Dílo Alexandra Nasmytha se vyznačuje osobní zkušeností se dvěma převratnými událostmi. Na jedné straně se Nasmyth musel prosadit jako buržoazní výrostek ve společnosti, kterou stále formovala šlechta, na druhé straně pozorný pozorovatel svého okolí vnímal změny, které později určily epochální práh v podobě průmyslové revoluce. Umění a náboženství byly dvě oblasti, v nichž byly třídní bariéry v 18. století propustnější než obvykle. Nadanému chlapci z chudých poměrů zpočátku nic nenasvědčovalo, že by mohl dostat šanci. Po ukončení povinné základní školní docházky nastoupil Alexander Nasmyth do učení k výrobci kočárů. Tam dostal za úkol zdobit erbem vyráběné kočáry pro šlechtickou a měšťanskou smetánku. V 16 letech si ho a jeho malířské dílo během jednoho výletu všiml skotský malíř Allan Ramsey. Ramseyho to natolik nadchlo, že chlapce vzal do svého ateliéru v Londýně a nabídl mu možnost uměleckého vzdělávání. Po ukončení vzdělání pracoval Nasmyth v oboru malířství, který mu v případě dostatečného talentu nabízel vyhlídku na dostatečný pravidelný příjem. Nasmyth se specializoval na portrétní tvorbu, v níž si brzy získal jméno a významné mecenáše z řad skotské smetánky. To Nasmythovi nakonec umožnilo podniknout pro umělce klasickou cestu do Itálie, aby studoval antické památky a mistry renesance.
Nasmyth si otevřel vlastní malířskou školu a prosadil se ve skotské společnosti. Jako učitel ovlivnil generaci skotských malířů 19. století, například William Leighton Leitch a David Roberts. Příjmy z prosperující malířské školy zaručovaly životní styl střední třídy. Jeho otevřeně sdělovaný liberální postoj se mu však stal osudným. Jeho kariéra portrétisty náhle skončila po několika nepopulárních politických prohlášeních. Jeho šlechtičtí mecenáši se stáhli a Nasmyth už nedostával zakázky na portréty. To, co pro umělce Nasmytha znamenalo existenční katastrofu, se ukázalo jako štěstí. Věnoval se své druhé velké umělecké vášni, krajinomalbě. Zde se stal zakladatelem skotské krajinomalby a obdivovaným vzorem celé generace umělců. Z materiálních důvodů byl Nasmyth nucen otevřít si nové pole působnosti a v divadelní práci našel další výzvu.
Nasmyth byl vášnivým pozorovatelem, který se zajímal o formování vědy a techniky. Zatímco jeho krajinomalby oslavovaly přírodu, jeho vědecké a technické zájmy v oblasti architektury se prolínaly s jeho uměleckým světem. Nasmyth proto navrhoval také technické stavby, jako je například čerpací stanice studny svatého Bernarda v Edinburghu. Svůj zájem o nejnovější vývoj v oblasti vědy a techniky Nasmyth přenesl i na své děti. Jeho syn James Nasmyth, inženýr a podnikatel, se proslavil vývojem parních kladiv.
Dílo Alexandra Nasmytha se vyznačuje osobní zkušeností se dvěma převratnými událostmi. Na jedné straně se Nasmyth musel prosadit jako buržoazní výrostek ve společnosti, kterou stále formovala šlechta, na druhé straně pozorný pozorovatel svého okolí vnímal změny, které později určily epochální práh v podobě průmyslové revoluce. Umění a náboženství byly dvě oblasti, v nichž byly třídní bariéry v 18. století propustnější než obvykle. Nadanému chlapci z chudých poměrů zpočátku nic nenasvědčovalo, že by mohl dostat šanci. Po ukončení povinné základní školní docházky nastoupil Alexander Nasmyth do učení k výrobci kočárů. Tam dostal za úkol zdobit erbem vyráběné kočáry pro šlechtickou a měšťanskou smetánku. V 16 letech si ho a jeho malířské dílo během jednoho výletu všiml skotský malíř Allan Ramsey. Ramseyho to natolik nadchlo, že chlapce vzal do svého ateliéru v Londýně a nabídl mu možnost uměleckého vzdělávání. Po ukončení vzdělání pracoval Nasmyth v oboru malířství, který mu v případě dostatečného talentu nabízel vyhlídku na dostatečný pravidelný příjem. Nasmyth se specializoval na portrétní tvorbu, v níž si brzy získal jméno a významné mecenáše z řad skotské smetánky. To Nasmythovi nakonec umožnilo podniknout pro umělce klasickou cestu do Itálie, aby studoval antické památky a mistry renesance.
Nasmyth si otevřel vlastní malířskou školu a prosadil se ve skotské společnosti. Jako učitel ovlivnil generaci skotských malířů 19. století, například William Leighton Leitch a David Roberts. Příjmy z prosperující malířské školy zaručovaly životní styl střední třídy. Jeho otevřeně sdělovaný liberální postoj se mu však stal osudným. Jeho kariéra portrétisty náhle skončila po několika nepopulárních politických prohlášeních. Jeho šlechtičtí mecenáši se stáhli a Nasmyth už nedostával zakázky na portréty. To, co pro umělce Nasmytha znamenalo existenční katastrofu, se ukázalo jako štěstí. Věnoval se své druhé velké umělecké vášni, krajinomalbě. Zde se stal zakladatelem skotské krajinomalby a obdivovaným vzorem celé generace umělců. Z materiálních důvodů byl Nasmyth nucen otevřít si nové pole působnosti a v divadelní práci našel další výzvu.
Nasmyth byl vášnivým pozorovatelem, který se zajímal o formování vědy a techniky. Zatímco jeho krajinomalby oslavovaly přírodu, jeho vědecké a technické zájmy v oblasti architektury se prolínaly s jeho uměleckým světem. Nasmyth proto navrhoval také technické stavby, jako je například čerpací stanice studny svatého Bernarda v Edinburghu. Svůj zájem o nejnovější vývoj v oblasti vědy a techniky Nasmyth přenesl i na své děti. Jeho syn James Nasmyth, inženýr a podnikatel, se proslavil vývojem parních kladiv.
Stránka 1 / 1