Krajinomalba by v žádném případě neměla být zaměňována s pouhým pohledem na přírodu a od starověku až po současnost se neustále měnila. Malíř Edmund John Niemann, kterého toto umění přitahovalo, žil v letech 1813 až 1876 a prožil tedy několik uměleckých epoch, kterým se věnoval někdy více a někdy méně. Vzhledem ke svému věku zažil krajinářský portrétista, který se narodil v londýnském Islingtonu, jak doznívající epochy klasicismu a romantismu, tak i epochy nové: Biedermeier, realismus a impresionismus. E. J. Niemann na širokém výběru různých témat dokazuje, že krajinu nelze redukovat pouze na přírodní jevy. Jestliže mezi jeho oblíbené motivy patří také říční krajiny Temže a Swale u Richmondu v Yorkshiru, pak jeho široký obrazový repertoár městských, venkovských a přírodě blízkých obrazových center prozrazuje rozmanitost jeho malířské tvorby.
Díky svému otci Johnu Diedrichu Niemannovi, členu rodiny Lloydů, který pocházel z Mindenu ve Vestfálsku, byl Edmund zpočátku také bankovním úředníkem v londýnské City. Jen o několik měsíců později byl ještě mladý nadšenec pro umění vylosován a od té doby se věnoval umění. V roce 1839 se krajinář usadil v High Wycombe v hrabství Buckinghamshire a od té doby maloval v plenéru. V roce 1844 byla uznána jeho první díla a E. J. Niemann vystavoval své první dílo "Na Temži - u Great Marlow, Bucks" v Královské akademii. Publikace v mnoha prestižních galeriích, jako je například již zmíněná British Institution, Královská skotská akademie, Královský institut a Pařížský salon, dokazují třídu zesnulého umělce. Ten také v roce 1848 založil vlastní výstavu, takzvanou "Svobodnou výstavu", která se později přejmenovala na "Národní instituci". Přestože výstava více než 500 obrazů a soch neměla dlouhého trvání, o to větší úspěch měla.
Obrazy E. J. Niemanna mluví vlastní řečí, aniž by skrývaly malířské styly, k nimž autora přitahovaly. Romantické náměty Williama Turnera nebo Caspara Davida Friedricha jsou tak stejně přitažlivé jako realistický realismus. Ten je patrný ve velmi realistickém použití barev, které umělec uměl pojmout mnoha různými způsoby. Nechat pohled bloudit do dálky a přitom vytvořit transcendentální vztah mezi snem a realitou je však také těžištěm jeho malby. V obrazech "Černý hrad", "Pohled na Whitby", ale i "Večer na francouzském pobřeží" a dalších malířských studiích je tak rozpoznatelný romantický sen o obrazovém kouzlu. Především zde mají být stimulovány emocionální procesy mezi divákem a obrazem, které odhalují něco mnohem většího, vzrušujícího, co se skrývá za povahou. Barevná intenzita těchto snímků tak jedinečným způsobem odhaluje působení světla v prostoru. Některé obrazy Edmunda Johna Niemanna jsou tedy navzdory své blízkosti realitě určeny také ke snění.
Krajinomalba by v žádném případě neměla být zaměňována s pouhým pohledem na přírodu a od starověku až po současnost se neustále měnila. Malíř Edmund John Niemann, kterého toto umění přitahovalo, žil v letech 1813 až 1876 a prožil tedy několik uměleckých epoch, kterým se věnoval někdy více a někdy méně. Vzhledem ke svému věku zažil krajinářský portrétista, který se narodil v londýnském Islingtonu, jak doznívající epochy klasicismu a romantismu, tak i epochy nové: Biedermeier, realismus a impresionismus. E. J. Niemann na širokém výběru různých témat dokazuje, že krajinu nelze redukovat pouze na přírodní jevy. Jestliže mezi jeho oblíbené motivy patří také říční krajiny Temže a Swale u Richmondu v Yorkshiru, pak jeho široký obrazový repertoár městských, venkovských a přírodě blízkých obrazových center prozrazuje rozmanitost jeho malířské tvorby.
Díky svému otci Johnu Diedrichu Niemannovi, členu rodiny Lloydů, který pocházel z Mindenu ve Vestfálsku, byl Edmund zpočátku také bankovním úředníkem v londýnské City. Jen o několik měsíců později byl ještě mladý nadšenec pro umění vylosován a od té doby se věnoval umění. V roce 1839 se krajinář usadil v High Wycombe v hrabství Buckinghamshire a od té doby maloval v plenéru. V roce 1844 byla uznána jeho první díla a E. J. Niemann vystavoval své první dílo "Na Temži - u Great Marlow, Bucks" v Královské akademii. Publikace v mnoha prestižních galeriích, jako je například již zmíněná British Institution, Královská skotská akademie, Královský institut a Pařížský salon, dokazují třídu zesnulého umělce. Ten také v roce 1848 založil vlastní výstavu, takzvanou "Svobodnou výstavu", která se později přejmenovala na "Národní instituci". Přestože výstava více než 500 obrazů a soch neměla dlouhého trvání, o to větší úspěch měla.
Obrazy E. J. Niemanna mluví vlastní řečí, aniž by skrývaly malířské styly, k nimž autora přitahovaly. Romantické náměty Williama Turnera nebo Caspara Davida Friedricha jsou tak stejně přitažlivé jako realistický realismus. Ten je patrný ve velmi realistickém použití barev, které umělec uměl pojmout mnoha různými způsoby. Nechat pohled bloudit do dálky a přitom vytvořit transcendentální vztah mezi snem a realitou je však také těžištěm jeho malby. V obrazech "Černý hrad", "Pohled na Whitby", ale i "Večer na francouzském pobřeží" a dalších malířských studiích je tak rozpoznatelný romantický sen o obrazovém kouzlu. Především zde mají být stimulovány emocionální procesy mezi divákem a obrazem, které odhalují něco mnohem většího, vzrušujícího, co se skrývá za povahou. Barevná intenzita těchto snímků tak jedinečným způsobem odhaluje působení světla v prostoru. Některé obrazy Edmunda Johna Niemanna jsou tedy navzdory své blízkosti realitě určeny také ke snění.
Stránka 1 / 1