté. Provdala se za lékaře Bertholda Laskera a odjela do Berlína. První manželství bylo po devíti letech rozvedeno, otec jejího syna Paula zůstal neznámý. Krátce po rozvodu s Laskerem se provdala za spisovatele Georga Lewina (Herwart Walden), redaktora časopisu "Der Sturm". V Berlíně navázala kontakty s literární scénou, pohybovala se v kruzích avantgardních umělců, jako byli Oskar Kokoschka, Peter Hille a Gottfried Benn, a mohla publikovat svá lyrická díla v časopisech. Se zhoršující se politickou situací v Německu se však se svým expresionistickým a avantgardním uměním ocitala ve stále ohroženější situaci. Když její jediný syn Paul - pojmenovaný po jejím zesnulém bratrovi - zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu, dostala se umělkyně do hluboké krize. Osobní vztahy a četné ztráty, které utrpěla, hrají v jejím díle zvláštní roli. Z jejích děl lze vyčíst i odkazy na aktuální politické dění. Zároveň lze některá její díla číst jako únik z reality do barevného orientálního světa. Navzdory svému nevyzpytatelnému životu zůstala Lasker-Schülerová člověkem, který byl veden láskou k životu, žil svým vlastním mýtem a byl zcela avantgardním umělcem.
S Franz Marc, který psal pod pseudonymem "Blue Rider", si vyměňovala básnické dopisy, zatímco ona sama vystupovala jako "princ Jussuf z Théb". Vymyslela si tedy nový životopis, v němž se narodila jako princ v Egyptě. Tato umělá postava, za kterou se vydávala i v kostýmu, jí někdy vynesla posměch a její sebevědomé vystupování vedlo k pověsti výstřednice, kterou nelze brát vážně. Po celý život ji hnala touha po Orientu. Když německá Židovka a věřící umělkyně uprchla před politickými poměry do Švýcarska, podnikla odtud cesty do Palestiny a do Jeruzaléma, po němž toužila. Protože jí později byla zamítnuta zpáteční cesta do Švýcarska, zůstala v Jeruzalémě, kde žila v chudobě, ale měla kontakty na prostředí exilových umělců. Zemřela v Jeruzalémě v lednu 1945 a konce druhé světové války se nedožila.
Stránka 1 / 1