Malíř Eduard Theodor Grützner a později Ritter von Grützner patří k nejvýznamnějším mnichovským žánrovým malířům druhé poloviny 19. století. V historii je považován za "mnišského malíře", protože se ve svých obrazech zaměřoval na klášterní život. Na uměleckých dílech Eduarda Theodora Grütznera bylo často patrné, že klášterní život zobrazoval vždy velmi vesele a bujarým způsobem a často zachycoval asketické kardinály s nesympatickými rysy tváře. Přestože existuje jen několik málo zátiší Eduarda Theodora Grütznera, měl tento typ uměleckých děl obzvlášť rád a maloval je s vášní.
Talent malíře Eduarda Theodora Grütznera byl rozpoznán již v raném věku a byl podporován církví i šlechtou. Jako nejmladší dítě z chudé selské rodiny maloval na vše, co mu přišlo pod ruku, a tak již v mladém věku obšťastňoval mnohé vesničany svými kresbami zvířat a lidí. Prostřednictvím vesnického faráře a architekta Hirschberga dostal Eduard Theodor Grützner možnost navštěvovat vyšší školy a vzdělávat se jako umělec. Setkal se s různými umělci, jako byli Hermann Dyck, Hermann Anschütz a Carl Theodor von Piloty, a učil se od nich jak malbě, tak i tématům, jako byly ideály krásy v antice. To však trvalo jen krátce, protože Eduard Theodor Grützner se brzy přestěhoval do vlastního ateliéru v Mnichově a tvořil vlastní obrazy. Eduard Theodor Grützner byl nejen nadšeným malířem, ale také vášnivým sběratelem. Už v mládí začal sbírat minerály a motýly. Díky svému sběratelskému nadšení si ve čtrnácti letech vytáhl výtisk "Lehrbuch der Krystallkunde" (Učebnice krystalografie) od mineraloga Carla Rammelsberga. Eduard Theodor Grützner sbíral zvláštní kousky z období rané renesance a německé pozdní gotiky. To se odrazilo i v jeho malířské tvorbě. Kvůli své velké sběratelské vášni maloval portréty mineralogů a geologů, které obdivoval pro jejich práci. Ve stáří dával Eduard Theodor Grützner přednost sbírání uměleckých děl z Dálného východu a naučil se japonsky. Hodně se zabýval čínskou filozofií a nechal ji proniknout i do svého malířství. Do svých uměleckých děl zapracovával postavy Buddhy nebo čínské vázy. Ve větších kompozicích zdůrazňoval zejména své sběratelské předměty z Dálného východu z vlastní sbírky starožitností.
Malíř Eduard Theodor Grützner se těšil velké oblibě mezi svými malířskými kolegy i mezi šlechtou. Malíř a spisovatel Friedrich Pecht proto v jednom časopise oznámil, že Eduardu Theodoru Grütznerovi udělil titul profesora sám kníže regent. Kromě toho Eduard Theodor Grützner obdržel Rytířský kříž svatého Michala a v roce 1916 byl na základě udělení Řádu za zásluhy o bavorskou korunu povýšen do osobního šlechtického stavu.
Malíř Eduard Theodor Grützner a později Ritter von Grützner patří k nejvýznamnějším mnichovským žánrovým malířům druhé poloviny 19. století. V historii je považován za "mnišského malíře", protože se ve svých obrazech zaměřoval na klášterní život. Na uměleckých dílech Eduarda Theodora Grütznera bylo často patrné, že klášterní život zobrazoval vždy velmi vesele a bujarým způsobem a často zachycoval asketické kardinály s nesympatickými rysy tváře. Přestože existuje jen několik málo zátiší Eduarda Theodora Grütznera, měl tento typ uměleckých děl obzvlášť rád a maloval je s vášní.
Talent malíře Eduarda Theodora Grütznera byl rozpoznán již v raném věku a byl podporován církví i šlechtou. Jako nejmladší dítě z chudé selské rodiny maloval na vše, co mu přišlo pod ruku, a tak již v mladém věku obšťastňoval mnohé vesničany svými kresbami zvířat a lidí. Prostřednictvím vesnického faráře a architekta Hirschberga dostal Eduard Theodor Grützner možnost navštěvovat vyšší školy a vzdělávat se jako umělec. Setkal se s různými umělci, jako byli Hermann Dyck, Hermann Anschütz a Carl Theodor von Piloty, a učil se od nich jak malbě, tak i tématům, jako byly ideály krásy v antice. To však trvalo jen krátce, protože Eduard Theodor Grützner se brzy přestěhoval do vlastního ateliéru v Mnichově a tvořil vlastní obrazy. Eduard Theodor Grützner byl nejen nadšeným malířem, ale také vášnivým sběratelem. Už v mládí začal sbírat minerály a motýly. Díky svému sběratelskému nadšení si ve čtrnácti letech vytáhl výtisk "Lehrbuch der Krystallkunde" (Učebnice krystalografie) od mineraloga Carla Rammelsberga. Eduard Theodor Grützner sbíral zvláštní kousky z období rané renesance a německé pozdní gotiky. To se odrazilo i v jeho malířské tvorbě. Kvůli své velké sběratelské vášni maloval portréty mineralogů a geologů, které obdivoval pro jejich práci. Ve stáří dával Eduard Theodor Grützner přednost sbírání uměleckých děl z Dálného východu a naučil se japonsky. Hodně se zabýval čínskou filozofií a nechal ji proniknout i do svého malířství. Do svých uměleckých děl zapracovával postavy Buddhy nebo čínské vázy. Ve větších kompozicích zdůrazňoval zejména své sběratelské předměty z Dálného východu z vlastní sbírky starožitností.
Malíř Eduard Theodor Grützner se těšil velké oblibě mezi svými malířskými kolegy i mezi šlechtou. Malíř a spisovatel Friedrich Pecht proto v jednom časopise oznámil, že Eduardu Theodoru Grütznerovi udělil titul profesora sám kníže regent. Kromě toho Eduard Theodor Grützner obdržel Rytířský kříž svatého Michala a v roce 1916 byl na základě udělení Řádu za zásluhy o bavorskou korunu povýšen do osobního šlechtického stavu.
Stránka 1 / 1