Alfred Wallis našel cestu k umění až v pozdním věku. Angličan vzal štětec poprvé do ruky ve svých 70 letech a až do své smrti nepřestal malovat. V mládí pracoval na plachetnicích a rybářských lodích a většinu času trávil na moři. Zvedal plachty a šplhal po lanoví, vždy vysoko mezi nebem a vodou, za každého počasí. Na počátku 20. století se však námořnictví změnilo: plachty nahradily parní stroje a profese, kterou tak miloval, pomalu zanikla. Wallis stárnul a jeho schopnosti už nebyly kvůli novým technologiím žádané.
Malování pro něj bylo způsobem, jak vyjádřit svou touhu po moři. Jeho umění je poctou světu, který znal a který se během jeho života zcela změnil. Wallis tedy nemaloval to, co viděl před sebou, ale výjevy ze své paměti. Realismus pro něj nebyl důležitý, šlo mu spíše o zachycení vzácných okamžiků. Pocit vln, třepetání napjatých plachet a majáky ukazující cestu v mlhavém dni. Všechny tyto dojmy Wallis oživil svými hravými díly. Patřil k tzv. naivní malbě. Tento styl mu poskytl velkou svobodu, protože odhodil pravidla perspektivy a realistického zobrazení. Naivní malba nezobrazuje realitu takovou, jaká je, ale do popředí staví osobní pocity. Věci, které v malíři vyvolávají silné pocity, jsou často zobrazovány větší, než jsou ve vztahu k ostatním objektům. V každém rohu obrazu je úhel pohledu jiný. Některé detaily jsou přesně propracované, zatímco jiné objekty jsou jen hrubě načrtnuté. Naivní obrazy tak působí dětsky a jako ze snu. Zavádějí diváka do umělcovy mysli a ukazují, jak prožíval svět a co mu bylo blízké.
Wallis se svou prací stal místně poměrně známým, ale nikdy se mu nepodařilo vydělat dostatek peněz. Až do vysokého věku žil v chudobě. Maloval proto na jakýkoli materiál, který našel. Místo pláten používal dřevěné desky a lepenku a maloval barvami, které si mohl koupit u lodního klempíře. Díky tomu mají jeho obrazy velmi upřímný charakter. Vše v nich odráží Wallisin život přesně takový, jaký byl. Jsou jako obraz jeho osobnosti a bouřlivých změn jeho doby. Přestože si za svého života nemohl užívat slávy, podařilo se mu zachytit své vzpomínky a pocity pro potomky. Dnes je jeho umění vysoce ceněno a stále se s ním vystavuje a obchoduje.
Alfred Wallis našel cestu k umění až v pozdním věku. Angličan vzal štětec poprvé do ruky ve svých 70 letech a až do své smrti nepřestal malovat. V mládí pracoval na plachetnicích a rybářských lodích a většinu času trávil na moři. Zvedal plachty a šplhal po lanoví, vždy vysoko mezi nebem a vodou, za každého počasí. Na počátku 20. století se však námořnictví změnilo: plachty nahradily parní stroje a profese, kterou tak miloval, pomalu zanikla. Wallis stárnul a jeho schopnosti už nebyly kvůli novým technologiím žádané.
Malování pro něj bylo způsobem, jak vyjádřit svou touhu po moři. Jeho umění je poctou světu, který znal a který se během jeho života zcela změnil. Wallis tedy nemaloval to, co viděl před sebou, ale výjevy ze své paměti. Realismus pro něj nebyl důležitý, šlo mu spíše o zachycení vzácných okamžiků. Pocit vln, třepetání napjatých plachet a majáky ukazující cestu v mlhavém dni. Všechny tyto dojmy Wallis oživil svými hravými díly. Patřil k tzv. naivní malbě. Tento styl mu poskytl velkou svobodu, protože odhodil pravidla perspektivy a realistického zobrazení. Naivní malba nezobrazuje realitu takovou, jaká je, ale do popředí staví osobní pocity. Věci, které v malíři vyvolávají silné pocity, jsou často zobrazovány větší, než jsou ve vztahu k ostatním objektům. V každém rohu obrazu je úhel pohledu jiný. Některé detaily jsou přesně propracované, zatímco jiné objekty jsou jen hrubě načrtnuté. Naivní obrazy tak působí dětsky a jako ze snu. Zavádějí diváka do umělcovy mysli a ukazují, jak prožíval svět a co mu bylo blízké.
Wallis se svou prací stal místně poměrně známým, ale nikdy se mu nepodařilo vydělat dostatek peněz. Až do vysokého věku žil v chudobě. Maloval proto na jakýkoli materiál, který našel. Místo pláten používal dřevěné desky a lepenku a maloval barvami, které si mohl koupit u lodního klempíře. Díky tomu mají jeho obrazy velmi upřímný charakter. Vše v nich odráží Wallisin život přesně takový, jaký byl. Jsou jako obraz jeho osobnosti a bouřlivých změn jeho doby. Přestože si za svého života nemohl užívat slávy, podařilo se mu zachytit své vzpomínky a pocity pro potomky. Dnes je jeho umění vysoce ceněno a stále se s ním vystavuje a obchoduje.
Stránka 1 / 1