Život a umělecká tvorba Clary Siewert se vyznačují nesourodostí. Ačkoli svými aspiracemi a životním stylem vždy patřila k měšťanské vzdělané elitě, ve svém uměleckém projevu si našla cestu k modernosti. Vyrůstala v Gdaňsku a se svými sestrami žila typickým životem dcery z vyšší třídy. Její otec musel po politických konfliktech uprchnout z Ruska a nový domov našel ve svobodném městě Gdaňsk. Její matka mezi své přímé předky počítala romantické spisovatelské ikony Friedricha a Augusta Wilhelma Schlegelovy. Výuka jízdy na koni byla samozřejmostí, stejně jako umělecké vzdělání jejích dcer. Tato společenská aspirace však byla v rozporu s ekonomickou situací rodiny. Život sester měl být charakterizován panskou identitou a nejistou finanční situací. Pozorovatel později popsal společný byt sester v Berlíně jako vypadlý z doby. S obrazy předků a těžkými, masivními památkami jako nábytkem kontrastoval s moderní metropolí.
Clara Siewert se rozhodla stát se slavnou malířkou ještě jako dítě. Její umělecké vzdělání v Königsbergu a Berlíně ji přivedlo do kontaktu s umělci berlínské secese, v níž progresivní umělci formulovali protiklad k zavedenému akademickému uměleckému establishmentu vilémovské éry. Po založení Secese v roce 1898 se Siewert stala jednou z mála umělkyň, které se dostaly do elitního kruhu. Siewert se rychle prosadil na berlínské umělecké scéně 90. let 19. století a v impresionismu našel odpovídající formu vyjádření. V Berlíně se na přelomu století střetávala vilémovská říše se svými zastaralými idejemi a obrazy s průmyslovou modernou a rostoucím kapitalismem. Rozdělení, ve kterém se Siewert také poznala. V Berlíně se také seznámila s Käthe Kollwitz, která se v pozdějších letech opakovaně snažila zapomenutou kolegyni propagovat a umisťovat ji na výstavy. Obě se spojily ve Sdružení berlínských umělkyň a hledaly nové formy vyjádření, které by odrážely změněnou realitu metropole.
Odchod Clary Siewert z Berlínské secese v roce 1912 náhle ukončil její do té doby úspěšnou kariéru. Přesné okolnosti nebyly dodnes objasněny. Její účast na výstavních projektech skončila a umělkyně zmizela ze scény. Teprve v roce 1936 se naposledy významněji představila v berlínské galerii, ale také neúspěšně. Zlom v její kariéře se časově shodoval s odchodem do společného bytu s jejími dvěma sestrami, které byly rovněž umělecky neúspěšné. Smrt její sestry, která se pokoušela o psaní a měla malý příjem, uvrhla Siewert do depresivní fáze. Po roce 1933 se Siewert stal členem Říšské kulturní komory a v roce 1945 zemřel zcela zbídačený v hroutícím se Berlíně. V roce 2008 byla v Berlíně otevřena výstava s názvem "Clara Siewert. Mezi snem a skutečností" vedl ke znovuobjevení berlínského impresionistického umělce.
Život a umělecká tvorba Clary Siewert se vyznačují nesourodostí. Ačkoli svými aspiracemi a životním stylem vždy patřila k měšťanské vzdělané elitě, ve svém uměleckém projevu si našla cestu k modernosti. Vyrůstala v Gdaňsku a se svými sestrami žila typickým životem dcery z vyšší třídy. Její otec musel po politických konfliktech uprchnout z Ruska a nový domov našel ve svobodném městě Gdaňsk. Její matka mezi své přímé předky počítala romantické spisovatelské ikony Friedricha a Augusta Wilhelma Schlegelovy. Výuka jízdy na koni byla samozřejmostí, stejně jako umělecké vzdělání jejích dcer. Tato společenská aspirace však byla v rozporu s ekonomickou situací rodiny. Život sester měl být charakterizován panskou identitou a nejistou finanční situací. Pozorovatel později popsal společný byt sester v Berlíně jako vypadlý z doby. S obrazy předků a těžkými, masivními památkami jako nábytkem kontrastoval s moderní metropolí.
Clara Siewert se rozhodla stát se slavnou malířkou ještě jako dítě. Její umělecké vzdělání v Königsbergu a Berlíně ji přivedlo do kontaktu s umělci berlínské secese, v níž progresivní umělci formulovali protiklad k zavedenému akademickému uměleckému establishmentu vilémovské éry. Po založení Secese v roce 1898 se Siewert stala jednou z mála umělkyň, které se dostaly do elitního kruhu. Siewert se rychle prosadil na berlínské umělecké scéně 90. let 19. století a v impresionismu našel odpovídající formu vyjádření. V Berlíně se na přelomu století střetávala vilémovská říše se svými zastaralými idejemi a obrazy s průmyslovou modernou a rostoucím kapitalismem. Rozdělení, ve kterém se Siewert také poznala. V Berlíně se také seznámila s Käthe Kollwitz, která se v pozdějších letech opakovaně snažila zapomenutou kolegyni propagovat a umisťovat ji na výstavy. Obě se spojily ve Sdružení berlínských umělkyň a hledaly nové formy vyjádření, které by odrážely změněnou realitu metropole.
Odchod Clary Siewert z Berlínské secese v roce 1912 náhle ukončil její do té doby úspěšnou kariéru. Přesné okolnosti nebyly dodnes objasněny. Její účast na výstavních projektech skončila a umělkyně zmizela ze scény. Teprve v roce 1936 se naposledy významněji představila v berlínské galerii, ale také neúspěšně. Zlom v její kariéře se časově shodoval s odchodem do společného bytu s jejími dvěma sestrami, které byly rovněž umělecky neúspěšné. Smrt její sestry, která se pokoušela o psaní a měla malý příjem, uvrhla Siewert do depresivní fáze. Po roce 1933 se Siewert stal členem Říšské kulturní komory a v roce 1945 zemřel zcela zbídačený v hroutícím se Berlíně. V roce 2008 byla v Berlíně otevřena výstava s názvem "Clara Siewert. Mezi snem a skutečností" vedl ke znovuobjevení berlínského impresionistického umělce.
Stránka 1 / 1