19. století - doba převratů, úpadku a nových začátků. Malíř krajinář, který umí uprostřed změn zachytit horizonty, kde se setkává historie, současnost a budoucnost. Carl Rottmann, který se po celý život věnoval monumentální krajinomalbě, nezvěčňoval pouhé výseky přírody, ale místa historické činnosti, pozůstatky lidské civilizace. Jeho názory mu vynesly přízeň krále a vedly k rozchodu s idealizovaným klasicismem.
Rottmann se narodil jako syn univerzitního učitele kreslení a je předurčen k umělecké kariéře. Učí se držet kartáč ještě předtím, než udělá první krůčky. Jeho otec mladé talenty učí a podporuje. Rottmann tráví mládí ve společnosti umělců a svobodných duchů, kde nasává vlivy Johanna Christiana Xellera a George Augusta Wallise. Právě předalpské krajiny probouzejí Rottmannův smysl pro estetiku, jeho vášeň pro přírodu, pro stopy historie, které v ní vystupují. Hory a kopce, hrad Heidelberg a řeka Neckar patří k Rottmannovým nejstarším motivům. Domácí svět se mu však stává úzkým. Mladý muž cestuje po Německu a Rakousku, inspiraci nachází na salcburském venkově. Nakonec se v Mnichově setkává se svým osudem. Jeho sňatek s Friederike Sckellovou přitahuje pozornost nikoho jiného než bavorského krále.
V pouhých třiceti letech a na vrcholu tvůrčích sil se Rottmannův svět náhle rozšiřuje. Ludvík I. si přeje pohled na Palermo a financuje cestu mladého malíře na Sicílii. Rottmann se ocitá na rozcestí. Osud jeho budoucího díla závisel na panovníkově souhlasu či nesouhlasu. Zkoušku však zvládne. Ludwig I. se stal otevřeným obdivovatelem Rottmanna, který se nevyhýbal zobrazování rozkladu a pomíjivosti. U svého oblíbeného krajináře si regent objednal několik cyklů obrazů. První z nich zahrnuje 28 obrazů italských krajin v technice fresky a má zdobit arkády mnichovské Hofgarten. Rottmann pracoval na zakázce tři roky a její výsledek padl příliš brzy za oběť nevyzpytatelnému německému počasí, vlivu nedaleké kašny a bezohlednému vandalismu. Rottmann o tom však nic nevěděl, když v roce 1833 zahájil druhý cyklus obrazů. Na žádost krále měl zvěčnit 38 pohledů na starověká řecká místa. Rottmann podnikl delší cestu do Řecka, kde zažil těžkosti a nepokoje. V Mnichově pracoval pod bedlivým dohledem krále, který téměř denně kontroloval průběh jeho práce. Pokrok je však pomalý. Neustále se rozhodoval o technice, podkladu, barvách a místě výstavy. Podnik se mění v odyseu. Rottmannova vize se zúžila na 23 děl, jejichž dokončení zabralo téměř třetinu jeho života. Přestože byl Rottmann v roce 1841 jmenován dvorním malířem, krátce po dokončení cyklu Řecko zemřel vyčerpaný a sužovaný bolestmi ve věku pouhých 53 let na břišní potíže.
19. století - doba převratů, úpadku a nových začátků. Malíř krajinář, který umí uprostřed změn zachytit horizonty, kde se setkává historie, současnost a budoucnost. Carl Rottmann, který se po celý život věnoval monumentální krajinomalbě, nezvěčňoval pouhé výseky přírody, ale místa historické činnosti, pozůstatky lidské civilizace. Jeho názory mu vynesly přízeň krále a vedly k rozchodu s idealizovaným klasicismem.
Rottmann se narodil jako syn univerzitního učitele kreslení a je předurčen k umělecké kariéře. Učí se držet kartáč ještě předtím, než udělá první krůčky. Jeho otec mladé talenty učí a podporuje. Rottmann tráví mládí ve společnosti umělců a svobodných duchů, kde nasává vlivy Johanna Christiana Xellera a George Augusta Wallise. Právě předalpské krajiny probouzejí Rottmannův smysl pro estetiku, jeho vášeň pro přírodu, pro stopy historie, které v ní vystupují. Hory a kopce, hrad Heidelberg a řeka Neckar patří k Rottmannovým nejstarším motivům. Domácí svět se mu však stává úzkým. Mladý muž cestuje po Německu a Rakousku, inspiraci nachází na salcburském venkově. Nakonec se v Mnichově setkává se svým osudem. Jeho sňatek s Friederike Sckellovou přitahuje pozornost nikoho jiného než bavorského krále.
V pouhých třiceti letech a na vrcholu tvůrčích sil se Rottmannův svět náhle rozšiřuje. Ludvík I. si přeje pohled na Palermo a financuje cestu mladého malíře na Sicílii. Rottmann se ocitá na rozcestí. Osud jeho budoucího díla závisel na panovníkově souhlasu či nesouhlasu. Zkoušku však zvládne. Ludwig I. se stal otevřeným obdivovatelem Rottmanna, který se nevyhýbal zobrazování rozkladu a pomíjivosti. U svého oblíbeného krajináře si regent objednal několik cyklů obrazů. První z nich zahrnuje 28 obrazů italských krajin v technice fresky a má zdobit arkády mnichovské Hofgarten. Rottmann pracoval na zakázce tři roky a její výsledek padl příliš brzy za oběť nevyzpytatelnému německému počasí, vlivu nedaleké kašny a bezohlednému vandalismu. Rottmann o tom však nic nevěděl, když v roce 1833 zahájil druhý cyklus obrazů. Na žádost krále měl zvěčnit 38 pohledů na starověká řecká místa. Rottmann podnikl delší cestu do Řecka, kde zažil těžkosti a nepokoje. V Mnichově pracoval pod bedlivým dohledem krále, který téměř denně kontroloval průběh jeho práce. Pokrok je však pomalý. Neustále se rozhodoval o technice, podkladu, barvách a místě výstavy. Podnik se mění v odyseu. Rottmannova vize se zúžila na 23 děl, jejichž dokončení zabralo téměř třetinu jeho života. Přestože byl Rottmann v roce 1841 jmenován dvorním malířem, krátce po dokončení cyklu Řecko zemřel vyčerpaný a sužovaný bolestmi ve věku pouhých 53 let na břišní potíže.
Stránka 1 / 1