18. dynastie v Egyptě zahrnuje období často označované jako nová říše nebo třetí vrcholná fáze Egypta. Nastal čas změn. Egypt je zemí, která se v minulosti jen zřídka vyhýbala konfliktům. Na počátku 18. dynastie nastalo období klidu a přišla slavná doba faraonů. Egyptské umění zůstalo do té doby na relativně nízké úrovni. Umění bylo vytvořeno pro mrtvé. Plošné malby, které zdobily hrobky zemřelých, byly jednoduchého provedení a designu. S příchodem faraonů se změnilo chápání umění. Údolí králů se stalo ústředním bodem majestátních hrobek. Vybrané místo se stalo spojovacím článkem mezi vírou v bohy a kultem mrtvých. Dílo umělců už nemělo sloužit jedinému účelu, mělo umožnit mrtvým králům velkolepě žít dál a mělo být meluzínou pro přízeň bohů. Když Howard Carter otevřel Tutanchamonovu hrobku, odhalil téměř nepředstavitelnou nádheru s uměleckými díly z 18. dynastie. Umělci použili materiály nevyčíslitelné hodnoty. Na výrobu hrobových předmětů se používaly drahé kameny, zlato, stříbro a měď. Je těžké si představit, že ve stejné době se v Evropě chýlila ke konci doba bronzová.
Vynikajícím příkladem umění 18. dynastie je socha panovnice Hatšepsut. Jediná žena, která kdy vládla Egyptu, je dnes k vidění v Metropolitním muzeu. Faraonka vypadá neuvěřitelně mladě, leštěný kámen jí dodává lesk a tvář má jemné rysy. Divák by si ji mohl spíše splést s baletkou než s jedinou egyptskou královnou. Umělkyně Judy Chicago vyhradila královně místo ve své instalaci The Dinner Party.
Důležitým úkolem egyptských umělců bylo zvolit přesnou a jednoznačnou formu zobrazení. Z dnešního pohledu se jednotlivé motivy zdají být jednoduché a schematické, ale nástěnné malby vyprávějí detailní příběhy. S uzavřením hrobů měly příběhy ožít a doprovázet cestu mrtvých. Umělci při tvorbě nástěnných maleb postupovali systematicky. Náčrtky se kreslily na papyrus a přenášely se na stěny výraznými barvami. Předem natažené struny vyznačily přesnou polohu motivů. Kvůli ochraně duše mrtvého se všechna umělecká díla vytvářela podle přísných pravidel zobrazování. Egyptské nástěnné umění dodržuje geometrické zákonitosti v uspořádání opakujících se prvků. Výsledkem je harmonický a vyvážený dojem, který je v této podobě jedinečný. Sochaři a malíři 18. dynastie by nebyli umělci v moderním slova smyslu, protože jim chyběla tvůrčí a umělecká svoboda, přesto jejich zobrazení nacházejí napodobitele a obdivovatele i po mnoha staletích.
18. dynastie v Egyptě zahrnuje období často označované jako nová říše nebo třetí vrcholná fáze Egypta. Nastal čas změn. Egypt je zemí, která se v minulosti jen zřídka vyhýbala konfliktům. Na počátku 18. dynastie nastalo období klidu a přišla slavná doba faraonů. Egyptské umění zůstalo do té doby na relativně nízké úrovni. Umění bylo vytvořeno pro mrtvé. Plošné malby, které zdobily hrobky zemřelých, byly jednoduchého provedení a designu. S příchodem faraonů se změnilo chápání umění. Údolí králů se stalo ústředním bodem majestátních hrobek. Vybrané místo se stalo spojovacím článkem mezi vírou v bohy a kultem mrtvých. Dílo umělců už nemělo sloužit jedinému účelu, mělo umožnit mrtvým králům velkolepě žít dál a mělo být meluzínou pro přízeň bohů. Když Howard Carter otevřel Tutanchamonovu hrobku, odhalil téměř nepředstavitelnou nádheru s uměleckými díly z 18. dynastie. Umělci použili materiály nevyčíslitelné hodnoty. Na výrobu hrobových předmětů se používaly drahé kameny, zlato, stříbro a měď. Je těžké si představit, že ve stejné době se v Evropě chýlila ke konci doba bronzová.
Vynikajícím příkladem umění 18. dynastie je socha panovnice Hatšepsut. Jediná žena, která kdy vládla Egyptu, je dnes k vidění v Metropolitním muzeu. Faraonka vypadá neuvěřitelně mladě, leštěný kámen jí dodává lesk a tvář má jemné rysy. Divák by si ji mohl spíše splést s baletkou než s jedinou egyptskou královnou. Umělkyně Judy Chicago vyhradila královně místo ve své instalaci The Dinner Party.
Důležitým úkolem egyptských umělců bylo zvolit přesnou a jednoznačnou formu zobrazení. Z dnešního pohledu se jednotlivé motivy zdají být jednoduché a schematické, ale nástěnné malby vyprávějí detailní příběhy. S uzavřením hrobů měly příběhy ožít a doprovázet cestu mrtvých. Umělci při tvorbě nástěnných maleb postupovali systematicky. Náčrtky se kreslily na papyrus a přenášely se na stěny výraznými barvami. Předem natažené struny vyznačily přesnou polohu motivů. Kvůli ochraně duše mrtvého se všechna umělecká díla vytvářela podle přísných pravidel zobrazování. Egyptské nástěnné umění dodržuje geometrické zákonitosti v uspořádání opakujících se prvků. Výsledkem je harmonický a vyvážený dojem, který je v této podobě jedinečný. Sochaři a malíři 18. dynastie by nebyli umělci v moderním slova smyslu, protože jim chyběla tvůrčí a umělecká svoboda, přesto jejich zobrazení nacházejí napodobitele a obdivovatele i po mnoha staletích.
Stránka 1 / 10