Britský malíř Cecil Charles Windsor Aldin publikoval od roku 1890 jako mladý muž četné kresby v časopisech a novinách. Maloval venkovský život ve všech jeho podobách. Aldin studoval anatomii a malování zvířat. To mělo velmi pozitivní vliv na jeho ilustrace, které okamžitě zaujmou diváka svými láskyplnými detaily. Aldin pracoval různými malířskými technikami a kromě akvarelu, uhlí a pastelů používal i tužku a tuš.
Zejména milovníci koní si dodnes užívají Aldinova často humorná vyobrazení jezdců, jejich koní, přeplněných kočárů a mnoha neštěstí, která se mohou při práci s koňmi přihodit. Každý, kdo vlastní jednoho nebo více psů, si Aldinovy psí portréty okamžitě oblíbí. Malíř uměl velmi dobře zachytit všední motivy ze života se čtyřnohým přítelem, a to velmi půvabným způsobem. Aldin vycházel z vlastních zkušeností. Měl rád tato milá stvoření a také kreslil psy, kteří s ním žili. Aldin byl nadšen typickým britským honem na lišku, tradičním sportem vyšších vrstev, a věnoval mu řadu obrazů. V Aldinově době byl tento způsob lovu velmi oblíbený; Británie se od té doby stala k lovu lišek kritická.
Aldin netvořil pouze obrazy, na nichž jsou v centru pozornosti zvířata. Vytvořil řadu barevných litografií kostelů, například Westminsterského opatství a katedrály v Canterbury. Proslavil se také jako ilustrátor slavných knih. Aldin ilustroval první román anglického spisovatele Charlese Dickense "The Posthumous Papers of the Pickwick Club". Ještě větší radost bude mít Aldin z ilustrování knihy pro mládež "Black Beauty: The Autobiography of a Horse" anglické autorky Anny Sewellové. S portréty zvířat, zejména koní, měl dlouholeté zkušenosti.
Jako milovník psů měl jistě velkou radost z ilustrování knihy "Můj pes" od Maurice Maeterlinga, která popisuje nerozlučné přátelství mezi buldokem a člověkem. Aldin se věnoval také autorské činnosti, v roce 1920 vydal knihu "Old Manor Houses" a o rok později "Old Inns", kde publikoval své vlastní architektonické obrazy. Jeho obrazy nikdy nepůsobí nepřehledně, každý detail přesvědčivě přispívá k celkovému dojmu. Aldinova díla podávají autentický obraz britské společnosti, plný vtipu a jemného anglického humoru.
Britský malíř Cecil Charles Windsor Aldin publikoval od roku 1890 jako mladý muž četné kresby v časopisech a novinách. Maloval venkovský život ve všech jeho podobách. Aldin studoval anatomii a malování zvířat. To mělo velmi pozitivní vliv na jeho ilustrace, které okamžitě zaujmou diváka svými láskyplnými detaily. Aldin pracoval různými malířskými technikami a kromě akvarelu, uhlí a pastelů používal i tužku a tuš.
Zejména milovníci koní si dodnes užívají Aldinova často humorná vyobrazení jezdců, jejich koní, přeplněných kočárů a mnoha neštěstí, která se mohou při práci s koňmi přihodit. Každý, kdo vlastní jednoho nebo více psů, si Aldinovy psí portréty okamžitě oblíbí. Malíř uměl velmi dobře zachytit všední motivy ze života se čtyřnohým přítelem, a to velmi půvabným způsobem. Aldin vycházel z vlastních zkušeností. Měl rád tato milá stvoření a také kreslil psy, kteří s ním žili. Aldin byl nadšen typickým britským honem na lišku, tradičním sportem vyšších vrstev, a věnoval mu řadu obrazů. V Aldinově době byl tento způsob lovu velmi oblíbený; Británie se od té doby stala k lovu lišek kritická.
Aldin netvořil pouze obrazy, na nichž jsou v centru pozornosti zvířata. Vytvořil řadu barevných litografií kostelů, například Westminsterského opatství a katedrály v Canterbury. Proslavil se také jako ilustrátor slavných knih. Aldin ilustroval první román anglického spisovatele Charlese Dickense "The Posthumous Papers of the Pickwick Club". Ještě větší radost bude mít Aldin z ilustrování knihy pro mládež "Black Beauty: The Autobiography of a Horse" anglické autorky Anny Sewellové. S portréty zvířat, zejména koní, měl dlouholeté zkušenosti.
Jako milovník psů měl jistě velkou radost z ilustrování knihy "Můj pes" od Maurice Maeterlinga, která popisuje nerozlučné přátelství mezi buldokem a člověkem. Aldin se věnoval také autorské činnosti, v roce 1920 vydal knihu "Old Manor Houses" a o rok později "Old Inns", kde publikoval své vlastní architektonické obrazy. Jeho obrazy nikdy nepůsobí nepřehledně, každý detail přesvědčivě přispívá k celkovému dojmu. Aldinova díla podávají autentický obraz britské společnosti, plný vtipu a jemného anglického humoru.
Stránka 1 / 4