Umění počátku 20. století patří ke klasickému modernismu. Vincent van Gogh a Paul Gauguin připravily půdu pro nové impulsy v umění. Moderní malířství se oddělilo od tradiční malby a poskytlo umělcům velkou svobodu vlastního vyjádření. Ve Francii se rozvinul surrealismus a anglickými galeriemi prošel dech avantgardy, dadaismu, kubismu a fauvismu, uměleckých směrů, které ovlivnily malířství stejně jako literaturu. Umělci měli velkou příležitost experimentovat v mnoha směrech. Malba se vymanila ze všech stanovených hranic. Úspěšní byli ti umělci, kteří si dokázali zajistit přízeň sběratele a získali finanční podporu mecenášů. Jestliže bohémský život byl vždy protikladem společenské normy, na umělecké scéně se rozvinul život v opojení.
Christopher Wood se narodil do jedné z nejoslnivějších uměleckých epoch, které Evropa do té doby zažila. Wood měl velký talent, ale v mladém věku mu chyběl vlastní styl. Malíř ještě nenašel sám sebe, když se dostal do živého víru malířů a sběratelů umění. Vyzkoušel si surrealismus, věnoval se primitivismu a nakonec se připojil k londýnské umělecké skupině, která se hlásila ke klasickým uměleckým konverzím. Důležitými stanicemi v jeho vývoji jsou Paříž, Londýn a St. Ives. Woodovi se znovu a znovu daří vytvářet obrazy, kterými vyvolává na umělecké scéně velký rozruch. Rybářovo loučení zachycuje okamžik na pláži v Cornwallu, který Wood ztvárňuje v "primitivním" stylu, jehož si jako umělec tolik cenil.
Christopher Wood nedokáže načrtnout základní obrysy svých úspěchů. Malířův život se vyznačuje neuvěřitelně úspěšnými výstavami i smutnými neúspěchy. Sinusoidu Woodovy umělecké kariéry provázejí soukromé události. Ani láska k ženám, ani k mužům nevede ke stabilnímu partnerství. Opium bylo v uměleckých kruzích považováno za vhodný prostředek k vyvolání kreativity. V kombinaci s alkoholem prožilo nejeden malíř své dny v opojení. Umělec Christopher Wood trpěl v posledních letech své tvorby bludy pronásledování a zmatku. V Bretani našel anglický malíř motivy, pro které ho umělecká scéna zbožňovala. Renoir již zachytil atmosféru pobřežního města Treboul. Dřevo dodalo krajině naivní výraz. Na konci roku 1930 vytvořil malíř svá poslední díla. Zebra a padák vykazuje zřetelnou blízkost k surrealismu. Malíř ukončil svůj život stejně. O důvodech se spekuluje. Spouštěčem touhy nepokračovat v životě mohly být drogy nebo strach z kritiky.
Umění počátku 20. století patří ke klasickému modernismu. Vincent van Gogh a Paul Gauguin připravily půdu pro nové impulsy v umění. Moderní malířství se oddělilo od tradiční malby a poskytlo umělcům velkou svobodu vlastního vyjádření. Ve Francii se rozvinul surrealismus a anglickými galeriemi prošel dech avantgardy, dadaismu, kubismu a fauvismu, uměleckých směrů, které ovlivnily malířství stejně jako literaturu. Umělci měli velkou příležitost experimentovat v mnoha směrech. Malba se vymanila ze všech stanovených hranic. Úspěšní byli ti umělci, kteří si dokázali zajistit přízeň sběratele a získali finanční podporu mecenášů. Jestliže bohémský život byl vždy protikladem společenské normy, na umělecké scéně se rozvinul život v opojení.
Christopher Wood se narodil do jedné z nejoslnivějších uměleckých epoch, které Evropa do té doby zažila. Wood měl velký talent, ale v mladém věku mu chyběl vlastní styl. Malíř ještě nenašel sám sebe, když se dostal do živého víru malířů a sběratelů umění. Vyzkoušel si surrealismus, věnoval se primitivismu a nakonec se připojil k londýnské umělecké skupině, která se hlásila ke klasickým uměleckým konverzím. Důležitými stanicemi v jeho vývoji jsou Paříž, Londýn a St. Ives. Woodovi se znovu a znovu daří vytvářet obrazy, kterými vyvolává na umělecké scéně velký rozruch. Rybářovo loučení zachycuje okamžik na pláži v Cornwallu, který Wood ztvárňuje v "primitivním" stylu, jehož si jako umělec tolik cenil.
Christopher Wood nedokáže načrtnout základní obrysy svých úspěchů. Malířův život se vyznačuje neuvěřitelně úspěšnými výstavami i smutnými neúspěchy. Sinusoidu Woodovy umělecké kariéry provázejí soukromé události. Ani láska k ženám, ani k mužům nevede ke stabilnímu partnerství. Opium bylo v uměleckých kruzích považováno za vhodný prostředek k vyvolání kreativity. V kombinaci s alkoholem prožilo nejeden malíř své dny v opojení. Umělec Christopher Wood trpěl v posledních letech své tvorby bludy pronásledování a zmatku. V Bretani našel anglický malíř motivy, pro které ho umělecká scéna zbožňovala. Renoir již zachytil atmosféru pobřežního města Treboul. Dřevo dodalo krajině naivní výraz. Na konci roku 1930 vytvořil malíř svá poslední díla. Zebra a padák vykazuje zřetelnou blízkost k surrealismu. Malíř ukončil svůj život stejně. O důvodech se spekuluje. Spouštěčem touhy nepokračovat v životě mohly být drogy nebo strach z kritiky.
Stránka 1 / 1