"Psi nedělají chyby," řekl kdysi slavný detektiv Sherlock Holmes. Snad i proto je nejstarší domácí zvíře člověka odedávna častým motivem malířů jako lovecký společník, kamarád na hraní nebo pes na klíně. V roce 1873 byl ve Velké Británii založen řídící orgán pro chov psů. Se zavedením chovatelských předpisů získaly v té době psí portréty obrovskou popularitu. Mnoho malířů se specializovalo na zobrazování zvířat a byli velmi úspěšní. Mezi nimi byl i Alfred Duke, britský umělec 19. a počátku 20. století.

Duke zjevně cítil ke psům hlubokou náklonnost a pečlivě je studoval. Jeho láska se odráží v obrazech, na nichž jsou zvířata zobrazena nejraději v každodenních situacích, např. při lovu, ale také doma u stolu, před krbem nebo v interakci s jinými dvounohými či čtyřnohými přáteli. Duke se ve své prezentaci zaměřuje na postoj, výraz a pohyb psů, čímž přesvědčivě vystihuje nejen osobnost jednotlivých zvířat, ale také charakter jednotlivých plemen. Obraz Plný křik zobrazuje smečku loveckých psů, která zachytila pach kořisti a nyní ji pronásleduje. Se svými nataženými těly, lesknoucíma se očima a sklopenýma ušima ztělesňují lovecký instinkt, který je jim vrozený. Duke je mistrem v zachycení pohybu i soustředění psů. Jsou vnímány jako skupina, v níž chybí individuální projevy. Naproti tomu, když malíř zobrazuje psy v domácím prostředí, je v popředí individualita zvířete. Nezvaný host ukazuje tři štěňata, která sedí před dveřmi statku a pozorují straku. Jejich reakce na ptáka jsou různé a pohybují se od zvědavosti po skepsi a vyčkávání. Duke se také zabývá snímky, ve kterých psi podléhají svým prvotním pudům a kradou lidem jídlo. Například na obraze Pokušení si hladový Jack Russell teriér prohlíží kus šunky na talíři, zatímco na obraze Ryba je dnes levná zástupce stejného plemene krade na trhu rybu. Název druhého díla je odvozen od reklamního sloganu, který je stále zpola viditelný na pravém okraji obrázku a ironicky kontrastuje se psem, který si pomáhá jídlem zdarma. V Dukově díle chybí lidské postavy, což dává zvířatům vlastní důstojnost, jasně odlišnou od jejich role "nejlepšího přítele člověka".

Čtyřnozí přátelé Alfreda Duka však žijí v idealizovaném světě. Dokonce ani na jeho loveckých snímcích není vidět žádná špína, krev nebo bolest. S jeho kolegy na kontinentu to bylo jiné. Nebáli se zobrazit utrpení pouličních psů. Odborník na umění William Secord to jednou shrnul takto: "Britové to mají rádi, jednoduše řečeno, hezké."