Historie a umělecký vývoj malíře Antoina-Jeana Grose jsou úzce spjaty s Francouzskou revolucí a nástupem Napoleona. Až do svého prvního velkého malířského úspěchu se umělec řídil klasickým vzděláním. Jeho otec byl také úspěšný umělec a učil svého syna, dokud nepřerostl jeho šlépěje a nevklouzl pod křídla Jacques-Louis David. Dosud bezstarostné časy pod pláštěm absolutistického vedení státu se chýlily ke konci. Politické otřesy vrhaly dlouhý stín a finanční potíže nutily mladého Grose vytvářet obrazy, které se snadno prodávaly. V této fázi vytvořil řadu portrétů a obrazů s mytologickým obsahem. Malířovy styky se šlechtou, která mu plnila peněženku, ho po vypuknutí revoluce donutily uprchnout do Itálie.
Rok 1796 znamenal pro Antoina-Jeana Grose změnu a zásadní umělecký průlom. V Miláně se Gros poprvé setkal s Napoleonem. Ten si objednal obraz Napoleon na mostě v Arcole. Gros v krátké době nadšeně vytvořil dvě verze obrazu a od té doby se stal osobním malířem budoucího státníka. Gros měl správný cit pro styl zobrazení, který realisticky zobrazoval a zároveň zmírňoval brutalitu bitev. V době umělcovy tvorby byl v Evropě populární klasicismus, epocha, kterou částečně doprovázel romantismus a romanticky přetvořený pohled výtvarných umělců. Typickým představitelem těchto protichůdných názorů je Antoine-Jean Gros. Paradox mezi hrůzami bitevního pole a hrdinskými pocity nachází v díle jednotu. Tento talent měl velký vliv na romantické malíře v celé Evropě.
Stabilita ve Francii netrvala dlouho, a tak po letech na bitevním poli nastaly v Paříži opět klidné časy. Šlechta se reformovala a Antoine- Jean Gros získal titul barona. Malíř zůstal věrný svým velkým kompozicím v klasicistním stylu a malbě portrétů s charakteristickým pohledem mezi realitou a romantismem.
Historie a umělecký vývoj malíře Antoina-Jeana Grose jsou úzce spjaty s Francouzskou revolucí a nástupem Napoleona. Až do svého prvního velkého malířského úspěchu se umělec řídil klasickým vzděláním. Jeho otec byl také úspěšný umělec a učil svého syna, dokud nepřerostl jeho šlépěje a nevklouzl pod křídla Jacques-Louis David. Dosud bezstarostné časy pod pláštěm absolutistického vedení státu se chýlily ke konci. Politické otřesy vrhaly dlouhý stín a finanční potíže nutily mladého Grose vytvářet obrazy, které se snadno prodávaly. V této fázi vytvořil řadu portrétů a obrazů s mytologickým obsahem. Malířovy styky se šlechtou, která mu plnila peněženku, ho po vypuknutí revoluce donutily uprchnout do Itálie.
Rok 1796 znamenal pro Antoina-Jeana Grose změnu a zásadní umělecký průlom. V Miláně se Gros poprvé setkal s Napoleonem. Ten si objednal obraz Napoleon na mostě v Arcole. Gros v krátké době nadšeně vytvořil dvě verze obrazu a od té doby se stal osobním malířem budoucího státníka. Gros měl správný cit pro styl zobrazení, který realisticky zobrazoval a zároveň zmírňoval brutalitu bitev. V době umělcovy tvorby byl v Evropě populární klasicismus, epocha, kterou částečně doprovázel romantismus a romanticky přetvořený pohled výtvarných umělců. Typickým představitelem těchto protichůdných názorů je Antoine-Jean Gros. Paradox mezi hrůzami bitevního pole a hrdinskými pocity nachází v díle jednotu. Tento talent měl velký vliv na romantické malíře v celé Evropě.
Stabilita ve Francii netrvala dlouho, a tak po letech na bitevním poli nastaly v Paříži opět klidné časy. Šlechta se reformovala a Antoine- Jean Gros získal titul barona. Malíř zůstal věrný svým velkým kompozicím v klasicistním stylu a malbě portrétů s charakteristickým pohledem mezi realitou a romantismem.
Stránka 1 / 2