Z mnoha děl Anity Rée vyzařuje hluboká melancholie. Zejména na autoportrétech často působí smutně a beznadějně, zklamaná světem a lidmi. A to i přesto, že v době jejich vzniku byla umělkyně na vrcholu své kariéry a se svými obrazy ovlivněnými soudobou avantgardou sklízela úspěchy nejen v rodném Německu, ale i v zahraničí. Smutek, který je v jejím díle patrný, je dnes často interpretován jako předzvěst blížící se životní tragédie. Anita Rehová totiž pocházela z židovské rodiny z otcovy strany. A tak byla ve 30. letech 20. století stále více vystavována antisemitskému nepřátelství. Její umění nakonec národní socialisté označili za "degenerované". To velmi citlivou umělkyni zasáhlo natolik, že v roce 1933 spáchala sebevraždu.

Skutečnost, že se velké množství děl Anity Rée vůbec dochovalo a že umělkyně neupadla v zapomnění, je zásluhou pečovatele, který miluje umění. Wilhelm Werner, jak se tento pracovitý duch jmenoval, byl zaměstnán v hamburské Kunsthalle. V roce 1937 zachránil několik děl Anity Rée před zabavením a zničením národními socialisty. Werner je ukryl ve svém služebním bytě. Po válce obrazy v tichosti a tajně vrátil do depozitáře. Teprve po jeho smrti se o této záchranné akci začalo vědět a Wilhelm Werner byl uznán za jejího autora.

Anita Reé je známá impresionistickými plenéry, kubisticko-středomořskými krajinami a novosaskými portréty. Dnes se v hamburské Kunsthalle nachází mimo jiné více než 30 obrazů a četné grafiky tohoto všestranného umělce. Díla Anity Rée se opakovaně objevují i v mezinárodním obchodě s uměním a na aukcích dosahují rekordních cen, jako například obraz "Modrá žena", který byl vydražen za nejméně 875 000 eur.

Pozdní ocenění pro ženu, která to neměla lehké ani na začátku své umělecké kariéry. Mladá Anita se narodila v bohaté hamburské vyšší vrstvě a mohla navštěvovat hamburskou malířskou školu a dokonce studovat v Paříži. Její umělecké ambice se však u rodiny setkaly jen s malým pochopením. Malování bylo pro starší dceru přijato jako vhodná volnočasová aktivita, ale nebylo možné z něj udělat kariéru. Zejména její přísná matka však neschvalovala a nechápala myšlenku, že by se z ní stala profese. Naštěstí pro svět umění se Anita Reh nenechala odradit a šla svou cestou, i když její finanční situace nebyla zrovna růžová a často ji trápila melancholie a úzkost. Ale to, jak sama jednou řekla, je cena za to, že smí dělat to, co ji naplňuje.