Sir Edwin Landseer (1802-1873) se narodil jako nejmladší ze tří synů britského rytce Johna Landseera. Zatímco jeho bratr Thomas Landseer se stal rovněž rytcem a jeho další bratr Charles Landseer se věnoval historické malbě, Edwinova díla obsahovala vedle portrétů především přírodní a zvířecí motivy. První lekce dostal od svého otce. Později studoval u různých malířů, především u malíře historie Benjamin Robert Haydon. Podpořil ho ve výrobě zvířecích taxidermií. Tímto způsobem se měl seznámit s anatomií zvířat. Toto detailní a plastické ztvárnění se později objevilo v mnoha jeho dílech. Landseer byl považován za zázračné dítě. První vlastní výstavu v Královské akademii měl ve 13 letech. Ve svých dvaceti letech se poprvé vydal do Skotska. Během pobytu se zamiloval nejen do divoké přírody Vysočiny, ale také do téměř o 20 let starší vévodkyně z Bedfordu Georginy Russellové. Navzdory velkému věkovému rozdílu spolu měli poměr.
Mnoho pozdějších děl Edwina Landseera bylo ovlivněno skotskou přírodou. Stejně tak jedno z jeho nejslavnějších děl "The Monarch of The Glen". Obraz majestátního jelena je dodnes jedním z nejpopulárnějších děl britského umění. Díky svým zvířecím motivům a zobrazování přírody se Edwin Landseer stal oblíbeným malířem královny Viktorie, která ho v roce 1850 povýšila do rytířského stavu. Kromě přírodních motivů maloval Edwin Landseer především psy. Mnoho bohatých a urozených Britů si u něj nechalo portrétovat své domácí mazlíčky. Zvláště často maloval černobílou verzi novofundlandského psa, tehdy známého jako novofundlandský pes. Později byla na jeho počest přejmenována na Landseer. "A Distinguished Member of the Humane Society" je jedním z jeho nejslavnějších vyobrazení tohoto plemene psů.
Kolem roku 1840, ve svých 30 letech, se Edwin Landseer těžce nervově zhroutil, z čehož se již nikdy nezotavil. Zbytek jeho života byl poznamenán depresemi, alkoholem a drogami. Proto také odmítl místo prezidenta Královské akademie, které mu bylo nabídnuto v roce 1866. S přibývajícím věkem se Landseerovo duševní zdraví stále zhoršovalo. Jeho rodina ho v roce 1872 musela prohlásit za duševně nezpůsobilého. To však Landseerovi nebránilo v malování až do konce života.
Sir Edwin Landseer (1802-1873) se narodil jako nejmladší ze tří synů britského rytce Johna Landseera. Zatímco jeho bratr Thomas Landseer se stal rovněž rytcem a jeho další bratr Charles Landseer se věnoval historické malbě, Edwinova díla obsahovala vedle portrétů především přírodní a zvířecí motivy. První lekce dostal od svého otce. Později studoval u různých malířů, především u malíře historie Benjamin Robert Haydon. Podpořil ho ve výrobě zvířecích taxidermií. Tímto způsobem se měl seznámit s anatomií zvířat. Toto detailní a plastické ztvárnění se později objevilo v mnoha jeho dílech. Landseer byl považován za zázračné dítě. První vlastní výstavu v Královské akademii měl ve 13 letech. Ve svých dvaceti letech se poprvé vydal do Skotska. Během pobytu se zamiloval nejen do divoké přírody Vysočiny, ale také do téměř o 20 let starší vévodkyně z Bedfordu Georginy Russellové. Navzdory velkému věkovému rozdílu spolu měli poměr.
Mnoho pozdějších děl Edwina Landseera bylo ovlivněno skotskou přírodou. Stejně tak jedno z jeho nejslavnějších děl "The Monarch of The Glen". Obraz majestátního jelena je dodnes jedním z nejpopulárnějších děl britského umění. Díky svým zvířecím motivům a zobrazování přírody se Edwin Landseer stal oblíbeným malířem královny Viktorie, která ho v roce 1850 povýšila do rytířského stavu. Kromě přírodních motivů maloval Edwin Landseer především psy. Mnoho bohatých a urozených Britů si u něj nechalo portrétovat své domácí mazlíčky. Zvláště často maloval černobílou verzi novofundlandského psa, tehdy známého jako novofundlandský pes. Později byla na jeho počest přejmenována na Landseer. "A Distinguished Member of the Humane Society" je jedním z jeho nejslavnějších vyobrazení tohoto plemene psů.
Kolem roku 1840, ve svých 30 letech, se Edwin Landseer těžce nervově zhroutil, z čehož se již nikdy nezotavil. Zbytek jeho života byl poznamenán depresemi, alkoholem a drogami. Proto také odmítl místo prezidenta Královské akademie, které mu bylo nabídnuto v roce 1866. S přibývajícím věkem se Landseerovo duševní zdraví stále zhoršovalo. Jeho rodina ho v roce 1872 musela prohlásit za duševně nezpůsobilého. To však Landseerovi nebránilo v malování až do konce života.
Stránka 1 / 3